Aktovky,které jsme nosili byly těžší než ty dnešní. Vnuk má batoh který váží 1 kg
Když si do něj naloží věci do školy je tak těžký,že i my dospělí se zapotime.Celé roky se řešilo jak dětem ulehčit ,aby nemusely nosit takovou zátěž a výsledek je,že nosí mnohem těžší batohy než my kdysi.Do školy jsem nastupovala v r.1964 a v parirnictví nebyl problém koupit potřebné pomůcky
Njn,zánět trojklaného nervu jsem měl tak před 30 lety,možná ještě dříve a můžu vám říci,že ta bolest patřila k nejhorším bolestem mého života,chtěl jsem tlouci hlavou do zdi,nakonec mi pomohla punkce do levé lícní dutiny,ale byl to středověk. Sestra mi držela zezadu hlavu a doktorka mi špicí probodla zevnitř nosu díru do té levé lícní dutiny a postupně jsem to všechno vysmrkal,ale snad tahle léčba už se nepoužívá
To je punkce dutin,prošla jsem si tím v 9 letech,2 měsíce na ORL.Bolest si pamatuji dodnes.
Jeden z drobných střípků, který má taky svou váhu: téměř neexistují normální sportovní kroužky. Třeba takový fotbal: vždycky je to přípravka na vrcholový sport, povinné zápasy, soustředění, tvrdé tréninky, namísto toho, aby to byl prostě kroužek, kde si kluci pod dohledem a s pomocí zkušeného fotbalisty budou kopat. Úplně stejné je to ve většině ostatních sportů, tedy buď tvrdá honba za výkonem nebo nic.
Přesně,vnuk rád plaval,ale protože se jen dřelo na soutěže přestal chodit.Chtěl plavat pro radost a ne trávit víkendy na závodech a nemít čas na jiné aktivity.Ve florbale stejné.Vnučka v aerobiku to samé.Pohybové kroužky pro radost vymizely.Navic i po finanční stránce pro většinu děti nedostupné
Na jedné straně dnešní rodiče propagují vše zdravé a prospěšné pro dítě a pak ho vezmou do prostředí,které mu nic dobrého nepřináší. Začne to cestou letadlem,přeplněnými hotely,vysokými teplotami,neustálým hlukem nic z toho dětem neprospívá.Loni jsme na hotelu měli dokonce spoustu mladých rodin s miminky a to doslova.O neustálém pláči ani nemluvě.
Opravdu nechápu, proč organizovat sebevraždu, nebo vraždu. Smrt si pro nás přijde vždycky, dřív nebo později. A v tolika letech nemůže takto nemocný člověk předpokládat, že se bude trápit roky nebo měsíce. Jedná se většinou o týdny. A pár týdnů péče ještě žádnou rodinu nezabilo
Nevíte co píšete,ležet a trpět v bolestech je kruté pro pacienta i blízké
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Mě osobně napadá jediná otázka (tedy dvě) . "K čemu? Proč?" Ale jako výkon je to opravdu obdivuhodné.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Stejné otázky napadly i mě