Možná by prostě při placení v restauraci/na výletě/v kině stačilo říct číšníkovi/pokladní: "každý sám", stejně se obvykle ptají. A to s nevinným, širokým úsměvem. Chlap je buď vyčůránek nebo mu to nedochází. Podle reakce by se vidělo.

A co se materiálu na opravy domu týká: na svůj dům považuji za samozřejmé, že si paní platí materiál sama, na jeho dům bych materiál prostě neplatila.

Asi bych si to dobře zapamatovala a kolegyni mrazivým tónem řekla, že jestli tohle udělá ještě jednou, tak jí bez ohledu na věk a to že je služebně starší, v tom okamžiku tu facku vrátím. Jinak bych se k ní chovala sice slušně, ale velmi odměřeně. A na podobné řeči na poradě reagovat ledovým a podobně jedovatým tónem.

Vydědění není úplně jednoduché. Opravdu si Vaše babička myslí, že má důvody pro které to projde ? Možná bych se pokusila babičce domluvit schůzku s notářem, či s někým jiným s kým by ono vydědění chtěla řešit a teprve pak se uvidí, jestli je třeba si s tím lámat hlavu. Třeba ji notář vyvede z omylu, že pro vydědění nesplňuje důvody. A bude vyřešeno.

A jinak bych to asi mamince řekla, pokud to z Vašeho úhlu pohledu není v pořádku. Raději si to vyříkat, i s křikem, i s pláčem, než potom už není s kým. A ono mezi námi: někdy ti staroušci mají značně zkreslené vidění.

Přeci nikde není psáno, že teď se sestěhují a příští měsíc se začnou pokoušet o dítě. Ale pokud ho má Denisa ráda/není jí lhostejný, tak mohou začít od začátku: randit, sestěhovat se a za pár let se uvidí...

Kvůli lakotě hostů, to snad ne ...

Jak zakázala? Sebrala Vám klíče nebo dala černý puntík? Nedovedu si představit, že bych manželovi nebo on mně zakázala někam jít. Jsme partneři, ne dítě a rodič nebo nadřízený a podřízený.

Navrhla bych, ať se synáček stará o maminku u ní doma. Ať se k ní odstěhují oba. S tím, že tady samozřejmě bude vždycky doma (manžel) a kdykoliv přijde bude vítán. A pokud by se k tomu stavěl odmítavě, tak bych bábě udělala peklo na zemi. Není asi jiné řešení. Samozřejmě také pouze když u toho synáček není. Chovala bych se prostě úplně stejně jako ona. Nemá ohledy ona ke mně, tak proč bych je já měla mít vůči ní. Věk tady fakt nesehrává roli a úctu ke starším lze požadovat pouze v případě, že se i ti starší chovají slušně vůči nám.

A ona sama se dokáže přivést k vyvrcholení ? Pokud ano, tak přiložit ruce (manželčiny) k dílu během aktu. A ono se to podaří. A když ne napoprvé, tak opakovaně.

Jakže to vzkazovala "maminka" po tatínkovi po rozvodu? Nemáš jí už volat a máš se mít hezky ? To bych viděla jako odpověď.

Lidé se mohou rozvést a může to i být tak, že dítě zůstane v péči otce. Ale úplně totálně dítě vymazat ze života? To je těžký podraz od otce, natož od matky vůči dospívající dceři.

Kdepak kamarádka, z kluka dělá mrzáka někdo úplně jiný 🙁

A co zkusit vybudovat svoji kuchyň v patře? A tam tatínka nezvat/nepouštět a případné jídlo mu odnést dolů. Pokud byste se odstěhovali a žili v bytovém domě, tak také budete udržovat pořádek ve svém bytě a chodbu uklízet dle rozpisu

Tak začala bych tím, že bych při placení v restauraci požádala o rozdělení účtu hned tam. A to samozřejmě podle konzumace, ne napůl. A vidělo by se jestli je pán nedůvtipný nebo vyžírka.

Svatbu bych zrušila zcela určitě. Těch peněz je sice škoda, ale za těchto okolností je to naprosto pochopitelné. A pokud neví, tak spolu přeci mohou chodit/bydlet dál, ale v každém případě bych zůstala velmi, velmi obezřetná.

Ať se na to podívá z druhé strany: tímto počinem si tchánovci "koupili" , že dcera se o ně postará, až oni nebudou moci. A věřte, že to nemusí být vůbec jednoduché a také to nemusí být krátkodobá záležitost. A on je tímto z této starosti venku. Kromě občasné zdvořilostní návštěvy by mně nezajímalo absolutně nic.

Ne, nemyslím si, že má paní pravdu a může dceři do toho mluvit. Možná hodně opatrně říct, že se jí to nelíbí, ale to je jediné. A pokud jí dcera jednou řekne ne, tak je věc vyřešená. A je nepřípustné do toho vrtat i nadále.

Moudrá to žena. A mohou spolu i nadále vycházet velmi dobře a upřímně se na sebe usmívat. A tak by to mělo být: nenechat problém dojít do fáze, kdy to bouchne.

S úsměvem bych celé rodině oznámila, že příští setkání se uskuteční v restauraci XY, s tím, že každý si bude moci objednat dle své chuti a dle svých financí. Babičce, že oběd zaplatím já.

Tak ale tohle je vtip, ne ? To přece nemůže být pravda.

Já jsem zastáncem toho, že větší část péče o domácnost leží na ženě, nevěřím v rozdělení rolí 50/50, ale tohle je fakt moc.

„Je potřeba, aby se posílila pozice nájemců, kteří chtějí v bytech bydlet dlouhodobě a své povinnosti si plní, takových nájemců je významná většina." - v tom případě nechápu proč neposílit nikoliv nájemce, ale naopak pronajímatele. Žádný pronajímatel solidního a platícího nájemníka nevyhodí bez důvodu. A pokud bude mít jistotu, že se případného problematického nájemníka zbaví a nebude to trvat měsíce nebo roky, tak nebude mít důvod k řetězení smluv, ale po první smlouvě na dobu určitou už bude následovat doba neurčitá.

Popravdě, ani já bych nebyla nadšená, kdyby snacha neuměla vařit a hlavně neměla snahu s tím něco udělat. Tak nějak si to vůbec nedovedu, obzvláště s dětmi, představit.

Ale abych neplivala pouze do vlastních řad, tak k tomu dodávám, že i u chlapa považuji za samozřejmé, že zvládne udělat pár jednouchých jídel.