Maruško, krásně jsi to napsala. A děkuji, že jsi mne omladila. Jsem ročník 1951. Zapšklí staříci nejsme. Jsme fajn parta a je prima, že se máme. Jsem životu vděčná za naše letité přátelství.

Třeba také zaujme:

Odkaz 1  

Odkaz 2  

Alenko, pro mne zcela nové. Díky za přehlednost.

Schöne Náci je postava s Blavou těsně spojená. Děkuji za hezkou vzpomínku. V "jeho" městě jsem prožila bezmála třicet let. Občas se mi vybaví vyprávění o něm. Naše redakční sekretářka Mária Kostková, stará Prešpuračka, jak o sobě říkávala, o něm moc hezky mluvila. Pokaždé, když do Blavy přijedu za rodinou, jdu Náciho navštívit.

Gratulujeme a s mou německou ovčačkou Ully Z Daskonu psovodovi a jeho čtyřnohému parťákovi přejeme další úspěšná pátrání a zachráněné zbloudilce. Ať se oběma daří.

Držím kolegyni Cirokové palce. Léta jsem na Slovensku žila a jako novinářka pracovala. Mám tam rodinu. Se znepokojením sleduji změny, které s nástupem Ficovy vlády nabírají docela šílené tempo. Ján Kuciak se musí v hrobě obracet.

Bábo Maruško, buď v klidu. Nemyslím, že by Tvůj portrét pro výstrahu někde koloval. Prostě máš poslední dobou štěstí na vychované a slušné mladé lidi. Mně se to stává zejména v lese, kam chodím s čubou běhat. Mnozí mlaďoši nejen pozdraví (za mých mladých časů bývalo zvykem, že se pocestní v lese, v lukách, v horách... pozdravili, případně poklábosili), ale občas se dáme i do řeči. Možná je příčinou má celočerná německá ovčačka Ully Z Daskonu, která zaujme na první pohled a má potřebu se s laskavými lidmi, především s dětmi družit, možná je to tím, že cítím potřebu se na kolemjdoucí usmívat. Známe se léta. Ani jedna z nás nehází mladé do jednoho pytle.

Maruško, souhlas. Chyba bývá na obou stranách. A přitom stačí docela málo. Slušné chování. Věk mne neopravňuje se místa domáhat neurvale.

Přišel mi e-mail od PhDr. Zuzany Peterové:

"Moooc děkuji! V Sobiboru nám uplynovali z výfuků nákladních aut několik tet a strýčků…"

Doplním: Další příbuzní zahynuli v Treblince.

Sašo, pelmeně jedině s kysankou a musí jí být HOJNĚ! Kousek od naší fakulty je vařili. Neměly chybu. Sestra je kupuje od Rohlíku a velice si je chválí. Vyrábí je jedna česká firma.

Kéž by si co nejvíce lidí tento článek přečetlo a minimálně se nad ním zamyslelo.

Alenko, lekce je velice přehledná a srozumitelná. Bez mučení přiznávám, že ve variantách 1 + 3 jsem chybovala. Musím to napravit a doučit se...

Zájemci o výstavu, která je putovní, se mohou hlásit na: vesely@pamatnik-terezin.cz

Expozice je skutečně excelentní a mohla by posloužit i učitelům dějepisu.

Sašo, Maruško, na Yvonne Přenosilovou, kterou známe z Tvého, Maruško, vyprávění, vzpomínáme všichni. Myslím, že se na Tebe za Tvou troufalost, Sašo, nezlobí. V pokoji pro hosty je po ní prázdno, ale v muzeu udělá radost více lidem. Její písničky zůstávají... Pro všechny.

Pokud někoho téma zaujalo, a doufám, že ano, pak doporučuji k získání dokonalejší představy o tom, jak se s "pokusnými králíky", jak vězeňkyně samy sebe nazývaly, knihu Wandy Półtawské A bojím se snů. Strhující četba, v níž autorka popsala, co v KT Ravensbrück zažila na vlastní kůži. Co se tam skutečně dělo. Odkaz 1  

Nedávno jsem zpracovávala příběh, který se stal v pekle Osvětimi. Mj. jsem vycházela ze soudních spisů, pořízených během procesu s příslušníky SS a z výpovědí svědků, bývalých vězňů. Otázku o odvaze a zbabělosti jsem si také znovu pokládala. Mnohokrát jsem ji rozebírala i s někdejšími vězni nacistických lágrů, věznic a káznic, s vojáky čs. zahraničních jednotek, s nimiž jsem měla možnost léta jezdit na místa, kde trpěli, kde bojovali.

Co se týká např. výslechů na gestapu, ráda bych zdůraznila, že všichni zatčení, vyslýchaní byli postaveni do extrémních situací, na něž nebyli a ani nemohli být důkladně připraveni. Jen člověk nemoudrý a nedovzdělaný, válkou nijak nepoznamenaný, dobře najedený současník, jenž nepoznal hmotnou nouzi, jenž nikdy nemusel v nelidských podmínkách zápasit o holý život, dokáže soudit z poklidu domova.

Nechť si každý sám za sebe upřímně odpoví na následující otázku: „Je proviněním, když se člověk pokouší spasit vlastní život?“

Myslím, že jde o složitý morální problém. Nevím, jak bych se na místě Julia Fučíka a všech dalších příslušníků druhého odboje chovala. Proto také nemám právo soudit a řídím se těmito slovy:

„Nesuď druhého do té doby, než ty sám budeš na jeho místě,“ i řekl Hilel. (Výroky Otců, 2. kapitola, Mišna 4, volný překlad z hebrejštiny).

Maruško, mluvíš, vlastně píšeš mi z duše. Díky. Mimochodem, má mamka, 96 let, pracuje s tabletem, ke čtení knížek používá čtečku, humor, rozhled by jí kde který mlaďas mohl závidět.

Milá Alenko, po prázdninách strávených se "smečkou" vnoučat s Vámi opět začínám šprtat němčinu. Mám co dohánět. Tato lekce je skvělá a líbí se mi i po grafické stránce. Je to velice přehledné. Srozumitelné. Díky.

Sašo, je šílené, jak ten čas letí, ale krásné, jak dlouhou naše přátelství trvá. Díky za něj.

Přátelé, já taky. Už se moc těším. Takže v pondělí 2. září jsme u Marušky jak na koni. Jsem moc ráda, že se máme a že naše přátelství trvá roky. To je obrovský dar. Díky za něj. Za to, že jste.