Pravda pravdoucí. Z okolí - matka chlapce, který byl rád, když známky vytáhl na trojku, platila nemalé peníze za doučování, jen aby se dostala na školu s maturitou s vidinou toho, jak jednou půjde na vysokou. Otec nesouhlasil a říkal, že lépe mu bude na oboru a že šikovný řemeslník si dnes vydělá více, než kdejaký vysokoškolák. Matka však prosadila svou s tím, že jak by to vypadalo, kdyby její syn byl blbý dělnas? Póvl. (Kdo ví, jestli ji vůbec zajímalo, že se ten kluk bude na té škole jen trápit a třeba to ani nebude dávat). A bohužel to takto má zafixováno mnoho lidí.

Sedíme s manželem u jídelního stolu s dětmi. Říkám synovi, ukliď si po sobě ze stolu. Ten zamrčel, a že ne. A já: "Kubi ukliď si to a nezlob". Ne. Manžel si v pohodě hladí mobil. Tak řeknu s důrazným tónem potřetí, že takhle teda ne, a že u nás doma si po sobě každý uklízí sám. Mladej zase že ne a mrčí. Manžel zvedne oči od mobilu a medovým hlasem říká "Kubi šup". A mladej "ano tatínku, hned si to uklidím" a kmital. No co, zasmála jsem se tomu, jak je to nefér, ale tak to prostě je :-D

No a jak to dopadlo s tím Tomášem? Pustili ho? Ví to někdo?

No to je mi oslovina😃. V současném stavu parkovišť bych chtěla vidět,jak by to převedli do realu. Zajet i vyjet rovně,nebo se na místě otočit. To už rovnou můžou přikázat,že se máme z místa na místo teleportovat a dělej si to jak chceš 🤦

Vaříme doma každý den, já přes týden, manžel o víkendu. Teď už oba pracujeme, ale když jsem byla na MD, dětem jsem vařila příkrmy doma. Tatínek koupal děti cca 3x za celou dobu, to je výhradně moje parketa, každý večer uspávám a čtu dětem pohádky, uklízíme celá rodina, protože v tom domě žijeme všichni. Akorát prádlo je výhradě můj koníček. S manželem spolu pracujeme na zahradě, zatímco si děti užívají pobyt venku. Chůvu ani uklizečku nemáme. A kupodivu to tak má většina mých kamarádů a známých. Takže asi jen záleží na tom, v jakém okruhu lídí se pohybujete.

No to se nedivím, že je EX

To je hrozně smutný. Víte, existuje teorie, že si před narozením rodiče vybíráme. I ty špatné. Protože nás to má v životě něco naučit, případně splatit prohřešky životů minulých. Berte to tak, že díky nim máte splaceno dost, a že jste se třeba měla naučit mít se ráda a znát svou hodnotu i bez druhých. Takové kecy, že jste se neměla nikdy narodit ať si matinka strčí tam, kde záda přestávají mít slušný název. Měla a tečka. Jinak byste tady nebyla. Jste úžasná a jedinečná bytost. Dávejte svou energii lidem, kteří ji ocení a na matku a bratra kašlete. Pokud jsou pro ně peníze víc, než rodina, tak to jsou lidé, kteří mají pokřivený charakter a takové ve svém životě stejně nechcete :-)

No ono je ten článek trochu matoucí. Správná respekutjící výchova je totiž opravdu super a bytostně věřím, že umí z dětí udělat super lidi. Ale to co paní popisuje v článku není respektující výchova. To je prostě volná bezbřehá výchova nebo spíš žádná výchova. Respektující výchova je o tom, že bereme ohledy na dítě. Že prostě nejedeme styl drž hubu a krok, a protože jsem to řekla. Že se snažíme s dítětem smysluplně komunikovat a zajímáme se o to, proč je třeba vzteklé nebo proč pláče - většinou k tomu opravdu mají důvod, něco je mrzí, bolí.... ALE nejedeme ode zdi ke zdi. Pořád to dítě musí mít pevné hranice. Příklad s hračkami výše je fajn. Prostě pujč hračku, která je tvoje, pokud chceš. Nechceš, ok. Já bych taky někomu jen tak nepůjčila svoje auto, protože se s ním chce někdo projet. Ale pokud si chceš ty půjčit něčí, požádej slušně a pokud ti to někdo nedovolí, respektuj jeho rozhodnutí.Nebo pokud dítě brečí, že nechce jít domů z hřiště, tak prostě uznám ty jeho pocity, že se mu ještě nechce, dám mu třeba ještě 5 minut, ale pak jdeme. Smysluplně mu vysvětlím, proč musíme jít, ale pak už je ta stopka. Prostě jdeme. I kdybych měla vzít to plačící dítě do náruče a odkráčet. Nějaká hranice. Ne že tam s ním budu 20 minut sedět a přemlouvat ho. V tom je ten rozdíl, uznám jeho pocity, ale nepřekračuji hranice mé nebo někoho jiného. To samé v restauraci. Jasně, nemusíš tady sedět nehnutě jak myška, chápu, že to je nuda, běž si klidně do dětského koutku nebo se tady rozhlídni. ALE nebudeš lítat, nebudeš dělat kravál. V opačném případě konec volného hraní a hezky zpět ke stolu.

Tak já bych to pojala asi jinak. Pokud třeba rozmazlující babička vecpe dítěti sladké,ale tím její pozornost končí a tchýně sice nedá nic sladkého,má režim,ale jinak se dětem věnuje,hraje s nimi třeba pexeso,vezme je na procházku,ukazuje jim svět atd.,tak bych se vůbec nebála o to,že by ji neměly děti jednou rády a třeba ji ještě poděkují. Nevím,jak je to v tomto případě, ale jen podle bonbónů a televize fakt těžko soudit.

No, ale to co popisujete,není respektující výchova. Ta je poněkud jiná. Ve zkratce, že dítě si zaslouží respekt,ale je také určeno,jak respektovat druhé. Pokud někdo zapomíná na tu druhou část,pak je mu to asi třeba připomenout.

Zcela na začátku jste se ptala, proč to dělala, když si připadala jako prázdná nádoba. No pro prachy, jasně, tak jako většina z nás dělala práci pro prachy. A tak jako většina z nás se v té práci cítila blbě, a tak jako většina z nás si teď na to postěžovala. To jako jen pro to, že si vydělala víc než vy nebo já, teď musí držet ústa? Aby ji nikdo nevyčítal, co jako fňuká? Neznám Vás a tak Vás nebudu hodnoti, ale trošku mi to smrdí závistí, ale třeba se pletu.

Zrovna tohle jsem před pár dny řešila s manželem. Cyklista může na přechod pro chodce. Zákonem to zakázáno není. Jediné v čem má takový cyklista smůlu je v tom, že nemá přednost jako chodec. Takže zastavit, rozhlédnout se, jestli nic nejede, případně jestli mu zastavili všichni řidiči a pak může směle přes přechod přejet a nic neporušil.

Nevím, těžko soudit. Ale tak nějak pochybuji, že kdybych přežila pokus se oběsit a měla takové následky, tak bych lhala o tom, proč jsem to udělala. Zvlášť pokud to děvče o tom problému, před samotným incidentem, s maminkou mluvilo a ta ji poslala za učitelkou.

OK neexistuje z toho žádný záznam, tedy oficiálně se žádná šikana neřešila, PČR se nemá čeho chytit. Ale ještě jim vyhrožovat právníkama, pokud o tom budou mluvit? Tvl., tady málem umře mladá holka a škola myslí jen na to, jak si nepoškodit jméno. Nebylo by lepší něco jako "Bohužel, k tomuto případu nemáme zaznamenány a nemáme žádné informace o šikaně, ale už z principu poučíme všechny kantory i žáky o tom co dělat a jak jednat, kdyby se se šikanou potkali.".

A hlavně se jim přiznal v blázinci. Takže nějaký blázen v blázinci řekne "Hej hoši,to jsem byl já". A PČR: "Ok,tak ho máme a netřeba to pořádně ověřit." Celý blbě.

Jako by si nikdo z nás někdy nepostěžoval, jak to má v práci na h.vno a jak to má těžké.... To je pokrytecké, soudit druhé za něco, co sami děláme

Mně se líbí ta poslední fotka. Klasika každé rodiny s malými dětmi. Matka nese tašky, dítě, další dítě vede a tatínek lážo plážo za nimi :-D

No,kolik z nás obyčejných smrtelníků chodí do práce, která ho nenaplňuje jen aby byly doma prachy? Většina. A kolik lidí by šlo za svým snem, kdyby to znamenalo dřít bídu s nouzí? Nikdo.

"Mnohem větší starost dělá doktorovi Lucie, která sedí zhroucena na zemi a štká, že jako matka selhala.

„No, asi jo, no, ale to se prostě stává. Nic si z toho nedělej. Tak holt třeba budeš dobrá, za čas, jako babička, no. A když jsem slyšel, jak vaříš, ujišťuji tě, že králičí bobky rozhodně nebyly to nejhorší, co Honzíček jedl,“ utěšuji ji diplomaticky a s citem." Nejlepší část příběhu

Co si myslíte třeba o Ester Ledecké? Máte dojem, že je to holka, která neuznává autority? Je to jeden z mnoha příkladů lidí, kteří to někam dotáhli, autority uznávají (např. trenéry, rodiče...) a přitom se vzdělávali doma. Ono člověk opravdu nesmí mít klapky na očích. Já třeba své děti budu posílat do normální školy, ale rozhodně nemám potřebu dehonestovat ty, kteří to dělají jinak. Proč ne?

Dobol fumigator 10g dýmovnice na hubení hmyzu. Už jsme nevěděli jak na ně a tak jsme sáhli po chemii. A je klid.