Když čtu jak je nebezpečné maso omývat, tak se divím, že lidstvo ještě nevyhynulo. Na jedné straně jsou potraviny plné éček, ohrožují nás mikroplasty a kdovíco ještě, a na druhé straně meditujeme, jestli maso mýt či ne. Maso oplachovaly i tak slavné kuchařky jako Rettigová nebo třeba Kejřová. A obě přežily.
Nevím, jestli mám pro štěstí zrovna geny, ale dostala jsem jedno životní poučení. Po jedné operaci jsem dostala sepsi. Ležela jsem v nemocnici připojena na další z mnoha infuzí a cítila, jak se ke mně blíží "zubatá". A tehdy jsem si řekla: "Jestli to zvládnu, tak už vydržím všecko." A od té doby se dokážu radovat i z maličkostí. A nad problémy, z nichž se jiní hroutí, mávnu rukou.
Do první třídy jsem nastoupila v r. 1966. Leváků nás tehdy bylo ve třídě asi pět. Naštěstí už od tohoto roku se přestalo přeučovat na pravou ruku. Mého staršího bratra, taky leváka, ale ještě ano. Bratr ale jakmile padlo toto nařízení, se vrátil k levé. Propisky čínani ještě nebyly, tak jsme psali nejdřív perem a pak obyčejnou propiskou. Nemám ale pocit, že by se to nějak negativně podepsalo na čitelnosti mého rukopisu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Také navštěvuji U3V. Chtěla jsem sice v mládí studovat medicínu, ale normalizace rozhodla jinak. Tak aspoň na "stará kolena" jsem se zapsala na lékařskou fakultu. Sice se tam dělaly testy a psaly ročníkové práce, ale to mi vůbec nevadilo. Protože studovat tento obor, mě nesmírně bavilo. A když jsme měli v Karolinu promoci absolventů U3V, byla jsem šťastná. Protože jsem si aspoň trochu splnila svůj životní sen.