No to je hnus velebnosti. To se do Radíkova vůbec nehodí.

Mě spíš přetěžují učitelé. Něco jako žákovská už nefunguje, takže mi celý den pipa aplikace se známkami, s úkoly, se sděleními. Učitelé otravuji i v sobotu, v neděli večer, že potřebuji například vědět obratem, kdo bude v prosinci bruslit. Učitelka napíše v neděli večer, že máme v úterý deckam dát do školy svicky, bodce a prizdobu na adventní věnec. Napíše v sobotu, že v pondělí mají donést děti zrní pro ptáky a tak podobně. Kde si jako představují, že to že dne na den seženu, je mi záhadou. A když to děcko nemá, tak paní učitelka si neodpustí před ním poznámku, že nečtu aplikaci. Že jsou třídní schůzky v pondělí, se dozvíme z aplikace v pátek večer. Prostě úplná komedie. Dříve si rodič udělal odpoledne čas a pročetl si žákovskou, kde bylo vše. Takhle to na mě působí tak, že učitelé neplní své povinnosti a dohání to zprávami po večerech.

Život je potřeba si zařídit tak, ať jsme spokojení. Pracujeme na tom s manželem neustále. Vlastně já bych mohla být ta kamarádka, co má vše. Na fb to moc nedáváme, ale tak rodinou fotku na vánoce přáním dáme také. Jenže málokdo už vidí, že jsme s manželem na sobě museli zapracovat, museli jsme se i naučit, jak vychovávat děti, jak být dobrý partner, to jsme doma ani jeden neviděli. Jak hospodařit. Takže se vlastně může zdát, že máme plnou pdel peněz, když s 3 dětmi jedeme na dva týdny do Itálie a na týden do termalu. Máme nový dům. Jenže nikdo už moc nevidí, že my se opravdu snažíme, aby naše náklady byly menší a tím pádem je pak víc peněz na třeba ty dovolene. Kamarádka mi klidně řekne, že ona si chce ale u topení otočit kohoutkem a mít teplo u toho bydlet ve městě, aby si mohla dojít pro kafe to go... tak to mají, ale pak nemají nic jiného.

V Lidlu ani za zlatý prase. Ty peníze za to vůbec nestojí. Směna začíná tak brzo, že musíte vlastnit auto nebo bydlet v pěší docházkové zóně. Pak se tahat s těžkými bednami, které jsou vyskladane tak vysoko, že to kolikrát i spadne. Mimochodem třeba bednu s banány by ženy vůbec tahat neměly. Pak lítate od pokladny s paletam. Utíkate do skladu, otevřete lednici, vezmete paletak, naberete paletu s jogurty, jedete na prodejnu, vyskladate 3 jogurty a už na vás zvoní, že máte jít na pokladnu. Takže vezmete paletu, jdete ji vratit do lednice a letité na pokladnu. Tam už stojí fronta naštvanych lidi. Rychlost markovani se zapisuje, takže pak za vámi dojde vedoucí, že máte být rychlejší. Tohle kolečko, než vyskladate jogurty se opakuje třeba 10x. Když jeden den dopoledne nepřijde plánované množství zákazníků, tak vedoucí musí poslat prodavacku domu. Že za hodinu po jejím odchodu se lidi náhrnou a nestíhá se, to nikoho nezajímá. Maximálně vedoucí obvolava holky z odpolední směny, aby přišly dřív. Odpolední končí ve 14 hodin. Ale nikdy ve 14 hodin domu nejdete. Jste třeba do 16-17. Odpolední směna často končí po půlnoci. Klidně i ve 3 v noci.zenske jsou na obchodě sami. Zažila jsem, že jsem sama ve 2 v noci měla jít ven před obchod čistit rohože a počítat vozíky. Wtf. Takže ani nemusím dal vysvětlovat, že se tam kolektiv neustále střídal. A to ještě ani nemluvím o tlaku na všechny. Vedoucí, zástupkyně tam berou antidepresiva, aby to vůbec byly schopné zvládat.

Konečně článek, který říká pravdu. Přesně tak, naši hádky, manželovi rodiče takový cirkus, že tchyně si I vymyslela domácí násilí, ale žili spolu v tom 13 let. Jako děcko si pamatuji, jak se pořád řešila něčí nevěra. Otec pak měl 3 přítelkyně, jako dospívající jsem se nimi bavila a ty vykladaly, jak je jejich manželé podvadeli. Teď už nám je take 40 a musím říct, že tohle kolem sebe nevidím. Jsme nová zástavba, takže rodiny s dětmi do cca 15 let. A všichni tak normálně spokojení. I mě spolužačky , kamarádky žijí ve spokojenych partnerskych vztazich. A i když je někdo rozvedený, tak jsou tak nějak v pohodě, v klidu se domluví. Třeba moje tchyně s tchanem se nejsou schopni normálně pozdravit ani po 30 letech. Po rozvodu si dělali naschvaly, tahaly se o prachy, očkovali proti sobě děcka. Hnus největšího kalibru.

Jako děcka jsme tam jezdili často. Vždy přes den na venkovní koupaliště a večer dovnitř. Teď je vstupné tak velké, že se mi vyplatí jet s rodinou do Maďarska do termalu. Vše, co je dobré, se musí zničit. Achjo

Jediné, co dělám jinak, než moji rodiče, tak je, že trávím volný čas se svými dětmi, zajímám se o jejich školu, zajímám se o to, co chtějí, zajímám se o to s kým kamarádi, s kým ne, jak se mají ve škole, ne jen o známky, ale i o vztahy ve škole. Podporuji je v jejich zájmech, beru je do muzeí, divadel, na hrady a podobně, abych rozšířila jejich obzor. Ráda jim ukazuji svět. Jinak vychovávám stejně. Mohou tak nějak to co my v jejich věku, jedí také stejně, chovají se také stejně, doma pomáhají také stejně.

To není jen generace Z. Mě učitel od syna napíše ve čtvrtek večer, že potřebuje obratem vědět, kdo má zájem o bruslení. Wtf? Že jsou třídní schůzky v pondělí, se dozvím v pátek večer ze školní aplikace. Jaké má děcko úkoly, je napsané v chatu. Kdy a kde píši písemku a z čeho je opět napsané ve školní aplikaci, kde pozor! 4 třída ještě nemá přístup. Obědy, výlety, peníze do školy, úkoly, známky, poznámky.... vše online a u všeho se automaticky počítá, že reagujete hned. No děti máme tři. Takže řeším školu na telefonu téměř celý den. V pátek večer to utichne a v neděli odpoledne to jede znovu.

No mamanci? A tchyně s tchanem, co si na zábavě upletli děcko a přišli, že se budou brát a nastehujeme se k rodičům, byli co? Tenkrát naprostý standard. Dnes nikdo rodičů s manželkou a deckem nebydli.

Tak tohle nechápu a v rodině jsem také zažila, co má babička koupit na vánoce a dostala seznam: kalhotky, tílka, ponožky, svetr, tepláčky. Haha to jako fakt? Tak snad nějakou hračku nebo přispět na hračky pod stromeček. Mé děti mají doma každý 2 větší a jeden menší dárek. U babiček každý jeden menší. To snad stačí. I tchýni už jsem si v tom vycvičila, ze začátku měla tendenci balit pod stromeček kdejakou kravinu. Hlavně aby toho bylo hodně. Takže nakoupila 10 šuntu, co vydržely týden, ale byla spokojená, že toho bylo hodně. Takže teď se koupí jeden kvalitní dárek a hotovo.

Nechápu, že se všichni hroutí z ceny másla. Moje tchyně má vysoký cholesterol, bere na to prášky, má ztučněla játra, ale musí všude nahanet maslo. Hlavně na vánoce, aby se mohli precpat maslovym cukrovim a pak zase skoncit mezi svátky na pohotovosti. Normální rodině, co jí zdravě stačí jedno, max dvě másla na měsíc. To zase tolik peněz není.

Účastníme se často takových akcí. Pomáhám pouze nejmenším. Takže teď nejmladší tříleté. Ona se chce vyrovnat těm starším. Mě spíše vadí, že dnes se neodměnuje snaha, ale pouze splněny úkol. Čili pak jsou ti malí z toho rozladění a nechtějí pokračovat. Ergo nastoupí rodič, ať ten jeho prcek taky dostane razítko a dítko má chuť snažit se dál. Teď třeba na halloweenu byly stezky dvě, pro ty tříleté prcky a pro větší zvlášť. Značka ideál. Jinak ještě k článku, jít na akci, že děcka pošlu pryč a budu sedět a popíjet v bufáči, tak nikam nejdu. To by mě teda nebavilo. Právě takové akce jsou pro nás na prvním místě ten čas strávený s dětmi. V tomhle to mají dnešní rodiče jinak.

Od té doby, co si doma míchám svoji mastičku a na pleť nedávám nic z obchodu, tak nemam nejmenší problém. Čím to asi je? Že by chemií v kosmetice?

Ohání se, že na západě majetkový test už funguje, ale že by zmínil, že na západě mají všichni rodiče nárok na přídavky na děti, to už nezmíní. Jen u nás budou muset dokládat úplně vše, hora papírování kvůli tisicovce na děcka. Proč taky nedají všem. Jak to bývalo dřív. Všechno se zdražuje, tak rodinam, co se snaží, ještě vezmeme..

Navýšit alimenty a zažádat o přídavek na dítě. 46 000,- na 5 děcek je fakt málo.

Stalo se mi to v Itálii v Lidlu. No docela jsem se zapotila. Měla jsem celkem velký nákup. Ženské jsem se snažila vysvětlit, že neumím Italsky. Marně. Vzala mě za ruku a pojď. Hmm ale jak ovládat v cizím jazyce pokladnu a to jsem v lidlu i pracovala. Achjo no. No nějak jsem to dala. Nešlo mi zaplatit bezkontaktne. Past vedle pasti. Teď už vím, jak ji prenastavit do angličtiny. Ale zlata klasická pokladna.

Když mi učitelka předávala dceru. Tak říkala, že chce na svačinku suchý chlebik. Vysvětlení učitelky: víte tady ty pomazanky jsou takové zdravé, zrovna dnes lusteninova a to prostě není dobré. Hmmm, platím hnusný blivajsy a decko je na suchém rohliku. Super. Ryby ze školní jídelny jsou hnus. Neumí je připravit. Tak pokud budou každý týden, nejspíš děti budou chodit na oběd domů. Pokud ubyde ještě masa, ty obědy budou stejně levné a k nim deckam strčí oplatek, aby dorovnali cenu..

To je fakt na prd. Ve školách jsou děcka s poruchama, autisti a podobně. Taky teď ve škole řešíme, že kluk škrtil spolužáka. Až ve třetí třídě bude převeden na zvláštní školu. Kde měl být už od začátku.

Slevu na dani na manželku zrušili. Ženský nemůžou do práce, školky nejsou. Ale manželka prezidenta bude mít plat. Hmm

Však to je správně. Degenerace našich rodičů si v 18 na zábavě upekla děcko. Rodiče zaplatili svatbu a děcka se nastěhovali k nim do pokojíčku. Dospělí tenkrát byli pouze právně. Rozumově opravdu ne. A v 30 už se rozváděli..