Nevím jak jiní,ale mně se průvody líbily. A dítě někam patřilo, věděli jsme,kde jsou hranice, pionýrské schůzky - záleželo na vedoucím- byly pestré, většinou v lese, na hřišti, nenudily jsme se i bez mobilů. V průvodu jely alegorické vozy, to už dnes nevidím. A nástěnka? Vždycky byl někdo ze třídy,kdo ji měl na starosti,nevím,že by bylo dané,jak má vypadat a taky jsem ji dělala. Nevím,jak budou jednou děti vzpomínat na současnou dobu .

A co maminka manžela?

Jsou to rodinné domky, s bazénem a dost malým pozemkem.

Jezdila jsem kolem kukuřičného pole,jeden týden byl vysekaný pruh k silnici,další týden kolíky a do roka postavené domy. Je to jinde jinak?

Proč soud nepřikáže takovou ženu sterilizovat třeba po 2. odebraném dítěti? To by měl být zájem sociálky.

Nesnáším reklamu na foodoru , protože CHCI,tak to prostě dostanu. Dnes hodně dětí je vychovávaných jako osobnosti,nic si neumí odříct, nemusí se o nic snažit,přičinit, stejně to je v obchodě, dítě chce,tak to prostě dostane, protože je osobnost. A nároky se budou stupňovat.

Já bych do garáže nechodila ať , tam má manžel třeba hady, hospodu, mně by vadil jen nevěstinec.

A to se měl nechat zavřít, že syna do školy neposílá? A třeba to syn doma ani neříkal,nic o tom nevíme.

Když vám parta 12letých dětí napadne a zabije dítě,budete stále tvrdit, že si neuvědomují vážnost situace? On se jinak hodnotí skutek, který se vás nedotýká.

Jak by ostatní maminky tuto situaci řešily? Nechaly by dítě všechno ničit? Nebylo by jim líto ostatních dětí?

To jednu vždycky zašpuntuje?

Dítě potřebuje maminku nejen v době, kdy se nevěnuje kamarádkám, potřebuje toho času víc. Vyroste a pak se maminky diví, že to tak rychle uteklo, jak dítě roste zjišťují při jeho narozeninách. Myslím , že je potřeba všeho s mírou,ale dítě je malé jen jednou.

Ti,co vás kritizují, nevědí, o co přícházejí. Ty důvěrné chvilky před usnutím, to přitulení, pocit bezpečí se nikdy nevrátí a děti, až poznají, že je čas spát úplně zvlášť , přestanou k rodičům chodit. Pamatuji, jako už dost velká, když se mi něco ten den nepovedlo, musela jsem jít k našim do postele a všechno říct. Někdy jsem usnula,klidná, někdy se vrátila do¨své postele. Ony i ty partnerské chvilky , pokud je manželství v pořádku, dopadnou.

Měla jsem fenku od 6 jejích let, nebyla kastrovaná, ale kdybych ji měla dnes mladou,určitě bych ji s dnešními zkušenostmi kastrovat nechala. Nešlo jen o hárání,to jsme zvládaly, ale vždycky o následnou falešnou březost, potom o zánět mléčné žlázy ,tehdy to bylo na hraně,ale už jí bylo přes 10 let, podařilo se nám to vyléčit, ale pak už nebyla jako dřív, objevila se jí cukrovka, píchala jsem jí inzulín, později neviděla, šlo to pomalu dolů. Myslím,že kastrace by ledacos mohla vyřešit.

Zajímalo by mě, kolik mají zubní lékaři registrovaných pacientů, jestli stejně jako dřív.

Vidím jedno řešení : najít si zajištěného partnera, hlavně se rychle vdát a byly by 2 příjmy ( důchody) v domácnosti, výdaje by byly polovični a v případě smrti partnera by byl vdovský důchod. Ale kde partnera najít? To opravdu nevím, ale některé ženy vědí.

Třeba ani žádná paní nepovídala, ale fantazie je mocná čarodějka a kvůli penězům někdo zapře i rodiče. Co ještě vymyslet, aby to bylo co nejlépe zaplacené?

No jo, ale zase byste měl brát v úvahu dopravu, veřejná je nedostatečná a auto a provoz drahý, každý jezdí jinam, zkuste žít na vesnici a pracovat, dopravovat děti do škol, ono se to lehko řekne, když v tom nežijete. Navíc i poplatky za odpady a vodu jsou kolikrát vyšší než ve městě, i ta zahrada není zadarmo.

Proč závist? Byla bych spokojená, kdyby aspoň polovinu věnoval nemocným, já co potřebuji, naštěstí mám.

Jsem proti všem válkám, víc nemusím dodávat.