Manžel si nedovede představit, že by netrávil alespoň jeden sváteční den s rodiči, teď už jen matkou a bratrem s rodinou. Je to takový malý očistec, ale moje prosby a hrozby nikdy vyslyšeny nebyly, takže 25.12. se frčí k příbuzným. Tchýně nás uvítá slovy: " To jste vy, kde jsou mladí?" Myšlen je šedesátiletý syn a jeho rodina. Mlčím, sednu si někam do kouta a sleduji " vánoční příběh". Oni mají všichni pocit, že jsou nejchytřejší na světě, taková malá aristokracie, takže s plebsem se nebaví, když se pokusím něco říci, skočí mi do řeči. Tak mlčím, nikdo si mě nevšímá a vůbec to neutíká. Jídlo nevyžaduji, aby měli dost ti ostatní. Mám to tak už 45 let, co jsem vdaná, ale mám též malé vítězství, za dvě hodiny se zvedneme a jedeme domů.

Stojí to za houby, ale vidíte, že přežít se to dá, takže se pokusme trochu zapřít a vydržet, je to jen jeden den v roce. Milé snachy a tchýně, zakopejte válečnou sekeru, dejte si panáka a říkejte si, že rok bude zase klid.

Hezké svátky.

Jsou všude, na celém světě, magoři, feťáci, ožralové a všichni jsou na ně krátcí, co kdyby jim někdo šlápl na jejich práva.

Této pohádce jsem porozuměla až v dospělosti, dřív jsem se dívala, ale nedokázala jsem pobrat tu sílu lásky a nenávisti. Je to jako Malý princ, také musí člověk dozrát, aby pochopil.

Statisíce matek, které přišly za II. světové války o své děti, plakaly krvavé slzy a hrůzou zešedivěly. Chápu, že je to strašné, když vám pošahaný muslim zabije dítě, ale říká se, že pán Bůh peče oplatky.

Já miluji dojídání mírně okoralých chlebíčků na Nový rok. Vždy si nějaký schovám do bezpečného úkrytu před mlsným mužem.

Prosím, řekněte mi, co se stalo potom, co nastříhal ty větvičky? Psychicky jsem to nevydržela.

Když slyším o cukroví, kroutí se mi uši. Jsem opatlaná, utahaná, zčásti otrávená a doufám, že to nebude nikdo jíst, jako vždy.

Nechci dělat chytrou, ale řekla bych, že jel mnohem rychleji a hlavně nevjel do prostředka davu, jel okrajem. Je to něco strašného.

Také jsem nejstarší dcera a od dvanácti let jsem byla "zástupnou" matkou v domácnosti. Nebyly to lehké časy, ale to špatné jsem se pokusila vytěsnit, Nicméně, když jsem se vdala měla jsem domácnost a péči o děti v malíčku, žádné problémy. Jediné co mi nešlo bylo vaření, ale také jsem to časem vybrousila. Ono zapojit dcery do péče o domácnost není až tak od věci.

Nejste, já kdybych mohla, tak bych už mířila k moři.

Tak to by si mohl zkusit.

Koupila jsem si ji někdy v roce 78 nebo 79 a mám ji dodnes. Nejdřív skoužila na kafe v práci, potom jsem do ní odstříkávala mléko při kojení a potom zase to kafe. Prožily jsme toho spolu hodně.

Dárky, to je pro mě utrpení. Jako malá jsem je dostávala pouze v útlém dětství a potom to táta zakázal a tak dárky nedovedu přímat, tvářím se potěšeně, ale uvnitř se kroutím, nevím jak se tvářit, jak moc jásat. Já osobně dárky ráda dávám, ale raději bych nic nedostávala.

Nejvíc se mi líbí to nařízení odpracovat zdarma 150 hodin v mimořádných situacích.

Inu, hvězdné manýry.

Začala bych asi tím, že bych si zvýšila vzdělání, studovat se dá i při dětech a rozhodně bych si neuvázala na krk chlapa, který má exekuce a vydělává pár korun a navíc kouří jako tovární komín. Láska je sice krásná, ale nikdo se jí nenají.

Nechci trousit moudra, ale celý život dávám na salát teplé brambory, aby " nasákly" ty chutě ostatních ingrediencí. Dělala to tak už paní Kondelíková. Nedávám zeleninu, jenom hrášek, spařenou cibuli a okurky a návdavkem kousek zavináče. To, z čeho mám strach je majonéza, musím kupovat ten hnus v obchodě, protože žloudky jsou zrádné.

Plasty jsou všudy přítomné a zbytečné. Šla jsem do sebe a kupuji prostředek na nádobí a mytí podlah ve velkém balení, nejčastěji 5 l a přelévým ho do malé lahvičky. Ušetřím jak plasty, tak peníze.

Také jsem si dlouhá léta myslela, že bez parády to doma nemůže fungovat a letos to přišlo. Manžel odešel v listopadu do důchodu a na to konto jsme museli uvolnit pronajaté prostory. Předčilo to veškerá má očekávání, tolik krámů pohromadě jsem nikdy neviděla a na každé krabici byl nápis:" Nevyhazovat důležité"! Takže několik krabic obsahuje kancělářské sponky, papíry do tiskárny, hromadu hrnečků, dvě skleničky od ROH. památeční a další a další blbiny, to nepočítám oblečení, služební, civilní a jiné a jiné. Takže obsah 3 místností jsme museli natěsnat do 3+1 a jak už to tak bývá, jak se to povedlo nacpat do bytu, mužovi to odpadlo od ruky. Takže skáčeme přes krabice, košíky, tašky, skřínky........... Nejdřív jsem se trápila co to bude za vánoce a konečně mi došlo, že žádné nebudou, hodím na některou krabici mašli a větvičku, dám si nohy nahoru a budu odpočívat. Držte mi alce.

Zrovna si objednávám krmítko a budu doufat, že se také nějaká přistěhuje. Ořechy už mám.