Hoihi, tak ta nase je takový tříhlavý drak, že se s ní nebaví už ani její syn. Jen ji jednou do měsíce zatelefonuje. Došel s tím sám, že rodinu si od matinky rozvracet nenechá. Taky se nedá lakovat všechno narůžovo, někdy to prostě nejde :)

Jo, to znám. Manžel tohle doma absolvoval jednou, pak mi bylo stručně vysvětleno, že pokud se má okolo řetězů a dalších světelných blbinek angažovat i příští roky, tak jen pod podmínkou, že si je sám na konci svátků sundá, smotá a uloží. Funguje to k oboustranné spokojenosti. :)

Nebo si naopak pořídíte kříženečka a do druhého roku budete řešit problémy se zády, protože je má na svůj vzrůst moc dlouhá. Vlastní zkušenost. Kříženka shi-tsu s nevíme čím. Druhá fenka byla čistokrevná shi-tzu a žádné problémy neměla. Neházela bych to všechno do jednoho pytle.

No, měli jsme to doma. Buď koupila ten nejlevnější dort, co kde sehnala, což se nedalo jíst a strašně se urážela, když děti jedly radši ten můj (jo, taky jsem pekla) nebo to po... jinak. Jednou jsme měli domluvené, že se teda koupí pořádný dort z místní cukrárny s oblíbeným motivem dítěte (mašinkou). Nakonec donesla kočku, protože jí z cukrárny volali tři dny předem (tvrdí ona), že jim tam zbyla právě ta kočka a že by ji o půlku zlevnili. Už jsem ji teda znala, takže jsem měla doma jedlý papír s obrázkem mašinky, lípla jsem to na Marlenku, dozdobila krémem a radost byla. A zas byla uražená, že o kočku nikdo nestojí (byť tentokrát byla dobrá, to uznávám) a nezapomněla to na oslavě furt komentovat. A teď mi řekněte, co s takovým materiálem...

Proč, protože anonymní porod není tak anonymní, jak si lidi myslí. Chodí vám totiž potom ještě domů dopisy, v nichž si úřady ověřují, že se vším opravdu souhlasíte. A to se utajuje blbě. Čímž samozřejmě tenhle čin neobhajuju. Jen říkám, jak to je... O změně už se párkrát mluvilo a zatím nic...

No, tak jednoduché to nebude. Mně doktory nikdy nestrašili, syndrom bílého pláště jsem si vypěstovala až později kvůli migréně. Když už vás (jako dítě) někdo poněkolikáté nařkne, že simulujete, abyste nemuseli do školy (přitom já se učila ráda), dopadne to takhle. U svých dětí jsem se to snažila vykorigovat. Prvorozený syn v pohodě, druhorozené dcera řvala už jako novorozeně, jen jsme vstoupili do ordinace. Doktoři se jí nelíbí dodnes a asi to bude přesně ten typ dospěláka, co k nim půjde až ve chvíli, kdy už to jinak nepůjde. No a syn nakonec asi taky. Chytil fakt divné bolesti (první jsme tipovali bloklá záda nebo tak něco). Po asi 6 hodinách jsem zavolala sanitku (jo moje chyba a syndrom, já vím - taky mi to dodnes vyčítá). Nepřišli na nic, dostal léky proti bolesti a doktor se ho zeptal, jestli si myslí, že tohle fakt bylo na sanitku. Zařekl se, že už tam nechce. Podruhé jsme na tu pohotovost dojeli taxíkem. Nakonec to byly žlučové kameny - fest stav na operaci. Dva roky stará zkušenost. A teď babo raď...

Jo, tak to neznáte moji babičku a její nákupy v akci... Že to pak nikdo nechce a přijde nám to z lednice naproti ji nezajímá. A ne, fakt nebudu jíst jogurty plné škrobu nebo 30 % eidam jen proto, že to bylo v akci a jinak se to vyhodí.

No, my tomu taky říkali blázen. A voděnka byla prostě voděnka. jsou to prostě různé krajové zvláštnosti. Talovínu třeba moje babička říkala hlaváček (a měla to od ženských z vesnice), což je úplně jiná kytka. Asi by bylo zajímavé sepsat všechny možné krajové přezdívky a názvy pro různé rostliny. Občas na to narazím (hlavně u bylinek) a nestačím se divit :)

Píseň krve je skvělá, také jsem ji pořídila na doporučení a už dlouho mě nic tak nechytlo. Určtiě nebudete litovat (a jo, taky se mi líbí Trhlinové války, takže knižní vkus asi budeme mít trochu podobný ;)

Pravda a asi dost specifický. Párkrát jsem ho půjčila lidem, o kterých jsem si myslela, že by se jim mohl líbit, protože jinak čteme dost podobné věci, a nikdo z něj nebyl moc nadšený. Tak nevím... :/

Ale jo, já bych temperky klidně o prázdninách upotřebila, alespoň bych nemusela kupovat další na domácí tvoření. Ale ony ty potvory ve škole nějak vyschly. Pastely byly rozlámané a štětce víceméně taky na výhoz, neb neměly možnost nikde dobře vyschnout. Za mě by děti měly malovat fakt s tím nezbytným základem a zbytek by měl patřit max do výtvarných kroužků, kde s tím budou pracovat jen ty, co o to mají zájem (a to určitě ne jednou do roka). ne, fakt je to kolikrát plýtvání penězi. A ono taky ne všechny děti si doma malovat chtějí. Syn malování a tvoření všeho druhu nesnášel a nesnáší dodnes (zato miloval lego apod.). Dcera je jeho pravý opak, takže výchovou to nebude :)

Jj, taková alergie na psy, děkuju pěkně. Z oblízání, které se okamžitě neumyje, je vyrážka na týden. Máme v rodině... a včil mudrujte

Tak třeba u nás je to na nich přímo napsané. Nehaňte, co neznáte...

No já nevím, máme rajčata v paneláku na parapetu a věnuju jim tak max 30 minut týdně dohromady. Rodí jak vzteklá a kdybych nechtěla mít i nějaké ty květiny, mohli bychom je rozdávat. Takhle to máme akorát pro sebe. O čase to tedy rozhodně nebude :)

My se zas dlouho nechali viklat články o Baltu. Letos jsme to prubli a parádička. Vodu jako kafe nepotřebuju, za mě pohodička. A medůzky jako bonus. Každý si holt musí najít to své :)

A tak třeba pro mě je docela rozdíl mít večer třeba i 10-15 minut ( samozřejmě čím víc, tím líp), abych si mohla přečíst pár svých oblíbených básní nebo se pokochat s květinami na zahrádce. Krom samoobslužek šetřím čas i myčkou a sušičkou. Tyhle šetřiče času za mě fakt fungují 😁

Kousek toaletaku nebo papírový ručník do ruky, za dveřmi vyhodit. Taky mě to štve a nic účinnějšího mě nenapadlo. Občas otvírám přes rukáv nebo přes látku sukně, když to jinak nejde. Ale nadšená z toho nejsem :)

A co s tím zubrem asi tak měli dělat? Chvoat si ho na mazlíčka? No to by byl nadšenej - resp. nebyl (to kdyby někdo nerozuměl ironii), spíš by se to dalo přirovna k týrání, když nemohl být se stádem. V přírodě by se počet slbší msamců zredukoval sám, tady holt musí zakročit člověk. A opravdu není řešení chovat nechtěné samce (nejen od zubra) někde po jednom v ohradách (místo, krmení, veterinář, ošetřovatelé...). Ani přes kastraci to nejde. Takové to přesvědčení, že si někde ošetřovatelé pro srandu odstřelí zvířátko, protože na ně zrovna blbě mrklo, mně vždycky může...

No, v pravidlech je, že počet obálek v urně musí být stejný nebo menší než počet voličů. Logicky, oni se najdou i blbi, co to tam nehodí - ale v seznamu mají zaškrnuto. Měli jsme takového. Ale prázdná obálka se značila vždycky, to je fakt. stejně jako lístek bez obálky (a ne, nešlo je přiřadit k sobě).

Jo, to znám. Tuhle se mi teda povedlo zareagovat včas. Cpala se přede mně žena se slovy "Paní mě určitě pustí, mám dvě věci." Věci jsem vzala z pásu, dala dozadu a řekla: "Kdyby paní hezky poprosila, pustila bych." Už se na nic nezmohla. Ale většinou to takhle snadno s těmi předbíhači nejde, to je fakt.