Alice (38), táta (53) - takže jí měl v patnácti?

Někdo právě objevil přátelství (kamarádství, chcete-li) jako zcela nový rozměr mezilidských vztahů 😉

Sandály OK. Ale já tam vidím skutečně pantofle. Tedy už jsem na nějakém e-shopu taky viděla něco, co já bych považovala za pantofle, a tam to prohlásili za sandály. Pro mě je rozdíl v tom, jestli to má aspoň pásek za patou, ideálně na turistiku i přes nárt - čili jestli to na té noze skutečně drží. Pak by asi na žebříku takový problém být neměl. Ale když je to nazouvací (pro mě jednoznačně "pantofel" 🙂) a noha z toho vyklouzne...

Přesně. Nevím, kde se kropí za horkého dne, ale já na okraji Prahy pravidelně potkávám kropící vůz po dešti, když ulice ještě ani neoschla. Představuji si to tak, že někdo dostal zaplaceno za určitý počet jízd, které si odjezdí, když má zrovna čas. Za horka jezdí někde, kde se to víc vyplatí (??? - nic jiného mi z toho nevychází).

Zrovna tak přitažené za vlasy, jako když se ve článku píše, že si všichni vykají. To jsem tím hlavně chtěla říct. (Protože nechápou rozdíl mezi tykáním a vykáním. Je otázka, co z toho považují za základní tvar. Vzhledem k tomu, že stejným zájmenem oslovují manželku, dítě, kamaráda ze školy i potenciálního šéfa na pracovním pohovoru, "vykání" pro ně dost možná skutečně bude ten cizí koncept, který znamená "zvlášť zdvořilé oslovení" a musí se nad ním přemýšlet. Výrok "my si všichni tykáme" ze strany české emigrantky, která prožila dlouhá léta v USA a česky trochu pozapomněla, ten skutečně kdysi padl...)

Přesně tak to je.

Proto není "převoditelnost" z/do angličtiny tak jednoduchá, jak by se někomu zdálo...

Jak se to vezme. Jednoznačně převoditelné to není. To je jejich pocit, že to tak je - když se jim to někdo snaží vysvětlit. Jeden čas se občas objevily zprávy o mezinárodních společnostech, které vycházely z toho, že oslovování křestním jménem = tykání a razily zásadu "my si všichni tykáme". U firmy s 10 zaměstnanci to je v podstatě rodinná atmosféra. Ale u velkých společností, čili když někoho vidíme poprvé, je mezi námi 30 let rozdíl a mají spolu mluvit dejme tomu skladník + ředitelka nebo ředitel + uklízečka, to na české zaměstnance nepůsobilo úplně příjemně. Není to totéž. Ostatně viz literatura, filmy... Když podřízený říká šéfovi "Pane XY" a ten ho oslovuje křestním jménem, vypadá to celkem normálně. Když si to převedu tak, že nadřízený podřízenému tyká, působí to spíš jako arogance...

Samozřejmě, to se dá ve všech jazycích. I u lidí, kterým vykáme, může být rozdíl - s kolegou v práci, se kterým jsem na přátelské úrovni, ale vykáme si, budu používat jiný způsob komunikace než s ředitelem nebo se zákazníkem. Jenže řadě anglicky mluvících prostě zůstává rozum stát nad tím. že "vy musíte přemýšlet, jak koho oslovit (i jaký použít tvar slovesa, čili v každé větě), a kdy se domluvit, že se budete oslovovat jinak, a oslovovat křestním jménem automaticky neznamená tykat si...". Kdysi se tátova bývalá kolegyně vrátila z emigrace a říkala, že "my si v Americe všichni tykáme". Vůbec si neuvědomila, že (gramaticky) vyká i svým dětem a svému psovi...

"V angličtině si všichni vykají" - z jazykového hlediska ano. Ale zkuste se zeptat Angličana nebo Američana (z těch, kteří se o historii jazyka nezajímají), co jim na některých jiných jazycích připadá divné - zjistíte, že naopak nechápou koncept vykání. Oni mají naopak pocit, že si všichni tykají a fakt, že by měli pro některé lidi používat zdvořilejší oslovení, považují za nějakou evropskou/kontinentální výstřední formalitu...

A kdyby to byl John Moore a komentátor by řekl "fandili Johnu Moorovi", tak by to bylo taky špatně? (Koncovka přidaná ke jménu - v originále se to nikdy objevit nemůže.)

Můj dojem je (někde jsem to i četla), že koncovka -ová skutečně je gramatická záležitost, koncovka ženského příjmení, aby se dalo skloňovat. Protože přivlastnění se dělá koncovkou -ova. (To je Jana Nováková. x To je Novákova dcera.) Existuje román od norské spisovatelky Sigrid Undset(ové 😉), který se v originále jmenuje "Kristin Lavransdatter" (jméno je tedy tvořeno podobně jako doteď v islandštině) a v překladech se (komplet počeštené - překlady jsou myslím většinou staršího data a vycházejí v reedicích) název většinou objevuje jako "Kristina Vavřincova" (tedy ne "Vavřincová") - čímž se dává najevo to -datter".

Zrušit přechylování úplně nebo selektivně? Chci říct: dcera pana Černého se bude jmenovat Černý? A dcera pana Kováře bude Kovář? Nebo stačí Kovářka?

Připadá mi to jako taková luxusnější ToiToika ;-)

Rozumím tomu správně, že pokud by skuti chatu udržovali a někdo ze správy polesí by si tam mohl jezdit jako na chatu, tak černá stavba nevadí, ale kdyby ji skauti měli mít sami pro sebe, tak vadí?

Díky za odkaz na články, takhle detailně jsem se tím nikdy nezabývala, ale už mě to napadlo, vlastně je to logické: May měl načteno, ale pochopitelně z knih nových i starších a co zaujalo jeho fantazii víc, toho se chytil, i když to v jeho době v těch místech už byl anachronismus. Před lety jsem četla o cestách Johanna Burckhardta (1784-1817) a Richarda Burtona (1821-1890) a některé historky byly jasně převzaté od nich. Burtonova cesta do Mekky sice není tak stará, ale nějak jsem si tenkrát říkala, že co bylo za Burckhardta, to už za Kary ben Nemsí těžko... A pak ještě příběhy nějakého francouzského obchodníka s kožešinami, který se zúčastnil jakýchsi indiánských válek buď na severu USA nebo v Kanadě a sice přitom pomáhal spřátelenému kmeni, ale pak jim zabránil v mučení zajatých nepřátel - pravda nikoli po křesťansku přimět je, aby pochopili svoji chybu a pustit je, pouze mu dovolili je humánně zastřelit... To bylo někdy koncem 18. století nejpozději.

"Spořádaný, nudný, bez charisma"... Teď nehodnotím nic jiného, ale tahle věta, která se kolem všelijakých voleb vždycky objevuje... TO JAKO VÁŽNĚ? To má být hlavní vlastnost někoho, kdo má řídit stát? Aby to byl bavič? Přímo to vidím - potřebuju transplantaci srdce nebo u soudu vytáhnout z nějakého opravdu velkého průšvihu a řeknu si: tohohle kardiochirurga/právníka nechci, ten je moc spořádaný a nudný... 8-O

"Kodex školy prý výslovně zakazuje jakékoli fyzické trestání nebo kontakt jakéhokoli druhu". Tady to vypadá, že si kdosi z nadace ještě ke všemu zapomněl to udání pořádně přečíst (nebo možná zjistit, jestli je pravda to, co se tam psalo - konkrétně čí je to dítě). Protože jestli kodex zakazuje "zbytečný fyzický kontakt", tak by vás mohli vyhodit i za to, že pohladíte dítě po hlavičce. Což může teoreticky platit u cizího dítěte (teď se nebudu zabývat otázkou, jestli i to není přehnané), ale že by se muselo řešit, jestli nemáte "zbytečný fyzický kontakt" s vlastním dítětem... ???

Je pravda, že dnešní šedesátníci jsou na tom obvykle minimálně tak, jako padesátníci v době, kdy ty původní zákony o nástupu do důchodu vznikaly. Na druhou stranu, pokud jde o množství lidí na pracovním trhu: před 30-40 lety v podstatě všichni starší 24 let pracovali. V tom věku končili vysokou školu (jednu), kterou převážná většina z nich absolvovala celou bez přestupů na jinou školu (od začátku). Někteří pracovali už od 15 - učňové chodili pár dní do školy a pár dní do práce (za kterou dostávali plat)...

Kam chodí nakupovat všichni ti, co si stěžují, že u "živých" pokladních je větší fronta? Já dávám přednost samoobslužným pokladnám, ale občas přeběhnu k pokladně s obsluhou prostě proto, že je tam míň lidí...

Referendum se nekonalo ani při rozdělení Rakousko-Uherska. Když už jsme u toho, tak ani při vzniku Rakouska. Takže jsou příslušníky kmene Lučanů, Zličanů... Nevím koho. Osady Havranů 😉 (A nebo tedy Království Českého... moment... Že by tedy přece jen Česká republika??? 😉 )