To sice ano, ale trest je vždy nejlepší výchovný prostředek. Může být dítě vychováno nejlépe na světě, ale stále je to dítě- mládě a to hledá své hranice a poznává svět.
Pokud podpálí stoh slámy a trest nepřijde, co to bude znamenat pro společnost? Pouze to, že zkusí zase něco jiného, nebo to samé. A fyzicky trest na mláďata funguje nejlépe. Je to odvěká pravda, která funguje v přírodě a po tisíciletí v lidské říši.
Tak zrovna zapálený stoh: Můžu dítě seřezat. NEBO mu můžete dát pocítit následky. Třeba si tu škodu odpracuješ. Ať víš, co jsi napáchal... Já si třeba do dnes pamatuji jeden výprask od táty páskem, protože jsem odešla od baráku s kamarádkou hrát si o kus vesnice dál a naši mě nemohli najít. Vůbec mi nedošlo, že dělám něco špatně. Bylo mi asi 6 nebo sedm. Už nevím. Každopádně mě máma našla, nadala mi pekelně a vysvětlila mi, že o mě měla velký strach, že se bála, jestli mě někdo neodnesl. A v ten moment mi to došlo a bylo mi mámky líto a věděla jsem, že už to nikdy neudělám. Úplně jsem cítila tu její zoufalost. V tom přišel taťka, vynerovovaný samozřejmě, a totálně mě seřezal. A víte co? Jen jsem cítila strach a nepochopení z jeho strany, že jsem to prostě nevěděla, a táty jsem se pak bála hrozně dlouho a už jsem tu důvěru v něj neměla. V mých dětských očích ten výprask nebyl potřeba, pochopila jsem svou chybu už po mamčině vynadání. A přineslo to jen ochlazení vztahu s mým tátou.
Já uznávám, holky to prostě těžší maj. Ale je to něco, za něco. Já, i kdybych se rozkrájel, máma nikdy nebudu. Já žiju jenom pro děti, miluju se stejně jako jejich máma, dělám všechno co je mých silách, aby jim nic nescházelo. Děláme to oba, ale máma je prostě máma. A je to tak správně. Mateřství není prokletí, ale dar. Ať žijou mámy!!! Mámy milujeme vás!!!
Jo tak do 5 let. Teď je to jen Tatínek 😄 I manžel se směje, jak je to vůči mě nefér. Že jsem kolem kluků lítala, utírala jim zadky a další lahůdky vždy jen a jen já (ne že by manžel nechtěl pomáhat, ale děti chtěly maminku) a pak šup, najednou všechno jen s tatínkem, tatínek největší borec a kámoš. To tak prostě je. Ale je to hezký :-)
Nemocná je společnost, která nechá vyrůstat takto rozmazlené parchanty, kteří si nejen vyřvou co chtějí, ale ještě u toho rozbíjejí věci kolem sebe. Dokážete si představit, jak z takového děcka vyrůstá teenager? Děsí mne to. A ano, neplácala bych ji po zadku, ale rovnou toho spratka v tom afektu strčila pod studenou sprchu. Voda by ji zklidnila
Jak tohle může napsat žena,fakt nechápu. Tak požádejte manžela, ať až se jednou budete třeba hádat a budete v emoci,tak ať vás sleje ledovou Že vás to určitě uklidní.
Představte si, že máte takhle nevychované dítě, co vztekle řve a poskakuje vzteky u toho, celý den. A pak další a pak dál. A donekonečna. A milé maminky, které jí pomůžou tím, že jí nahrávají na mobil.
Tak vy jste dobře praštěná. Takže malé tříleté dítě, plačící po mámě,topící se v emocích strachu z opuštění,z cizího prostředí... je podle vás nevychované. Hm. Chudák malé dítě,které ještě ani nemá z fyziologických důvodu dozraly mozek na to,aby mohlo ovládat své emoce. To neumí ani mnoho dospělých. A řešení je ho podle vás praštit. Úžasné. Tak Váš potomek bych fakt být nechtěla
A vychováváte děti? Jako že jste s nimi na rodičovské? (protože ty výchovné na zadek mají smysl tak do toho školkového věku). Nebo je s nimi na rodičovské matka, která tohle musí řešit? Mimochodem, pokud ty děti máte, zeptejte se třeba učitelek ve školce, které děti jsou funkční, s kterými se dá něco dělat, někam jít, nějaký zajímavý program... Opravdu jsou to děti, které jsou vychovávané! Nějakému stačí napomenout ústně vysvětlit (každý by chtěl takové dítě🙂, někdo potřebuje tu malou výchovnou aby si to dítě zapamatovalo, zvlášť u závažných zákazů). Prosímvás nemluvím o bití, jako o mlácení...
Z mé zkušenosti? Děti, které jsou doma bité (nemyslím mlácené, ale "výchovně" bité, nebo se na ně doma křičí) mají tendenci zrcadlit chování rodičů a berou to jako něco normálního. A přesně to jsou ty děti, které ve školce plácají a bijí jiné děti, křičí na ostatní apod.
Neříkám děti nevychovávat, nenastavovat jim hranice. Ale ono to opravdu jde i jinak, než jen mlácením. A ano, mám děti, ano už jsem jim dala na zadek a ano, uvědomila jsem si, jaká to byla blbost a už to nedělám a dělat nebudu.
Zaujala mě věta, že učitelka ve školce nemají autoritu ,protože nedokázaly dítěti (!) logicky zdůvodnit svůj příkaz
. Takový přístup bude v zaměstnání hodně tolerován.
Já myslím, že i mnoho zaměstnavatelů ocení zaměstnance, který není jen tupý vykonavatel příkazů a vnese do věcí i něco nového, kreativního, chce věcem porozumět a také chce dělat věci, které mají smysl. Já třeba měla na toto štěstí a nikdy jsem neměla nadřízeného, který by měl problém se mnou prodiskutovat co, proč a jak a že by raději měl tupou ovci, co jen drží hubu a krok, odsedí si svou 8 v práci a víc ho nezajímá...
To by ale pak ty duše logicky chyběly na těch jiných světech. Kdysi tu skutečně byla jakási "pramáti Eva" = naprosto první člověk dnešního typu - a nikdo jiný. To by sem potom ale i tato duše (a stejně tak všechny další) musely odněkud reinkarnovat.
Ty jiné světy už ale nemusí existovat. My taky děláme co můžeme, abychom se tady na Zemi zlikvidovali jadernou válkou například.
Předem podotýkám, že na reinkarnace nevěřím. Nicméně, pokusím se nastínit řešení pro váš problém. To pro případ, že by se tématu chtěl ujmout nějaký spisovatel 🙂 .
Přijmeme-li možnost, že čas neplyne lineárně jedním směrem, dá se do něj vstupoval po libosti v kterýkoliv okamžik. Což by znamenalo, že jednou by se mohl někdo(ať cíleně, nebo nahodile) narodit napřed v 21. století, po smrti třeba ve 14. století, nebo kdykoliv jindy. A mezi životy(tedy jako v období smrti) by se duše neživých mohly bavit o tom, kde, ve kterém období byli naposled. Kdoví, třeba se "jezdí narodit" jako na dovolenou. (anebo za trest??? ). A sdělují si své zážitky, kde je líp a kde hůř. A protože tohle naše období je z nějakého důvodu oblíbenou destinací, rodí se jich více do našeho času. Asi jako někdo jezdí do Egypty, na Kajmany, či do Jugoslavie... 🙂 Dá se to takhle přijmout? 😉
To je také možnost, zajímavá a vlastně i možná (dle různých teorií). Ono je hrozně pěkné, jak se v poselední době věda a víra propojují. Nicméně tady vyvstává otázka, proč si lidé tedy pamatují jen 1 minulý život, a proč jen ten minulý a ne třeba budoucí? Na druhou stranu by to vysvětlovalo různá deja vu, protože vlastně to co my teprve prožijeme, už máme vlastně odžité...
Tohle já moc dobře znám. Jsem nejmladší ze 3 sester. Když matka přestala být samostatná tak jí dvě starší sestry šouply ke mě do bytu. Protože jsem se předtím starala o nemocného manžela tak prý si poradím. No nakonec skončila v DD . Ta nejstarší jí viděla za 10 let asi 5x a ta druhá si jezdila jen pro peníze. Všechno bylo na mě... A to se matka celý život netajila svou nenávistí ke mě! Nebyla jsem chtěná. Ano postarala jsem se ale bylo to jen z lítosti...už byla stará, vetchá. Ale nikdy jsem nezapomněla jak se mě chovala. Dnes si říkám že jsem pro ní udělala víc než ona za celý můj život. Pomoc ano ale odsaď podsaď. Nikdy až do své smrti mi za to všechno nedala najevo že o mně stojí. Nechtěla jsem vděk jen náznak že mne má ráda.
To je tak strašně smutný :-(
Pokud existuje reinkarnace, tak jak je možné, že je na světě čím dál víc lidí? Kde se tedy ti noví lidi berou? Pokud se vymění kus za kus, tak jak je potom možné, že je nás tady tolik? Před 100 lety bylo na světě prý 1,5mld. lidí, teď je to přes 8mld. lidí. Odkud se vzalo těch 6,5mld lidí pokud se má člověk reinkarnovat? Než člověk začne vyprávět příběhy, tak by bylo dobrý se nad tím pořádně zamyslet, každopádně to nikdy nikdo nezjistí do doby než sám umře, podle mě se spíš člověk snaží věřit v další život jenom kvůli tomu aby si ulevil od strachu ze smrti.
Vysvětleno zjednodušeně:
1) planeta Země není jediná planeta ve vesmírnu, na kterou se mohou duše inkarnovat. Tzn., nové duše přichází i z jiných světů
2) Intervaly mezi inkarnacemi se zkracují
Dobré je si přečíst knihy pana Iana Stevensona, který tento fenomén (dětí, které si pamatují minulé životy) dosti zmapoval a studoval. Ač už se jená o reinkarnaci a ty děti si opravdu pamatují minulé životy, nebo je to jen jakési napojení na kolektivní vědomí všech lidí a jakési nechtěné nacucnutí informací z něj, které pak ty děti považují za své vzpomínky, tak jak tak je to všechno velmi zajímavé a ukazuje to, že je něco víc, než jen co vidíme. A je jedno, jestli si to někdo vyloží ve smyslu víry, nebo ve smyslu vědy (mnohovesmíry, alternativní dimenze či jiné teorie kvantového směru). Prostě je něco víc
Ale autorka má pravdu. Nemá přeci nic proti sexu, ale chce jen, ať ho sousedé provozují tak, aby o tom nevědělo široké okolí. "Šukatelé" by u toho asi také nehulákali, kdyby bydleli v RD se svými rodiči. Také by se uměli utišit. Nebo pokud by měli vedle v pokoji děti. Tak proč to nejde udělat s ohledem na sousedy? A zde v diskuzi zmiňovaní kuřáci..., já tomu holdovala dlouhé roky, ale také mi vadilo, když mi někdo jiný čoudil do okna. Nebo když lidé z našeho paneláku chodili venčit své pejsky přímo pod mé okna (měla jsem byt v přízemí), protože už pro ně byl problém ujít dál než 2 metry od vchodu a všechen ten smrad s fekálií, hlavně v létě, mi šel do bytu... Prostě by ve slušné společnosti podle mého měli umět brát lidé ohled jeden na druhého a nedělat jim to, co by mi samotnému vadilo.
Dobrý článek. A vadí mi laxnost rodičů, co se týče nesrozumitelnosti dětské mluvy. Do tří let jsem ji tolerovala, od čtyř jsme naklusali k logopedovi a pilovali S, L a R. Současní rodiče tohle většinou pomíjí. Dokonce jsem slyšela jednu maminku, jak šišlala stejně jako její pětiletá dcerunka, protože jí to připadalo "lostomilé" jak mně informovala.
Jsem současný rodič a ač mi to nikdo nenavrhoval a nenutil mne do toho, syna (4r) jsem k logopedovi vzala, protože chci, aby při nástupu do školy uměl mluvit. Takže neházet všechny do jednoho pytle 🙂. Pořád existujeme my rodiče, kterým na dětech opravdu záleží, snaží se vychovávat a zajistit děti jak nejlépe mohou i za cenu vlastního upozadění se.
Tak proc se nema s detmi diskutovat, jak jste to pochopil?
Já to spíše pochopila tak, že je dobré s dětmi diskutovat. Ale OPRAVDU diskutovat. Ne si to jen nalhávat a hrát si na respektující výchovu a vlastně na ně valit monolog. Že je potřeba opravdu se dětem věnovat a ne je nechat je růst jak dříví v lese a okolí tvrdit, jak jedete respektující výchovu. Musíte ji dělat reálně a komunikovat
Já je obdivuji a mají u mě velké pomyslné plus.. Protože mnoho lidí, kteří nemohou mít z nějakého důvodu děti chodí na umělé oplodnění, využívají náhradní matky... A jen málo dá domov už narozeným dětem někde z kojeňáku. Chápu tu biologickou potřebu mít své dítě. Ale kéž by bylo víc takových, jako jsou tito dva. Kolika dětem by ještě bylo potřeba dát nový domov.... PS: znám případ nezodpovědné fetky, která měla dítě, které ji hned odebrali a šup si do roka upíchla v rauši další. Takže chápu to, že počítají s tím, že se to může stát.
4
Sledujících
1
Sleduje
4
Sledujících
1
Sleduje
A ještě jak víte že to byla blbost? Co když naopak jste jich zachránila? Jestli to bylo zaslouženě třeba jste jich zachránila od příští budoucí a třeba daleko větší chyby než za kterou od vás dostali na zadek a oni si na to vzpomněli a už ji neudělali. Začněte uvažovat i v tomhle směru a ne jen tím novodobým multi kulti uvažováním.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Byla to chyba proto,že pak můj syn začal dělat přesně to samé. Něco se mu nelíbilo a začal plácat mladšího bráchu, mě... A pak mi došlo,že to určitě nevyřešíme tím,že mu dám na zadek za to,že dělá přesně to samé,jako já. To jsme se pak mohli vzájemně plácat do nekonečna. Moje děti rozhodně znají své hranice,umí se chovat a nenechávám je růst jak dříví v lese,ale už to dělám jinak.