Historka z doby, kdy jsem pracovala v nejmenované krajské organizaci: v požárním řádu bylo, že pokud bych objevila, že ve 3.patře hoří, nesměla jsem hasit ani volat, že hoří. Měla jsem seběhnout dolů do přízemí, sdělit tuto skutečnost vrátnému. Ten se vydal do 3.patra se přesvědčit, že mu nelžu a že opravdu hoří. Poté mohl vyhlásit požární poplach pokřikem "hoří". Měli jsme z toho legraci všichni, protože než vrátný zařve, že hoří, tak už může být oheň neuhasitelný, poněvadž jsme všichni běhali po schodech. A že jsou ty schody ve starých prostorách setsakra dlouhé...