Tak jsem si při čtení článku vybavila, jak naše máma taky musela na nějakou dobu do nemocnice, už to bude nějakých 50 let. Nešlo o nic fatálního (mamka je tu, zaplaťpánbůh, stále), ale bylo to zdlouhavé. A když přišla s tím, že musí do špitálu podruhé, můj mladší bráška se rozbrečel. Po delším uklidňování, že se nic strašného neděje a že bude všechno v pořádku, se skrz slzy zeptal: ,,A to budeme zase jíst pořád jen chleba s máslem?" To byla pro tátu výzva. Celou dobu, co mamka nebyla doma, se snažil a vařil. I pekl, i když jen z prášku. Pod heslem ,,Vitana vaří za Vás". A jelikož byl puntičkář a pečlivka, snažil se přesně dodržovat pokyny výrobce, uvedené na obalu. Takže když si v návodu přečetl, že do těsta patří 10 lžic oleje a olej doma nebyl, nemilosrdně mě vyhnal přes půl města k babičce pro olej, protože to bylo v sobotu odpoledne a obchody byly zavřené. Nic nedal na mé rady, že může použít třeba máslo nebo Heru, protože co může vědět malá holka o pečení, že? A k Vašemu postesknutí, milá Petro, že Vaše články nikdo nečte: Myslím si, že čte, protože jsou skvělé. Třeba já Vás mám jako jedinou na Médiu ve sledovaných a určitě nejsem sama. Tak se nenechte odradit a pište dál. Vaši fanoušci to ocení.
Film jsem viděla víceméně náhodou poprvé až někdy v první půlce devadesátek. Byla jsem z něj úplně nadšená, dodnes si pamatuju, že ho dávali někdy mezi Vánoci a Silvestrem. Od té doby patří k mým nejoblíbenějším, kdykoli ho dávají, nenechám si ho ujít. Dokonce bych ho vyhrabala nahraný na videokazetě někde mezi svými ,,retro relikviemi".
Milá Petro, u Vašich článků o známých i neznámých lidech a místech se dozvím leccos nového. Ale historky ze života Vaší rodiny jsou naprosto odzbrojující, vždycky se chechtám od začátku do konce. Jen houšť, prosím, srandy není nikdy dost. Navíc mi některé Vaše příběhy náramně připomínají zážitky z naší vlastní rodiny. Díky za ně. Prostě jste taková naše česká Betty MacDonald 🙂 .
13
Sledujících
0
Sleduje
13
Sledujících
0
Sleduje
10/10. Docela snadné.