Jen tak pro upřesnění: Demet hrála v Zasněné lásce roli Sanem, Can již z Řecka odetěl a dívka, se kterou si povídal, je zaměstnankyní na pláži a nebyla jediná, se kterou se bavil. S Demet je spojován od Zasněné lásky, ale jsou to zřejmě marné touhy některých fanynek. Can už tři roky žije a pracuje v Itálii.
Díky za článek, pobavila jsem se. Připomněla jsem si své dva porody - první za totality a druhý za federace. Diametrální rozdíl v přístupu v porodnici, poprvé jsem měla pocit, že jsem něco provedla a trestají mě, podruhé jsem byla klidná, šťastná a spokojená i přesto, že první těhotenství mě nijak neomezovalo a nezatěžovalo, ale druhé bylo peklo a utrpení. Myslím si, že při porodu (i těhotenství) je nejdůležitější cítit, že nejste samy, že tvoříte nový život, na který se těší celá vaše rodina. Mám dvě vnučky a upřímně: jsem ráda, že jsem je nemusela nosit a rodit, o to víc si s nimi užívám.
Dívala jsem se, protože jsem se chtěla dívat. Pobavilo mě to a budu se dívat i další neděli. Nechápu reakce lidí, kterým se to nelíbí - proč to tak rozebírají a vysvětlují svůj názor? Nelíbí se mi to, tak se nedívám a koukám na něco, co mi vyhovuje.
Každý jsme zažili něco jiného a jinak, tak proč pomlouvat úhel pohledu tvůrců seriálu. Za mně děkuji všem, kteří se podíleli na novém seriálu, pracovali a snažili se.
Není mým zvykem se připojovat k internetovým diskuzím, ale tady vážně žasnu nad "odbornými a fundovanými" komentáři. Buď se mi něco líbí a dívám se na to, nebo se mi to nelíbí a nedívám se. Proč hodnotit výkony herců či režiséra, když nejsem herečka ani režisér. Jsem divačka, tak se dívám. Nebo nedívám. A na Elišku a Damiána se dívám a bavím se. Nečekám veledílo, ani aspiraci na ceny, ale oddechovku s vtipem. Moc se mi líbí Jan Komínek, civilní herectví Emmy Smetana mi nijak nevadí a na Roberta Urbana je nejen pěkný pohled. Nenáročné, nekrvavé, nepolitické, nevulgární. Celý štáb na tom pracoval a já jim všem do jednoho děkuji.
Vyšla jsem ze základní školy v roce 1980, z osmé třídy, protože jsme měli tzv. "Experimentální výuku" a devátou třídu jsme neměli. Po absolvování 3,5 letého učebního oboru jsem nastoupila do práce a můj nadřízený za mne musel nést "hmotnou odpovědnost", protože mi ještě nebylo 18 let. Kdybych měla na rozhodování o své profesi o rok více, možná by se můj pracovní život ubíral úplně jiným směrem.
Mně se to líbilo. Kdyby se mi to nelíbilo, tak bych se nedívala. Kdybych byla režisérka, něco bych natočila. Kdybych byla herečka, něco bych zahrála. Jsem divačka, tak se dívám. Popravdě nechápu proč má tolik lidí potřebu napsat, že to režisér nezvládl a že to herečka hrála špatně. Nekritizuji práci, kterou neumím. Nedívám se na pořady, které mě nezajímají. Naopak jsem ráda, když někdo "vyrobí" něco, co se mi líbí.
Asi žiju na jiné planetě - takové arogantní "krávy" a "voly" jsem totiž potkala už mockrát. Tiché a slušné lidi naštěstí taky. Vám, kteří píšete, že je to řvaní a chování Terezy R. přehnané, vám závidím, že jste se s nikým takovým nesetkali. Mně se Docent moc líbí, je trochu jiný a právě proto zajímavý. Za mně gratulace p. Strachovi i celému štábu.
Zase velmi povedené, díky. Ty doby, kdy jsem z auta s píchlou pneumatikou ani nestačila vystoupit a už byla fronta ochotných pomáhajících, ty už jsou historie. teď to řeším tak, že když nastane problém a řidič za mnou nejen bubnuje prsty na volantu - jdu přímo k němu požádat o pomoc, pro jistotu pořád mluvím, no a kdo by to chtěl poslouchat, že? :-)
Opět trefné. Krásná čeština se asi odebrala na odpočinek, v médiích se to hrubkami jen hemží a novotvary či anglikanismy mě ubíjí pracovní i soukromé okolí. Mnohokrát po mně chtěli úředníci iniciály a když jsem napsala JN, tak nechápali. Pozitivní je snad jen to, že když v úředním hovoru používám striktně spisovnou češtinu, tak mám nad úředním šimlem navrch.
Díky za dnešní díl - jsem ráda, že v tom nejsem sama. Kde jsou ty časy, kdy stačilo zamlaskat. Můj muž má jednu "obdivuhodnou" dovednost - on chrápe i když leží na břiše! Mlaskám, šeptám, šťouchám, kopu, řvu a on zavrčí, přetočí se a koncertuje dál. Ještě, že máme doma i na chalupě další gauč v jiné místnosti, občas ovšem zvuky proniknou i přes další dvoje zdivo. Jak říkám - je obdivuhodný, ale když se chci vyspat, vymizí těch 40 let spolu a jsem radši sama jen s tikotem hodin a šuměním větru za okny...
Opět jsem se pobavila, téma je mi blízké. Ráda chodím na hřbitovy a smrt přijímám jako součást života. Asi mě k tomu vedli doma, jsem nejmladší dítě nejmladší ze sourozenců, tudíž jsem už jako malá absolvovala velké množství pohřbů, mnohem více než svateb. Před lety jsem oba své rodiče v urnách uložila na vlastní zahradě, na hezkém slunném místě a když chodím okolo, tak občas prohodím pár slov, seznámím je s novinkami a cítím se tak nějak "spojená".
Opět jsem se moc pobavila, Lucie díky!
Je však pravdou, že coby bílá žena středního věku, žijící přes 30 let v manželství s jedním mužem, tedy hetero, jsem poslední dobou tak nějak "mimo normu". Začínám se obávat, že v blízké budoucnosti pro mne už nic nebude - toaletami počínaje a třeba jídlem konče. Nejsem vegan ani frutarián, atd... Přesto se cítím spokojená.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Prznění češtiny mě taky tahá za uši. Stává se mi to i na úřadech, v obchodech nebo ve službách - vždycky požádám o překlad do češtiny a tvářím se, že opravdu nevím, co znamená třeba čeknout, fíl, keš, ívent nebo šop. Pak se moc bavím, když se překlad do češtiny ukáže jako obrovský problém.