Zrovna Seznam byl plný lidí co se nemohli dočkat, až to tu Fiala vezme do ruky. Nějak na to zapomněli.

Krása.

Když jsme měli přednášky z patologie, tak přednášející říkal, že když smažit, tak na sádle.Držím se té rady polovinu života.

Ano, nechápeme, protože se pohybujeme v jiné sociální skupině, máme jiné zvyky, hodnoty. Nesoudím, protože toto je skupina lidí, které nerozumím.

Vy jste na nějakou vyšší školu chodil, že to tak víte?

Manžel si nedovede představit, že by netrávil alespoň jeden sváteční den s rodiči, teď už jen matkou a bratrem s rodinou. Je to takový malý očistec, ale moje prosby a hrozby nikdy vyslyšeny nebyly, takže 25.12. se frčí k příbuzným. Tchýně nás uvítá slovy: " To jste vy, kde jsou mladí?" Myšlen je šedesátiletý syn a jeho rodina. Mlčím, sednu si někam do kouta a sleduji " vánoční příběh". Oni mají všichni pocit, že jsou nejchytřejší na světě, taková malá aristokracie, takže s plebsem se nebaví, když se pokusím něco říci, skočí mi do řeči. Tak mlčím, nikdo si mě nevšímá a vůbec to neutíká. Jídlo nevyžaduji, aby měli dost ti ostatní. Mám to tak už 45 let, co jsem vdaná, ale mám též malé vítězství, za dvě hodiny se zvedneme a jedeme domů.

Stojí to za houby, ale vidíte, že přežít se to dá, takže se pokusme trochu zapřít a vydržet, je to jen jeden den v roce. Milé snachy a tchýně, zakopejte válečnou sekeru, dejte si panáka a říkejte si, že rok bude zase klid.

Hezké svátky.

Zbytečné cokoli vysvětlovat, oni to chápat nechtějí.

Vše souvisí se vším.

Co se vám na něm nelíbí? Nefňuká a choval se jako rozumný člověk, šetřil. Já si také nemyslím, že můj důchod odpovídal tomu, co jsem za život státu odvedla, ale je tu vláda po jaké lidé volali a tak se holt musím spoléhat sama na sebe.

Jsou všude, na celém světě, magoři, feťáci, ožralové a všichni jsou na ně krátcí, co kdyby jim někdo šlápl na jejich práva.

Před 42 roky jsme se synem od prskavky propálili koberec, ne moc a od té doby nám to muž zakázal.

Fólii letos vyzkouším a na nový rok si na vás vzpomenu. To si dáme.

To myslím vážně.

Této pohádce jsem porozuměla až v dospělosti, dřív jsem se dívala, ale nedokázala jsem pobrat tu sílu lásky a nenávisti. Je to jako Malý princ, také musí člověk dozrát, aby pochopil.

Jsem na tom stejně.

Je vidět, že nejste žena, ta nikdy nenechá nádobí neumyté!!!

Statisíce matek, které přišly za II. světové války o své děti, plakaly krvavé slzy a hrůzou zešedivěly. Chápu, že je to strašné, když vám pošahaný muslim zabije dítě, ale říká se, že pán Bůh peče oplatky.

Třeba proto, že už nejsme dětmi.

Mám obavy, že v Praze ne. V roce 1979, jsem byla o vánocích poprvé v rodině budoucího manžela a ve stojánku měli něco tak strašného, že jsem oněměla. Tchýně, jako vždy nechávala koupi stromečku na poslední chvíli a 23.12. už žádný nebyl. Takže někde u popelnice sebrala klacek, na kterém byly asi 4 malinkaté větvičky, na nich cca 3 ozdoby a vypadalo to strašlivě. Dnes se tomu s mužem už jen smějeme.

Máte pravdu, každá doba přináší své a naše pravnoučata budou stejně jako my, vzpomínat jenom na to hezké. Nebylo to vždy jenom hezké, byla jiná doba, lidé měli jiné nároky. Tehdy to však bylo lepší, protože jsme byli ještě dětmi nebo mladí a na to se nezapomíná. Dějiny se pořád opakují a moc by mě zajímalo, jak se bude o vánocích psát za takových 50 let.

Hezké vánoce všem.