Všem, kteří chtějí vědět více, doporučuji knihy M. Moulise. Jeden z členů naší rodiny ten pochod taky přežil. Mám po něm sepsané vzpomínky. Hrůzné čtení... Časem pro tyto stránky využiji.

Tak to jsi mne pobavila....

Maruško, krásně jsi to napsala. A děkuji, že jsi mne omladila. Jsem ročník 1951. Zapšklí staříci nejsme. Jsme fajn parta a je prima, že se máme. Jsem životu vděčná za naše letité přátelství.

Děkuji za připomenutí sbírky. Jako matka i jako babička mám pocit, že Marii Uchytilové i všem zavražděným dětem něco dlužím. Zaslouží si, abychom spojili síly a do sbírky přispěli.

Je to smutný příběh. Léta jsem pro Památník Lidice pracovala jako externí překladatelka a editorka. O osudech lidických jsem mnohokrát psala, s přeživšími lidickými ženami jsem dokonce navštívila Ravensbrück a jsem vděčná nejen paní Cábové, že dokázala přímo tam vyprávět o jejich osudech. Tehdy jsme na jejich památku odhalovali pamětní desku. Dne 13. listopadu 2024, od 18 hodin, v Lidické galerii moderuji křeslo s hostem, dr. Zuzanou Peterovou. Z její rodiny v koncentrácích zahynulo na 60(!) členů. Budete-li mít čas, přijďte si ji poslechnout. Možná tam bude i hrstka zbývajících přeživších dětí.

Časem nachystám text, v němž zmíním, proč mnoho bývalých vězňů včetně studentů 17. listopadu 39 o svých hrůzných zážitcích nechtělo mluvit. Stejně jako má teta, vězeňkyně Malé pevnosti Terezín, Osvětimi, Ravensbrücku... Zázrakem přeživší i pochod smrti.

Do konce života zůstanu vděčná všem, kteří v sobě našli sílu se na místa muk vrátit a vyprávět, co se tam dělo, že mi otevřeli svá srdce. Děkuji také všem, kteří v diskusi vzpomínají na své v koncentračních táborech vězněné předky.

Posílám z mé soukromé adresy. Potvrďte, prosím, příjem. Už byste to měla mít.

Pokusím se. Pokud paní Milarch bude na příjmu, určitě pomůže. Před několika dny jsem zjistila, že je už 5 let v důchodu. Navíc příští pátek má v Praze přednášku k 17. listopadu 1939. Předpokládám, že pokud Váš dědeček nebyl Brňák, asi žil v Sušilově koleji. Jakmile něco budu vědět. Ozvu se Vám. V každém případě jsem Váš dotaz do Německa právě poslala.

Děkuji za Vaše slova. Moc si jich vážím.

Mám doma řadu vzpomínek, studenty sepsaných v roce 1945. Jsou tedy autentické. Vše měli v živé paměti. Bude-li o téma zájem, ráda zase něco vyberu a je docela možné, že narazím i na jméno Vašeho dědečka. I z vyprávění jeho kolegů však můžete získat představu o tom, čemu v lágru byli vystaveni. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem s nimi do Sachsenhausenu léta jezdila a na místě mohla zaznamenat jejich vzpomínky.

Provedu!

Mám pro Vás kartu - záznam o přijetí Vašeho prapradědečka do KT Sachsenhausen. Právě jsem obdržela od paní Milarch. Jelikož nechci zveřejňovat svou soukromou mejlovou adresu, máte dvě možnosti.

• obrátit se na editory Seznamu Médium a oni mi Váš dotaz přepošlou včetně Vaší mejlové adresy. Kontakt na mne poskytnout nemohou.
• Zkuste si mne na fb dohledat přes messengera, já to neumím, záznam Vám pošlu.

Jde o originál zápisu, takže čas se na něm podepsal! Snad Vás potěší.

Děkuji. Jakmile něco zjistím, zvu se.

Napište mi, jak se jmenoval. Nějaké seznamy mám doma, mrknu se a nebo se obrátím na Annu Milarch z Památníku Sachsenhausen, která se desítky let stará o zachování památky našich studentů. Dne 15. 11. bude v Praze na jednom semináři. Kdybyste měla i datum narození prapradědečka, bylo by to ideální, ale není podmínkou.

Bohužel, ano. Nicméně nemohu jen kvůli tomu zatajit zdroj snímku. Z mé strany by to bylo neprofesionální. Na kvalitě oné publikace to, naštěstí, nic nemění. Fotodokumentace v ní zahrnutá má obrovskou výpovědní hodnotu. Knížka pochází z pozůstalosti po Raje Tobiškové, mj. i mauthausenské vězeňkyni.

Třeba také zaujme:

Odkaz 1  

Odkaz 2  

To si piš. Však se známe už 50 let.

Alenko, pro mne zcela nové. Díky za přehlednost.

Schöne Náci je postava s Blavou těsně spojená. Děkuji za hezkou vzpomínku. V "jeho" městě jsem prožila bezmála třicet let. Občas se mi vybaví vyprávění o něm. Naše redakční sekretářka Mária Kostková, stará Prešpuračka, jak o sobě říkávala, o něm moc hezky mluvila. Pokaždé, když do Blavy přijedu za rodinou, jdu Náciho navštívit.

Gratulujeme a s mou německou ovčačkou Ully Z Daskonu psovodovi a jeho čtyřnohému parťákovi přejeme další úspěšná pátrání a zachráněné zbloudilce. Ať se oběma daří.