Děkuji za super recept, koláč/buchta je výborný !!! Jenomže - recepturu jsem musela trošku upravit, to že 12g cukru do těsta je opravdu málo pozná každý (nebo ne?) 😄 Takže 120 gr. cukru (dala jsem o fous více ještě), přilila jsem trochu mléka na konec aby to bylo hezky našlehané a ne tuhé, mouky nedala celých 250 gr. (možná tak 230). Jinak vše dle receptury ... Určitě nepekla naposled, takto. Takže díky za inspiraci a skoronávod (y)
Tohle je silně individuální. Vl. zkušenost - nejprve život na dvou židlích, kdy jsem se snažila pouta netrhat a být na jedné straně (Egypt) naplno, a na druhé straně max. virtuálně (rodina, přátelé, instituce). Pak se to trošku přetrhalo - žila jsem téměř naplno v zahraničí, přetrhala instituce (legálně 😄 ) a domovina z větší části virtuálně kromě návštěv 1x za rok až dva (na 3 týdny, abych stihla vstřebat atmosféru a všechny potkat - a nakoupit co mi chybělo). Toto období "spíš v cizině" trvalo 10 let. Pak přišly děti, změnila se politická i ekonomická situace, a jsem moc ráda, že teď už jsem zase zpět v domovině. Podotýkám že nešlo o rodinnou situaci (rozvod, rozchod). Jde strašně moc o to, kolik je člověku let, když se do ciziny vydá "natrvalo", jaké má ekon. zázemí (i já začínala v zahr. od nuly a vybudovala jsem se poměrně slušně. Prostě nedá se paušálně říci, co je lepší, nikdy nevíme co přijde (zrovna ta politika). Za sebe mohu říci, že doma je doma, ale druhá "domovina" mi chybí a rádi se tam vracíme - byť jednou ročně, na déle.
My jsme jiný - "malý píseček" - na show takového charakteru. Ramseyho nikdo nepřekoná (sledovala jsem v zahraničí a pravidelně, ano je/byl vulgární, ale tak nějak "jinak" a ocenil vždy něco, a tak, že to bylo uvěřitelné). Podle mě docela zbytečná snaha tento formát "se vůbec snažit převzít", natož zrealizovat. Přirovnala bych to k fenomenální "skvadře" Top Gear. I když ten má, narozdíl od tohoto, poměrně kvalitní českou verzi.
Děllo se to, děje se, a dít bude. Jen mi přijde hodně divné, že by Ahmed, o něco málo starší než Milušky syn, měl ve svém věku ženu a dvě malé děti, tam vidím lehký rozpor v článku 😄 většinou si beznessem egypťani (a nejen oni, i další národy) s turistkami na svatbu a zázemí teprve vydělávají, a později tak celou rodinu i živí. Všeobecně se to ví, ale mozky se na dovolených holt nechávají doma.
Mbappé je normální občan Francie, který platí daně. A ne malé. To že je černý, vůbec nic v rámci o současné Francii nevypovídá. Francie si to historicky zařídila, kolonizátor. Slušný člověk se vyjádřil, a najednou je z toho katastrofa ... Voliči si zvolili a zvolí, a uvidí. Ono se lehce hádá v opozici, já bych a já bych jinak ... dostanou se ke stolu a ukáže se. "co by kdyby ..."
Do sportu politika prostě nepatří, je otázka kdo a jak je schopen toto plnit. Je jasné, že "politické stíny" tam jsou a vždy budou, nicméně je to zbytečné, a právě tyto akce tu politiku do sportu vhání. Za mě v pořádku pokud dostane trest, a samozřejmě i ostatní co mají podobná (i když třeba politicky nebo jinak - opačný názor) gesta.
Dala jsem celkově známku za 3, protože ten začátek měl být lepší a tam, při souhře, mohl tým hrát už TAK, jak hrál proti Turecku. Rozhodčího fakt nejraději nekomentovat, to byla jedna veliká tragédie, a to nejen že poplácání v tunelu jak se tu píše, ale i během zápasu - hlavně první poloviny, turkům přitakával. Ten by neměl pískat už. A jak nemám - resp. nemusím - komentáře, leckdy zbytečné - p. Bosáka, tak tentokrát dostal palec nahoru za ten náš neuznaný gól když řekl že "rozhodčí ani neví co písknul". Jestli ruku nebo gól .... tým hrál výtečně, v oslabení, dopadlo to jak dopadlo, ale kluci, jste hrdinové. A "Staňovi" brankáři, palec hore, že se ještě zvednul a snažil se chytit, i když už to fyzicky nešlo provést (y)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak. Řeknu svou zkušenost. Rodila jsem dvojčata císařem - plánovaným - přihlásili se o den dříve (2 kluci), takže rychle připravit sál. V Egyptě. Dvojčata mono-mono, čili riziková sama o sobě (zrovna v tu dobu vyšel článek v Anglii že "wow, narodila se dvojčata mono-mono, kuriozita). Bylo jasné od počátku, že prirozeně to nelze, neb by díky neexistenci přepážky mezi nimi, jedno by nejspíše nepřežilo. Takže císař. Kojit jsem chtěla samozřejmě, jak přirozeně, tak i proto že sušené by nás v Egyptě stálo majlant. Četla všechny možné články jak se rozkojit po císaři, nicméně stejně nebyl čas ani nálada se před termínem připravit. Prsa jsem měla malá, a s plochými bradavkami - ne vyloženě vpáčenými (když už tedy píši věcně k věci). Přišel ten rup, císař parádní, všichni zdraví, a věděla jsem, že v nemocnici při takto bezproblémovém de facto průběhu strávím max. 1 den. V Egyptě je to tak běžné (běžící pás). Porodila jsem ve 4 odpoledne, v 7 přišla sestra a že zkusíme kojit. Podívala se na mě (nemohla jsem se hýbat, opravdu to strašlivě bolelo, navíc po spinálu). Hm, máte blbý prsa, ale to zvládnem. Přinesla stříkačku, ustřihla konec, a začla vaku "tvorbu" bradavky klasickým odsáváním jakoby. Řekla mi (ten výrobek mi dala na doma), ať pokračuji dokud se nerozkojím. Druhý den v poledne jsem opravdu byla s dvojčátky doma, prsa se nalívala sama, odsávala jsem asi 2 dny a rozkojila se bez problémů. Ono to chce prostě přístup, jakmile mi řekla "to zvládnem", tak jsem se opravdu soustředila na její rady a vyšlo to parádně. Ten přístup k věci je strašně důležitý (y)
1 odpověď