Mrchy vždycky všemu dodávají šťávu. Dějové linky s nimi jsou rozhodně zajímavější, než s ujetou rodinkou Klímovic nebo s trapně se upejpající a za každou cenu korektní Bárou. A jak Lucka, tak Ivanka ty své potvory hrají skvěle.

Na ta svoje pivka chodila do hospůdky, kde jsem pracovala. Byla s ní vždycky psina, ona byla ve svých tehdejších 90 letech ohromně vitální a bezva babča. Dožila se krásného věku. Sbohem, paní Jarmilko, budu na Vás vzpomínat.

Odpor k ošetření jsme taky zažili. Ještě dnes, po více než 30 letech, nejspíš vzpomíná paní zubařka na několikeré pokousání a pan docent na ušním i jeho sestřička na pokopání od mé dcery 🙂 . Váš článek je super, jako vždy.

Vynikající herec, hlas mého oblíbence Horsta Schimanskeho a velmi příjemný člověk. Už to bude hodně přes 30 let, kdy jsme se setkali v knihkupectví na pardubickém Skřivánku a dali se do řeči. Od té doby jsme se občas potkali při jeho návštěvách Pardubic a vždycky prohodili pár slov. Měla jsem ho moc ráda. Sbohem, Mistře.

Díky za krásnou vzpomínku na naše oblíbené Lužky a doslova kouzelné Mařenice. Ač to sem máme přes půlku republiky, každý rok se sem vydáváme nejméně jednou. Celý tento kraj má v sobě něco magického a uklidňujícího. Vždycky tam načerpáme životní sílu. Kostel v Mařenicích je pro nás stejně fascinující, jako ten náš nejoblíbenější v Neratově v Orlických horách. Ještě jednou díky za článek.

Sbohem, krásný Aramisi.

10/10. Docela snadné.

Podobný kolorit pamatuji ze severu od hranic se Saskem. Prodavači kdečeho, bordely a lehké děvy kolem silnice ze Cvikova po Vanďák. A hlavně - země plná trpaslíků. Ti jsou tam k vidění dodnes 🙂 . Jinak jste opět pobavila, díky.

Prototyp mužného, charismatického chlapa. Podobně jako Radek Brzobohatý. Čest jeho památce.

Sympatická dáma. Kouzelná maminka Kudrnová, odměřená Věra Marečková, legendární svatá Zdislava. Vše nejlepší ke kulatinám, paní Mileno.

Podobný příběh se asi stal leckomu, ale málokdo ho dokáže tak skvěle odvyprávět jako Vy, Díky.

Domnívám se, že ,,slovní smetí" není jen záležitostí dnešní doby. Vždy se vyskytovalo ve slovních projevech, bohužel ne jen u lidí s chudší slovní zásobou.

Co bylo špatného na Ludmile? Snad jen to, že se špatně sháněla. Naši ji měli rádi.

A co kdyby tu ředkvičku omylem rozšlápla? Vyfasovala by pokutu za poškozování cizí věci?

Tak jsem si při čtení článku vybavila, jak naše máma taky musela na nějakou dobu do nemocnice, už to bude nějakých 50 let. Nešlo o nic fatálního (mamka je tu, zaplaťpánbůh, stále), ale bylo to zdlouhavé. A když přišla s tím, že musí do špitálu podruhé, můj mladší bráška se rozbrečel. Po delším uklidňování, že se nic strašného neděje a že bude všechno v pořádku, se skrz slzy zeptal: ,,A to budeme zase jíst pořád jen chleba s máslem?" To byla pro tátu výzva. Celou dobu, co mamka nebyla doma, se snažil a vařil. I pekl, i když jen z prášku. Pod heslem ,,Vitana vaří za Vás". A jelikož byl puntičkář a pečlivka, snažil se přesně dodržovat pokyny výrobce, uvedené na obalu. Takže když si v návodu přečetl, že do těsta patří 10 lžic oleje a olej doma nebyl, nemilosrdně mě vyhnal přes půl města k babičce pro olej, protože to bylo v sobotu odpoledne a obchody byly zavřené. Nic nedal na mé rady, že může použít třeba máslo nebo Heru, protože co může vědět malá holka o pečení, že? A k Vašemu postesknutí, milá Petro, že Vaše články nikdo nečte: Myslím si, že čte, protože jsou skvělé. Třeba já Vás mám jako jedinou na Médiu ve sledovaných a určitě nejsem sama. Tak se nenechte odradit a pište dál. Vaši fanoušci to ocení.

Krásné a smutné. Vlastně ani ne tak smutné - nostalgické. Takhle bychom měli vzpomínat na všechny, co nás opustili.

Film jsem viděla víceméně náhodou poprvé až někdy v první půlce devadesátek. Byla jsem z něj úplně nadšená, dodnes si pamatuju, že ho dávali někdy mezi Vánoci a Silvestrem. Od té doby patří k mým nejoblíbenějším, kdykoli ho dávají, nenechám si ho ujít. Dokonce bych ho vyhrabala nahraný na videokazetě někde mezi svými ,,retro relikviemi".

Laskavý, lidský a jemně vtipný pan Herriot - on a Betty MacDonald jsou mí nejoblíbenější spisovatelé. Jejich knihy mi vždy spolehlivě dokážou zlepšit náladu, také díky famózním překladům paní Marxové. Za článek díky.

Zbytečnost. Z toho místa byla vždycky krásná vyhlídka na Litomyšl. I bez kontejnerů.

Stále je nám předhazováno, že jsme národ ateistů. A když církev projeví snahu přiblížit se právě těm nevěřícím, je problém. Hlavně že se tutlají pedofilní úlety některých kněží.