Kde jsou Krkonoše našeho mládí? Jediná podobnost je v počtu minut vlastní jízdy na svahu tenkrát / když jsme museli šlapat/, a dnes, když musíte stát ve frontě. Alespoň utratíte víc peněz. A o tom to je.
Před 35 lety jsme stáli na kotvu na Černou horu (tedy, vedla jen do poloviny) cca hodinu, takže jsme sjezdovku sjeli max. 6 x za den. Ve frontě se svačilo, neb bufety skoro nikde nebyly. Batoh se sváčou jsme, stejně jako ostatní, měli pověšený na větvi u vleku, termoska se dost často rozbila a promáčela batoh i svačiny. Asi to objektivně nestálo za moc, ale vzpomínky jsou to krásné a pravda je, že v té době jezdili lyžovat jen samí skalní a zapálení lyžníci 🤩
Bože, já jsem sentimentální😊
Národ je společenství lidí, které spojuje společný jazyk, historie, kultura, území...Na základě této definice jsou příslušníci českého národa doma na území České republiky, kde si spoluutvářejí prostředí, v kterém žijí a nesou plnou zodpovědnost za to, jak vypadá. Stejně tak Ukrajinci jsou doma na Ukrajině a to, jaké to tam je, je zase jejich dílem. Naprosto respektuji v rámci konfliktu, který tam probíhá, že se ohrožené skupiny dočasně uchýlí na jiné území, že je jim pomoženo, nicméně nemělo by se zapomínat na to, že jsou pouze na dobu určitou na návštěvě, a to přesně do té chvíle, dokud nebudou moci znovu bezpečně pobývat na svém území. To, že se při pobytu takto dlouhého časového úseku nenechají živit, ale budou se v rámci našeho území a poskytnutého zázemí sami snažit, by snad mělo být zcela automatické. Ovšem absolutně nechápu, na základě čeho a proč by měli zůstat po skončení války. Mělo by snad být přirozené chtít vrátit se domů a dát svoje území do pořádku. My a ostatní národy jim v tom můžeme pomoci a jistě pomůžeme, ale nemůžeme to dělat za ně. Rodiny po povodních také dostaly pomoc, ale natrvalo se neusadily v domě jiné rodiny. To, jaké je na Ukrajině "klima", a to bez souvislosti s válkou, je další věc a chápu, že pro mnoho by bylo příjemnější zůstat v jiné zemi. Ale za to nesou zodpovědnost oni sami, oni přece utvořili Ukrajinu takovou, jaká je.
Ano, dílčí migrace je celosvětově zcela normální, ale nelze přijímat masivně dlouhodobě cizince jen proto, že se jim doma nelíbí...
Kdo zde byl před válkou, ať zůstane, zbytek po končení konfliktu domů
Hezká ženská, hezká rodina... Nevím, proč se to zase stočilo na kluka, který je baculatý odmalinka. Zrovna jdu za synem na trénink závodního plavání a tam plave hoch, syn šéftrenéra, silnější než Quentin - maká, táta mu nedovolí ani bonbón od dětí a je de facto pořád stejně buclatý. Něco se dá sportem a stravou vylepšit, ale úplně člověk geny nepřepere
Je opravdu s podivem, že se nahradě nenajde nějaký stylista a neporadí, co se k 1. dámě hodí a co je vyloučeno v rámci neprazentace ČR. První dámou, co se oblečení a vystupování týká, byla a zůstává pro mě paní Dagmar Havlová. Za její vystupování a outfit jsme se nikdy nemuseli stydět.
Oblečení u Dagmar Havlové dejme tomu, ale vystupování bylo vždy velmi křečovité, neb v sobě nemá přirozenou noblesu.
Moje zkušenost s respektující výchovou je taková, že v drtivé většině případů je dítě respektováno, ale ono naopak nerespektuje nic a nikoho.
Jak již bylo řečeno - mantinely mají být jasně stanoveny a má být také jasné, kdo je šéf - ten, kdo má zodpovědnost. Já jsem myslím kamarádský rodič, se synem debatujeme, vysvětlujeme si názory. Vždycky mu říkám "Ty jsi plukovník, já jsem generál. Generál se radí se svými plukovníky, často na ně dá, ale rozhoduje on". Je to věc názoru, ale protože si nedělám iluze, že je na moje dítě někdo jiný, kromě rodiny, nějak zvláště zvědav, nechci alespoň, aby ho někdo nesnášel kvůli nevychovanosti. Dokud je to doma, fajn, ale ať se na mě nikdo nezlobí, řvoucí a hysterické dítě na veřejnosti jen většinu lidí irituje a mazat se s ním nebudou. A tohle pro své dítě nechci...
Byla jsem malá holčička a z Černého korzára i Sandokana jsem byla úplně paf...
A ještě si vzpomínám, jak jsme byli s našima na pouti a proti nám šla dáma v tričku se Sandokanem a vzhledem k tomu, že její horní část byla vyvinuta vskutku velmi bujně, byl jeho uhrančivý výraz značně znetvořen, dodnes to vidím 😁
Vzpomínám, jak se švagrové nedařilo přestat s druhou dcerou, ačkoliv chtěla. Jenže malá brala kojení jako usmiřovací a uklidňující rituál, tak se ho nechtěla vzdát. Vzhledem k tomu, že mluvila ve dvou letech plynně, působilo legračně i divně zároveň, když se sápala na mamku s tím "tak pojď mami, jdeme na to" a na snahu celé rodiny, která se ji snažila přesvědčit, že děti v 2,5 letech už by měly pít mlíčko z hrníčku, reagovala "já ale nechci mlíčko od cizí krávy, ale od svojí maminky", a to včetně znělého "r", které jí naskočilo extrémně brzy 😁
Já bych viděla kojení pro miminko tak max. do 1,5 roku, než bude schopné argumentovat tak zdatně, že člověku nezbyde nic jiného,než kojit dál na dobu neurčitou...😉
Miluju kombinaci dřeva,kamene, bílé, béžové,byt jsme tak ladili již před 15 lety,kdy doznívaly červené stěny a začínaly šedé interiéry. Nicméně toto je jedna z realizací k nebydlení,jak tu již padlo - za vše bílá sedačka,ta bude vypadat už po pár měsících.A potom bych vždy chtěla vidět interiér po zabydlení - většinou jde čistý design do háje, když si byt "došperkují" obyvatelé věcmi denní potřeby
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jenže když si u nich holčička zvykne, a věřím, že se k ní chovají hezky, tak bude pro ni šok, pokud by se měla vrátit do dětského domova (tedy pokud samozřejmě skutečně z DD byla) a bude nešťastná, i když doma, na Ukrajině...tato situace už nemá dobré řešení (jedině, že by byla z ukrajinské milující rodiny a vrátila se k nim). Ach jo😥
1 odpověď