Pisatelka srovnává nesrovnatelné. Domácnost důchodců většinou nekupuje spotřebiče, auto, většinou ani byt nebo dům. Zato platí obrovské částky za bydlení a služby s tím spojené, pokud nemá to "štěstí", že má svoje vlastní, ale i tak za vodu a energie platí násobně více. Třeba jen pro srovnání kubík vody stál 0,60 Kč, dnes přes 100,-. Nájemné cca 150 - 250 Kč , dnes 15000 - 25000 Kč a více. Elektřina a plyn byly za desetihaléře. Televize byla dostupná jen za symbolický poplatek, dnes musíte platit operátorům za kabelové připojení řádově několik stokorun. A pro starší generaci jsou doplatky za léky mnohdy neřešitelné. V minulém režimu byly léky zdarma. A to jsou položky, které v součtu dosahují průměrné výše důchodu. Pokud je člověk sám, na jídlo, ošacení a ostatní výdaje mu prakticky zbývá jen malá částka.
V zaměstnání jsem dostala výpověď 4 roky před důchodem. Odepsala jsem na desítky nabídek, možná i přes stovku. Většinou ani neodpověděli. U těch několika, co se obtěžovali mě pozvat na konkurz, byl stejný scénář. Máte vynikající výsledky v prvním kole. Postupujete do druhého. A pak bylo rozhodnuto. Splnila jste všechno na výbornou, ale dali jsme přednost jinému uchazeči. Samozřejmě nemohli říct, že jsem stará a dali přednost mladší. Takže jsem nakonec po třech letech vzala předčasný důchod, tenkrát už bez možnosti přepočítání po dosažení starobniho důchodu. Takže okamžitá měsíční ztráta činila cca 800 korun. S každou valorizací se tato ztráta prohlubuje. Ale byla jsem nakonec ráda, že se už nemusím nikde doprošovat a ponižovat při shánění zaměstnání. A to mi bylo tenkrát "jenom 56". Co budou dělat lidé o 10 let starší (pokud budou mít to štěstí, že budou ještě vůbec schopni pracovat), to opravdu nevím.
Předpokládám, že článek je opět provokace k diskusi. Ale určitě se dají najít i takové páry, které nemají ani základní povědomí o rodinném hospodaření. Dnešní generace sice žijí na internetu a "všechno ví lépe, jako předchozí generace", ale většinou ani z domova, ani ze školy nemají základní finanční gramotnost. Model chování "když mi chybí finance, tak si půjčím" už mnohdy vidí doma a ještě více ve společnosti . My jsme byli vedeni k tomu, že když něco chci, tak na to musím našetřit. Nakonec, stačí se podívat na nekonečný seriál " Ulice ". Na jídlo se chodí do restaurace, studenti vysedávají v kavárně u drinků, poklábosit se chodí do vinárny. Ale tento způsob života něco stojí!!! A mnozí takový model snadno přijímají a považují za normální. Pak není divu, že nestačí dvěma lidem ani 80 tis. měsíčně.
Jako přídklad bezuzdného navyšování cen v Kuflandu jeden příklad z posledního týdne. V sortimentu polévek v sáčku je pod názvem BONITA prodáván výrobek složený z různých éček a ochucovadel, který se skutečnou polévkou má jen málo společného. Před rokem , když začalo šílené zdražování, zvedli cenu z 9,90 na 12,90 Kč. Takže asi o 30 %. I to už bylo nad oficiální inflaci. A minulý týden se objevila u výrobku cena 19,90 Kč. To je skokové zvýšení o cca 60 %. Takže za rok a něco je cena dvojnásobná, stoupla o 100 %. Přitom nám ekonomové tvrdí, že inflace se snižuje. A to není jediný výrobek. Takových jen v Kauflandu je spousta.
To je skandální. Pro ženu pronásledovanou manželem psychopatem se bydlení nenajde. Musí jít do drahého pronájmu, že ani na jídlo nezbývá a uprchlíci dostanou před měsícem zrekonstruované byty téměř v centru města. A k tomu ještě dávky a všechno zadarmo. To se pak nedivím, že se v dnešní době utíká za lepším bydlením. Za 2. světové války se neutíkalo, protože nikdo nikomu nic nedal zadarmo. A tak lidé museli žít, jak se dalo. Náš stát na svoje občany v nouzi kašle, hlavně se zalíbit v EU a strýčkovi Samovi.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Stačí se podívat na foto autora a je jasné, že píše o něčem, co nezažil. Já jsem na rozdíl od pisatele ročník 1951 a tudíž si moc dobře pamatuji, jak jsme žili. Je pravda, že v 50. letech nebylo maso v krámech každý den. Ale to nebylo ani v Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku atd. Prostě bylo krátce po 2. světové válce a byl nedostatek všeho a všude. A navíc země, které byly ve "východní zóně" to měly ještě složitější. Ale už v 60. letech nastal obrat a ne, že by pulty přetékaly zbožím, ale rozhodně jsme bídou netrpěli. Nebyl tak široký sortiment, ale potraviny byly rozhodně kvalitnější, výrobci museli dodržovat celostátní normy. Takový jogurt, jako za socialismu dneska nekoupím ani za drahé peníze. Mléko nebyla jen obarvená voda a doma jsme dělali kyšku a tvaroh, který dneska nedostanete ani v tzv. farmářských obchodech. A hotový tvaroh nebyla tekoucí hmota bez chuti, ale krásně tučný a tuhý, dal se jíst jen tak a byla to pochoutka. Ano, neměli jsme desítky možná i stovky druhů salámů, sýru, klobás a kdoví čeho ještě, ale byly rozhodně cenově dostupné a chutné. A cukrovinky, to je kapitola sama pro sebe. Takové, jako byly dříve už dneska nejsou . Všechno je přeslazené, naparfémované a stejné chuti.
2 odpovědi