Lidé na vesnici se museli často spokojit s opekanci...jsem z vesnice a co to proboha opekanec je? Měli jsme kapra...lososa ne, nebyli jsme snobi...já jen žasnu - kde jsem to dříve trávila vánoce a co to tady teď čtu? Článeček, který má vyznít shovívavě, ale vyznívá tak moc hloupě, že už nemá cenu nic z toho, co tu autor vyplivl, komentovat...no, jinak na Štědrý den se většinou v práci slavilo..v poledne se šlo domů...
Také jsme na Štědrý den "utužovali kolektiv". Některým to šlo tak dobře, že jsem je musela doprovodit přes vrátnici. Jinak se taky divím, když článek čtu, že jsem tu dobu přežila.
Frikulíni si myslí, že je to "in". Kdesi jsem ovšem četl, že anglické "you" je ve skutečnosti "Vy". Nevím, nejsem lingvista. Ostatně Sherlock Holmes a doktor Watson si v našich překladech vykají, už si to ani neumím představit jinak. A přotom si byli velmi, velmi blízcí. Křestními jmény si neříkají ani u Doyla. Je to pořád stejné. Když jsem za komunistů nešel na podnikovou oslavu, nezblajznul řízek se salátem a netančil jsem ptačí tanec, byl jsem ten, co se straní soudružského kolektivu. Dnes, když napůjdu na vánoční party a nebudu zpívat koledy a hrát šipky, tak nejsem týmový hráč. Dědka Mráze jsme vykopli a je tu okamžitě jiný dědek zvaný Santa Claus. Oddělení kádrové a personální práce se zrušila a máme tu jejich klon zvaný "ejč ár". Utužování pracovního kolektivu říkáme team building a bývá to stejná 3,14 jako kdysi.
Taky si s každým netykám a ani nechci, aby všichni tykali mně. To jen rekreant Puleček z filmu Anděl na horách, všeobecné tykání zdůvodnil: "Tykat? Proč ne. Vždyť jsme přece všichni odboráři."
Kolikrát když vidím Angeliku tak to vypadá krásně,ale kdyby se mě Ludvík XlV dotknul asi bych zvracela.Ani si to nedovedu představit a to měl spoustu milenek.
My všichni jsme zhýčkaní hygienou. Tito měli trénink ze středověku, kdy všichni vylévali nočníky na ulici.
A když Ludvíkova milenka (taky smrděla), od něj chytila blechu, tak jistě potěšeně zašpitala: "Jaká čest, Výsosti. Právě jsem od vás chytila Vaši ctěnou blechu."
Jo, být milenkou Krále Slunce, asi byla velká čest.
Ale já bych taky zvracela.
Článek postrádá zásadní zprávy o hygieně.V Zrcadlové síni seděli okolo na zemi sluhové,kteří museli být připraveni moč a další výkaly okamžitě setřít.Dámy tancovali v dlouhých róbách a když to na ně přišlo,okamžitě si při tanci ulevily.Jeden takový sluha to nestihl a Ludvík lV uklouzl po hovínku a zlomil si v 76 letech krček.Dostal infekcí a pak to sním šlo z kopce a umřel.Není to paradox?Lepší by bylo kdyby uklouznul po banánové slupce.
Taky jsem o tom četla. Zajímalo mě totiž, jak dámy v dlouhých nabíraných sukních vykonávaly potřebu. Buď neměly pod šaty žádné prádlo, nebo mezi nohama rozparek, který k tomu používaly. Služky mezi dámami pobíhaly s lopatami a chytaly lejna. Muselo to tam vypadat jak někde na brigádě.
To je zase blbost. Pekli jsme doma z ořechů, kakaa a pravda z margarínu. Ale ne proto, že máslo bylo drahé. Rozdíl byl v ceně cca 4 Kčs. Sandokanovy oči, ovesné kuličky a náhradu ořechů strouhankou byste u nás nenašli. Fakt by mě zajímalo kdo a proč tyto blbosti vymýšlí. Podotýkám, že nejsem zastánce doby minulé.
Podle surovin, které autorka uvádí, to dělá dojem, že se inspirovala nějakou válečnou kuchařkou. Peču poctivé cukroví podle maminčiných receptů. Žádné náhražky. Ona ale používala máslo, já Heru.
Přiznám se, že z představy konzumace hmyzu je mi nevalně. Tak aspoň jeden starý, trochu inovovaný vtip:
Muž má s ženou tichou domácnost. Když přijde z práce domů, ona tam není.
Na stole ale leží kniha a dopis s textem: Večeři máš na str. 156.
Dnes by tam byl ovšem jiný text: Večeři si nachytej v koupelně.
Jak já tělák na základce nenáviděla, ne stres, čirá nenávist, obzvlášť 1500 metrů, to byl trest. A soudružka učitelka nesnášela mě, vždy nejhorší výsledky, ale holt jinak samé jedničky. No, a dneska, z vlastního rozhodnutí, mám sport a pohyb ráda a podporovala jsem v tom i děti (naštěstí nepotkaly žádnou soudružku tělocvikářku).
Také jsem měla ve škole vyznamenání. Jen mi to kazila trojka z tělocviku. Jenomže, když jsem byla pohybově nadaná jako student Krhounek, tak co s tím. Paradoxně, teď nám tak vysportovanou postavu, že jedna rehabilitační sestra mi řekla: "Chtěla bych mít ve vašem věku postavu jako vy." A recept? Cvičím každý den. Nikdo mě ale už neznámkuje.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Měla byste si uvědomit kolik je jí let. V 62 letech už opravdu metabolismus nefunguje jako ve 20. Hormony, menopauza, genetika. To všechno má vliv. Pokud si pamatuju, tak ve svém pořadu měla mladší ročniky u kterých se dá váha ještě stravou a pohybem dobře ovlivnit
6 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je pravda, že hormony mají velký vliv i to ostatní. Mě je 65 a na rehabilitaci mi mladá rehabilitační sestra řekla: "Já se před Vámi stydím. Máte atletickou postavu, samý sval, jako vytrvalkyně."
Jenomže, já nehledám důvody, proč by to nešlo. Nemluvím, nepřejídám se, ale cvičím.