Mohutné posilovaní Liberce tak možmá na druhou fotbalovou ligu,včetně trenéra.

šmuclere stydte se fandit Rusům fuj

Dobry tým na druhou ligu,včetně trenéra!

Škoda velké lásky a 2 zmařených životů.Proč si někteří rodičě myslí a hl.mysleli,že ONI nejlépe vědí,co je pro jejích dítě nejlepší.Také museli být mladí a snad i milovali.Ale pak převládne mamon,,,

To bohužel bývá,moje maminka měla daleko bližší vtah k mému mladšímu bratrovi,snad v tom bylo i pohlaví muž a žena..Já jsem si daleko víc rozuměla s tatínkem byl to nejlepší člověk mého života,ale byla v tom i profesní sounáležitost,oba jsme byli oční lékaři.Své dcery mám naprosto stejně ráda,i když ony si to nemyslí.Jsou každá jiná,ale mé srdce je rozděleno pro ně na spravedlivou polovinu.Aby se až tu nebudu nedej bože nepohádaly o dědictví,nemovitý majetek jsem rozdělila už za svého života a vše je pojištěno závětí.Jsem spokojená

Jsem taky lěkařkaVím,že pacienti víc než lěk potřebují vlídné slovo,zájem o jejich problémy,jsou lidskou bytostí často zbytečně vystresovanou svým problémem,který nemusí být vážný,ale je třeba najít si trochu času na vysvětlení a uklidnění.Kdo neumí být empatický,není tu na správném míszě.

mně kdyby někdo zabil dítě,udělám to taky.Spravedlnost často pokulhává a tresty neodpovídají spáchanému zločinu

Zabíjet ve jménu rozdílné rasové příslušnosti nebo nějaké nevyřešené křivdy je zvěrstvo.Je pravda,že koncem války se takových zvěrstev konalo hodně.Bohužel se nevinnými obětmi stalo hodně bez jakéhokoloiv zavinění.Je to smutné a neodpustitelné.

Dobrý den.V Sudetech v Černé vodě u Žacléře jsme si koupili chalupu od Němce,potomka majitelů,kteří patřili mezi t.zv.hodné Němce povoláním horník,proto nebyli odsunuti.Tento p.Frommelt patřil mezi skvělé lidi,byl štastný,že jeho rodný dům bude žít dál a jeho první návštěva byla v montérkách,jezdíl nám na chalupu dlouho pomáhat,přátelili jsme se.Podobně nyní žijeme v Jeřmanicích u Liberce,chalupa původně německá a původními majiteli jsme v přátelském vztahu,bylo mi líto když pán v mém věku líčil jak byli vyhnáni v jeho 4letech,tak jsem jim aspon jako malé odškodnění poskytla původně jejich chalupu opakovaně na dovolenou.Nyní jsou už staří a jezdí do luxusního hotelu se soukmenovci,nedávno jsme je navštívivli.Lidé by se k sobě měli chovat s úctou,slušností,umět si odpouštět,ne se zabíjet.Žilo by se všem líp

To si Monika nezalouží

co napsat.Ze začátku jsme se hluboce milovali,měli stejné názory na všechno,Užívali si života,Záletník byl vždy ale tak jen na krátko,ale i to bolí,Já když jsem se zamilovala,bylo to navždy,ale nemusela jsem nic bourat,ani nechtěla.Scházela jsem se svou láskou-byly 2,JEDNOU ZA ROK, UŽILA JSEMsi hodně štastných chvil a pokorně jsem se vrátila pečovat o rodinu.Nikdo nic nepoznal.Bohužel z mého už nyní ex se stal hulvát nejem vůči mě a dětem,neořispíval na domácnost,ale obskakovat by chtěl...Bohužel mé city z nepochopitelných důvodů k mé první lásce ještě dlouho přetrvávaly a tak rozvodové stání přišlo za dost dlouho.Jeden z jeho pádných důvodů proti mě byl,že chtěl,abych s ním odešla ..za totality do Ameriky.Moje podmínka jen s mými rodiči nevyšla,nechtěli jen mi řekli,že jim budu hodně chybět.Bylo jasno,neopustila bych své milované rodiče.Měla jsem to na talíři do konce soužití.Mohl jít sám,ale chyběly by mu moje pracovité ručičiky,jeho představa byla já budu vydělávat,on hrát a trénovat tenisNo a tak si žijeme každý svůj život,já s přítelem on sám,žádná s ním bohužel nevydrží

Jak může někdo takovým pohrdavým zpúsomem komentovat smrt kohokoliv,specielně krásné nadané neštastné ženy..Nikdy bych nekomentovala něčí úmrtí takto lhostejně.Každý člověk má svůj příběh,důvod jeho chování bývá často životní prohra,nemoc,cokoli..ale ja to ČLOVĚK s právem žít a že to nedokázal využít je strašně smutné.

Co mám napsat.JEmi 80 let,jsem oční lékařka,stále pracuju někdy víc někdy mín,abych nezblbla a přišla mezi lidi,občas zastupuji dceru stejné profese.Mám 4 vnoučata,která miluju,žiju na chalupě s velkou zahradou,starám se o 2 psy,králíka a morče,jsem společenská,ráda pořádám setkání s kytarou.Jsem na světě ráda,přežila jsem zákeřnou nemoc,budu vděčná za každý den,který mi bude dopřán.Pracovala jsem ve Dvoře Králové,Mladé Boleslavi,Jičíně,Valdicích,Hořicích,Jilemnici,Nové Pace,Železném Brodě,Semilech, a nakonec v Liberci.Mám zlaté dcery i jejich rodiny,často mě berou na společné akce.Každému přeju,aby se mu život takhle povedl.

Nepřísluší mi kritizovat hlavy pomazané.Nicméně trápit těžcenemocného krále odpíráním vidět milovaná vnoučata je přinejmenším hyenismus.Všichni zestárneme a onemocnět jak vidno může i mladý a osud mu může vše vrátit

krása a talent přitahujou různé lidi.Ne vždy ku prospěchu dotyčného.Velmi jsem ji obdivovala,bohužel odešla od otce svého syna,ktarý jí hodně pomáhal a skončila u toho nejhoršího kterého mohla potkat.Co se honilo v její krásné hlavince ale věděla jen ona.Démon alkoholu také nepomohl.Byla by na místě psychologická léčba a mohla nás ještě dlouho těšit svým zpěvem a krásou.Velká a smutná vzpomínka na ni.

Ráda.je stále nutné lít optimismus všem neštastným dušičkám,které se z této diagnozy hroutí.Pracuji jako lékařka ve svých 80 LETECH A MNOHOKRÁT JSEM SE SVÝMI PACIENTKAMI TUTU DG VYSLECHLA.vE VELKÉ VĚTŠINĚ JI ZVLÁDLY A VŠE DOBŘE DOPADLO.Tovědět je důležité.Dá se to zvládnout.Trochu jiné to bylo vyslechnout sama.Ale mám povahu,které se říká optimistka.Řekla jsem si,že to dobře dopadne,protože musí a dobře dopadla i mé pacientky....Díky svému vzdělání jsem velmi brzo věděla,oč jde.Ale dál jsem nepátrala.Nechtěla jsem vědět,jakou svini mám,a to že byla ta nejhorší jsem nezjistila.Ani jsem nechtěla.Prostě víra že to dobře dopadne je důležitá.Je to už víc než ll let,žiju v pohodě.Ta víra...Léčba byla jaká byla a je,ale dá se zvládnout.Hned zpočátku jsem všem přátelům oznámila,že kdo mě bude litovat je můj největší nepřítel...Také jsem při poslední kontrole,kdy jsem se poprvé bála,protože umírala má pacientka můj ročník,kdy jsme si ibě lebedily jak to zvvládáme,vinou lékaře,který nepochopil její bolest z metastáz a vyhodnotil je jeko artrozu tak jsem se bála kontroly a prolásila jsem jestli to doře dopadne,pořídím si psa i když ve své věku to byla blbost,přežije mě..Kontrola dopadla dobře,psa mám abych tohonahoře nenaštvala,když jsem to slíbila,je to nejhorší pes mého života,ale má mě ráda a já ji...

Děvče,co jste čekala....Tohle vždy dopadne stejně.Mám partnera který se zbláznil dříve..do mladé o 21 let mladší holky a v ŽÉ SE DIVIL,ŽE SI NAŠLA MLADŠÍHO.tO JE PŘIROZENÝ VÝSLEDEK

Není co dodat.Každý když bude mít to štěstí jednou zestárne.BEZ STÁŘÍ BYCHOM UMÍRALI MLADÍ.Naši předkové dopřávali svým starým rodičům vejminky,kde se o ně až do konce starali.Dnes jsou důchodci do vysokého věku aktivní,vonaví,nepřekážejí,ještě často mladým vypomůžou když ne finančně tak hlídáním dětí.Bohužel se stává,že obdarovaní potomci,když už cítí,že nic nekápne,přestanou být na své staroušky milí.Asi nevědí,že za takové chování mohou být donuceni dar vrátit a dobře jim tak.Sam jsem stará 80 letá důchodkyně ,občas pracuji abych přišla mezi lidi a nezblbla,mám milující rodinu,jsem štastná.

Je to odporné zacházení s ještě mládátky.Navrhuji se vší vážností přestat taková zmrzačená kuřata kupovat a konsumovat.Navrhuju ekologické chovy ve velkých výbězích s trochou lásky.Je neskutečné jakým hnusným tvorem dokáže člověk být.V podstatě chápu vegetariány,kterým už s tím došla trpělivost.Je pravda,že mnoho zvířat určených k tomuto osudu by ani nepřišlo na svět.Ale což jim tak krátce vymezený životzpříjemnit a jak říkám dát jim lásku.Stačí se podívat na dřívější farmáře,jak svá zvířata milovali.Já mám velkou zahradu a vše co budu chovat zemře stářím.Klidně budu jíst kopřivy,kořínky,ev,ryby,z brambor se dá udělat spousta dobrot stejně z jiné zeleniny...

Dobrý den,Mohu přispět svou vlastní zkušeností.Před 11 lety jsem prodělala a úspěšně porazila rakovunu prsu.Základní je nepochybovat o dobrém výsledku.Začali u mne chemoterapií,vůbec mě nenapadlo zpochybnovat její nutnost.Už i přátelské prostředí kde mi ji aplikovali mě povzbuzovalo a já se tam vlastně docela těšila.První 4 CHEMČI JSEM SNÁŠELA BEZ JAKÝCHKOLI PROBLÉMŮ a nádor úplně zmizel.Další 2 chemči byly zlé,po první jsem měla v krku t.zv.moučnivku,nemohla jsem polykat,po druhé jsem nemohla chodit.Vzhledem k výbornému efektu dosavadní chemoterapie jsem už další nedostala,přistoupilo se k operaci části prsu kde byl původně nádor a pak k ozařování.Vlasy mi dorostly a žiju spokojený život.Tak hlavu vzhůru a vzhůru do boje.Olivová