Pořád se vzpomíná na doby minulé. Jenže byla i doba, kdy se nedoporučovalo kojit. Také byla doba, kdy se vše dezinfikovalo, dokonce i ruce před tím, než se matka dotkla dítěte. Byla doba, kdy nedonošence zavřeli do inkubátoru a matka na něj koukala týdny a týdny pouze přes sklo. A dnes už víme, jaké to všechno byly pitomosti. Proč národy na jihu, jako jsou třeba Španělé nebo Italové, dokáží v pohodě žít i s dětmi po různých restauracích a nikdo tam neplive tolik síry? Číšník přátelsky pokárá, houkne a jede se dál. Argument, že se tam pije víc alkoholu, tak jsou lidi víc v pohodě neobstojí. V disciplínách týkajících se chlastu jsme na světové špici, ale v pohodě nejsme. Buď je něco špatně, nebo jsme fakt geneticky zaprděnej národ.
Jedna věc jsou opravdu spratci lítající okolo. Ale zase děti jsou děti, občas se nějak projevují. Kolikrát si říkám, jak jsou lidé v ČR extrémně nesnášenliví. V jižních státech je normální žít život s dětmi i ve večerních hodinách a dokonce i v restauracích a tolerance je někde jinde. Samozřejmě to nezahrnuje rozbíjení vybavení podniku, ale zase chtít po dítěti, aby sedělo jako svíčka a nejlépe nemluvilo a nedýchalo, mi přijde šílené. Vždyť i někteří dospělí jsou hlučnější až to může obtěžovat a nikdo je vykazovat nechce. Co se týká pleny, zajímalo by mne, jestli ji tam matka nechala schválně, nebo jí prostě jenom nedopatřením třeba vypadla z tašky. I to se může stát...
Ja kdysi delala praci pokladni a tak si to obcas rada zopakuji. Vyhovuje mi na samoobsluzkach to, ze hned vidim, za kolik se zbozi uctuje (takze pak nemusim prohlizet uctenku) a nikdo me netlaci vozikem do zad, kdyz si uklizim nakup. Jen kdyz mam v kosiku neco, kde se kontroluje vek, jako je alkohol nebo nektere cistici prostredky a nevidim tam obsluhu, jdu k normalni kase, protoze stejne vetsinou cekam veky, nez nekdo dobehne a potvrdi, ze jsem dostatecne stara na nakup Domestosu nebo lahve vina.
Dají se pochopit obě strany. Určitě by nebylo fér někoho teď na stará kolena vystěhovávat. O těch investicích pochybuji, určitě nebyla možná a ani nutná nějaká velká investice a přestavba. Maximálně výmalba a nový nábytek, možná položit nové lino. Vzteklé paní by pro rodiče takový byt stejně asi nepomohl. Pokud je člověk ležící nebo zcela dementní, patří někam, kde je celodenní péče. Domovy s pečovatelskou službou jsou určené pro osoby, co potřebují dopomoc. Ve spoustě z nich ani není nikdo z personálu přes noc, tak musí obyvatelé zvládat alespoň základní sebeobsluhu.
Ono je hezké, že nechtějí dělat "tradiční" práci. Až těch lidí bude většina, celý systém se zhroutí. Pracuji ve zdravotnictví a nějak nevím, jak se dá o pacienty pracovat s flexibilní a volnou pracovní dobou nebo na home office. Sester je málo, my jsme na směně po jedné. Nikdo nikomu z práce nevolá jen tak pro zábavu a pokud se kolegyni na směně něco stane (může se jí udělat špatně, poraní se...) tak se prostě shání někdo, kdo to narychlo vystřídá. Samozřejmě se člověku nechce, ale rozum zavelí, že tam je téměř 40 ležících lidí, kteří potřebují péči, tak se prostě jde. Stejně tak na Vánoce a v létě se všichni neuzdraví, abychom mohli odjet na dva měsíce na dovolenou. Ale tak to prostě je a bude i do budoucna.
A co s nevyuzitelnym textilem a botami? Samozrejme nositelne veci do kontejneru na textil. Ale spodni pradlo, potrhane veci, derave boty... to z logickych a hygienickych duvodu uz nikdo nosit nebude a v kontejneru na charitu to akorat pridela praci lidem, co to tridi. Tak to vetsina lidi asi normalne vyhodi. Nebo kam s tim?
Od dvou let ditete mohou uz taky pracovat a zaroven pobirat prispevek. Tak jaky je v tom rozdil, jestli ten soubeh bude jeden nebo dva roky? A hlavne s 10 tisici na mesic je spousta lidi zrala na davky. Kdyz by se tahle pitoma a zbytecna podminka zrusila, ve vysledku jeste usetrime. Ale oni radsi koukaji, jak sebrat prispevek. Vysokoprijmove zeny ho jsou schopne vybrat asi do roka ditete a nikoho nezajima, kdo se pak o dite stara. Zeny, ktere pracovat nechteji, ho taky doberou cely. Jen hlupacky, co chteji jit do prace je treba oskubat jak slipky...
Me stve, ze tam musim porad dokola. Ve spitale delam sluzby. Denni a nocni dvanactky. K tomu pracuji v terenu pro jineho zamestnavatele a musim znovu na dalsi prohlidku k jejich smluvnimu lekari. To mi prijde blbarna. A dokonce jsem pracovala jeste v jinem oboru a tam taky jiny smluvni lekar. A kdyz se u tri zamestnavatelu sejdou tri prohlidky, jen chodite od doktora k doktoru a kazdy zinkasuje penize. A to nemluvim o tom, ze ke svemu praktikovi nechodim, akorat mi vzdycky za par stokorun vyjede uz asi 8 let stejny papir, se kterym to obchazim...
Znam i par lidi, kteri to maji na diabetes. Na vysledky diabetu to vliv ma, ale nezhubli ani gram. Kazde telo funguje jinak a nekomu se muze stat, ze vyplazne spoustu tisic za neco, co u nej vubec nezafunguje. V horsim pripade uskodi... kazda takova zkratka ma svoje plusy i minusy, nikde nejsou jenom benefity.
Nejlepsi ten konec, ze kdyz praktik posle ke konkretnimu specialistovi, je to rychlejsi. Hlavne by to tak melo fungovat. Sice ma pacient ze zakona pravo vybrat si sam lekare, ale kdyz nikde neberou, je to stejne k nicemu. Hlavne prvni diagnostikujici lekar vi, co tam ma a jak je to akutni k dalsimu vysetreni a tak to muze specialistovi predat. V neposledni rade by ubylo ordinacim telefonatu, kdyz kazdy pacient jich obvola hromadu, nez (pokud vubec) nejakou najde. Chapu, ze pak jsou z toho volani lekari i sestry frustrovani.
15
Sledujících
0
Sleduje
15
Sledujících
0
Sleduje
A teď byste ještě měli napsat, kolik peněz berou ti vychovatelé. Je to fakt smutné, že tihle lidé se stejně jako policisté musí bát zasáhnout, aby se to nakonec neotočilo proti nim. A ještě to dělají za almužnu. Představa, že se mohou maximálně bránit, ale vlastně nesmí dojít k potrestání dítěte. Vrcholem je kluka zdvořile požádat, zda-li by byl ochoten odejít do oddělené místnosti, k čemuž bez postihu být ochoten nemusí a může řádit dál. Po pokusu o sebevraždu mu museli zachránit život s vědomím, že on (spíš dříve než později) v budoucnu připraví někoho s plným vědomím o život. Jo, s tím chce každý žít celý život a bát se otevřít noviny...