Slučování malých škol je opravdu nezbytné. Není přece možné,aby na škole s druhým stupněm bylo 80 žáků, ve vedení ředitel + zástupce. Pak dochází ke spojování tříd, dokonce i na 2. stupni. Jaká je asi úroveň vycházejících žáků.?Ředitelé škol by měli především řešit kvalitu výuky, když už dnes ne výchovy, a ne se věnovat mnohdy úplně zbytečné administrativě. Bohužel s tím jsme "rozjeli" již po roce 1995. Zlatá doba "porevoluční". Do tohoto řešení se nikomu nechce, je to nepopulární. Nejlépe, když to dále bude platit stát a všichni budou jako vždy nadávat. Ať se udělá cokoli, vždy v očích některých je vše špatně.
Já jen,jestli se nám to vyplatilo...........a asi jsem četl něco trochu jinýho...
Velká škoda , že jste za války nepůsobil ve štábu generála Moravce a neporadil mu Vaši variantu. Určitě by byla bez výhrad přijata. A mohl byste mi sdělit, co jste četl vy? Pokuste se položit svou otázku renomovaným historikům z Vojenského historického ústavu. A až dostanete odpověď, prosím, přepošlete ji mně i ostatním čtenářům.
Ve válce, kde jde o život celého národa se nemůže uvažovat, jestli se nám to vyplatí. Já vím, mnozí lidé dnes tak uvažují, ale tehdy to bylo úplně jiné. Uvědomte si, že zde byla většina lidí, která chtěla přežít, další skupina ,která se s okupací nechtěla smířit a proti okupantům různými formami bojovala a riskoval své životy a životy nejbližších a pak skupina zrádců a kolaborantů (kteří když se sitauace obrátí, rychle převléknou kabát). Domnívám se, že nynější situace dělení obyvatelstva v podobné situaci je dosti podobná, jen těch opravdových vlastenců je podstatně méně než v letech 1938-45. Z nynější situace jsem velmi nešťastný a jistě by byli nešťastní i mí kamarádi z RAF, kdyby viděli to "vlastenectví" dnešního národa. Proč tomu tak je, to je další téma k zamýšlení a ne ke krátkým zkratovitým odsudkům.
Přeji Vám ve Vašem bádání mnoho úspěchů.
Milý pane Tomášku,
těch důvod, proč ne v Německu je tolik, že by to bylo na celou stránku.
- Jak by to asi udělali bez pomoci místních lidí, kteří v roce 1942 byli na vrcholu moci? Myslíte, že by jim nějak pomáhali? Nebo si myslíte, že v té době byli němečtí občané vůbec schopni nějak vzdorovat svém milovanému vůdci. Vždyť toho nebyli schopni ani na konci války a stále čekali na nějaký zázrak v podobě nové zázračné zbraně ? atd atd.. Dám Vám radu, pokuste se vžít do situace našich parašutistů, kteří by byli vysazeni a působili na říšském území. Vždyť i doma ve své vlasti se nacházelo velké množství zrádců a spolupracovníků nacistů. A na území Německa by byli okamžitě odhaleni a zlikvidováni. Jenom v sovětských seriálech toho byli schopni.......... Věřte mi, touto problematikou se zabývám více než padesát let a proto bych nepsal nějaké hlouposti. Opravdu je nejlepší, prostudovat si jaká situace byla v Protektorátu, jaká v Říši i ostatních zemích. A opravdu popřemýšlejte, jak byste to asi nejlépe udělal a jak byste to přežil. I naši hrdinové z Kobylis chtěli také žít, jen zrada jednoho způsobila, že jim to nebylo dopřáno.
Sláva těmto hrdinům z Resslovy ulice.
Ono se to pěkně kritizuje z gauče. Výsledek je víc než pěkný. Mladá plzeňská generace je velkou nadějí. Přijít o 3 velmi kvalitní reprezentanty a ještě takhle hrát- klobouk dolů. Před mnoha lety jsem přestal sledovat fotbal- naší ligu, nedalo se na to dívat. Až Plzeň s Vrbou přinesla do našeho fotbalu nový vítr. Ty náběhy obránců před soupeřovu branku, jejich nahrávky, branky- to byla paráda.
Jisté je, že takové ohromné částky jsou nemravné(ve sportu ale běžné). Ale příprava od dětských let stojí ohromné peníze a odříkání. Ne všem se podaří dostat na takovou úroveň, že se z toho dá žít i po kariéře. A co potom- nic nejsem, skoro nic kromě tenisu neumím.A všichni nemohou být trenéři, mnohdy na to ani nemají. Cestování, trenování- to by nikdo z těch, co závidí určitě nechtěl podstoupit. Je to tedy moc, ale mně to nevadí, nezávidím.
- Před 4 měsíci
Byl to nezapomenutelný sportovec pro naši generaci. Málo se však ví, že po neúspěchu na olympiádě v Cortině se s Dandou vzdali reprezentace a vrátili se tam až v roce 1960.Též se nikde nezmiňuje jeho zranění z fotbalu- proto se vrátil více k hokeji, protože mohl hrát s podivuhodným chráničem obličeje. To tehdy v kopané ještě nešlo. A MS v roce 1961 ve Švýcarsku- tam odjížděli podobně jako fotbalisté v roce 1962 na MS- nikdo jim nevěřil. Mužstvo bylo oslabeno o hráče ze "sázkové aféry", zraněného Dandy a potrestaného- zraněného Golonky. Moc nescházelo a měli jsme po 12 letech mistry světa. Neporaženi, druzí pouze díky horšímu skóre. A ten zápas se SSSR. Ponejprv od nástupu"sborné" na MS Rusové- jinak jsem jim neříkali jak Rusáci, byli námi poraženi. Obdivuhodný výkon útočné formace Bubník- Pantůček- Vlach. Kdyby nic jiného, byl to sportovní zážitek , na který se vzpomíná do konce života. Díky Vlasto!!!!
Pane Doušo,
souhlasím s Vámi, že být na cvičišti před zraky tisíců diváků byl a bude nepopsatelný zážitek. Bylo to tak a také bude. Jisté je, že ti kteří tam byli ve své době budou obhajovat to svoje.Sám jsem osobně na příkaz ředitele školy nacvičoval tu skladbu, pro kterou nebyl vedoucí. A teď se prosím nesmějte, mladší dívky. Při nácvičných byla neskutečná psina, když jsem tam poskakoval a mával stuhou. Ostatní (cvičitelky)padaly smíchy. Holky na školních srazech na to vždy vzpomínají.
Ale o to nejde. Jistě s vámi souhlasím, že nynější slety se nemohou početností vyrovnat dřívějším spartakiádám a sletům do roku 1948. Ale hlavní rozdíl je v
přístupu ke cvičení. Ať si říkáte, že nácvik na spartakiády nebyl povinný, tak to není
pravda. Jak jsem psal, byli cvičenci, kteří nacvičovali s radostí. Ale bylo tam veliké množství cvičenců, kteří, k tomu byli donuceni. Uvedu Vám příklad, na spartakiádu v roce 1990, bylo po revoluci školám dána možnost pokračovat v nácviku nebo nácvik ukončit. Ze 4 skladeb, které byly na naší škole nacvičovány, v dalším nácviku pokračovala jen polovina. Především děti nechtěly dál pokračovat. A jak by to asi vypadalo, kdyby možnost volby by měli cvičenci i cvičitelé před zahájením nácviku? Dále určitě víte , že spartakiády byly hlavně zneužity v komunistické propagandě. Poslechněte si komentáře teevizních pracovníků při komentování skladeb. A co to stát stálo peněz! Také jsem jako kluk nacvičoval v Sokole skladby ke spartakiádám. Nepamatuji si však, že by nám na to někdo přispíval.Píši ale hlavně o době normalizace. Pokračování v další časti.
Nácvik stál určitě neskonalé množství peněz ze státního rozpočtu. Pokusím se vysvětlit jen, jak to bylo na naší malé škole. 4 žákovské skladby- 4 vedoucí. K týdenním úvazkům 2 hodiny nepovinného předmětu k nácviku navíc,. Okrskoví vedoucí polovoční úvazek na škole, zbytek refundován. Tito navíc dostali cvičební úbor, teplákovou soupravu a cvičební obuv zdarma. Při nácviku jsme odjížděli z vyučování do okresního města a naše hodiny museli odučit naši kolegové, nebo jsme si museli sami nadučit. To nemluvím o veškeré organizaci a dalších a dalších nákladech. Ty slety si platili sami Sokolové sami,nebo z prostředků jednoty. Že na sletech se vydělalo, nikdy nebyly v mínusu, na to se jaksi zapomíná. A co to přineslo do pokladen podnikatelů. živnostníků a nakonec státu?
Jak píšete, situace, jaká byla v roce 1948 se už nikdy nevrátí. Je tady jiná generace, jiný způsob života, jiné zábavy. Je obdivuhodné, že se přesto k takovému způsobu cvičení vrátilo tolik nadšených lidí. Člověk musí před nimi jen smeknout. A poslední připomínka- pokuste si sám pro sebe vysvětlit, proč zkrachovaly pokusy o celostátní spartakiádu v roce 1970 ???
A poslední připomínku- sám dobře víte, že oslovení soudruhu učiteli bylo ve škole povinné. Jen krátce v roce 1968, 69 začali žáci oslovovat učitele pane učiteli. A pak z toho byly postihy. Pro zajímavost- nikdy jsem nebyl členem KSČ, i když jsem byl lákán a měl bych z toho výhody. Po zkušenostech ze srpna 1969 by mě nikdo do této strany nikdy nedostal. Mějte se hezky a ve zdraví užívejte života.
Jestlipak jste se také zúčastnil letošního tolik opěvovaného Sletu, soudruhu učiteli - nebo už nestačil dech ? Já jsem cvičil na dvou Spartakiádách - v roce 1955 na okresní jako žák a na druhé v roce 1960 jako starší žák na okresní, krajské a celostátní na Strahově. Nepopsatelný zážitek. A teď porovnejte návštěvy na letošním Sletu a návštěvy, které byly na Strahově ! Ubohé mozky píší, že cvičenci byli na Spartakiády povinně nahnáni, že MUSELI cvičit - myslíte si, že při Spartakiádách byli návštěvníci také nahnáni na ten obrovský stadion a že se museli povinně dívat ?? NE - lidé se těšili na nepopsatelné výkony vojáků, maminek s dětmi, děvčata, muže a dalších cvičenců ! Já si myslím, že těmito letošními Slety chtěli navázat na dobu minulou, kdy měly tyto akce v té době své kouzlo. Avšak ty doby jsou už dávno pryč a zbyl z toho slabý odvar .... Tím samozřejmě nesnižuji předválečné Slety a nadšení cvičenců - vážím si všech, kteří na těchto akcích byli zapojeni. Ale považte sám - tenkrát nebyl ještě ozvučený film, nebyla televize, o Internetu a jiných vymoženostech ani nemluvě. Tím chci říct, že Sletů se zúčastňovali lidé, kteří té zábavy moc neměli a tak brali všechno, co bylo v jejich životě mimořádné. A dělali to poctivě. Já prostě tvrdím, že letošní Slet je jen a pouze slabým odvarem Spartakiád. Mějte se fajn a nezlobte se na moji upřímnost.
Pane Doušo,
souhlasím s Vámi, že být na cvičišti před zraky tisíců diváků byl a bude nepopsatelný zážitek. Bylo to tak a také bude. Jisté je, že ti kteří tam byli ve své době budou obhajovat to svoje.Sám jsem osobně na příkaz ředitele školy nacvičoval tu skladbu, pro kterou nebyl vedoucí. A teď se prosím nesmějte, mladší dívky. Při nácvičných byla neskutečná psina, když jsem tam poskakoval a mával stuhou. Ostatní (cvičitelky)padaly smíchy. Holky na školních srazech na to vždy vzpomínají.
Ale o to nejde. Jistě s vámi souhlasím, že nynější slety se nemohou početností vyrovnat dřívějším spartakiádám a sletům do roku 1948. Ale hlavní rozdíl je v
přístupu ke cvičení. Ať si říkáte, že nácvik na spartakiády nebyl povinný, tak to není
pravda. Jak jsem psal, byli cvičenci, kteří nacvičovali s radostí. Ale bylo tam veliké množství cvičenců, kteří, k tomu byli donuceni. Uvedu Vám příklad, na spartakiádu v roce 1990, bylo po revoluci školám dána možnost pokračovat v nácviku nebo nácvik ukončit. Ze 4 skladeb, které byly na naší škole nacvičovány, v dalším nácviku pokračovala jen polovina. Především děti nechtěly dál pokračovat. A jak by to asi vypadalo, kdyby možnost volby by měli cvičenci i cvičitelé před zahájením nácviku? Dále určitě víte , že spartakiády byly hlavně zneužity v komunistické propagandě. Poslechněte si komentáře teevizních pracovníků při komentování skladeb. A co to stát stálo peněz! Také jsem jako kluk nacvičoval v Sokole skladby ke spartakiádám. Nepamatuji si však, že by nám na to někdo přispíval.Píši ale hlavně o době normalizace. Pokračování v další časti.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Byl jste se někdy podívat ve výuce na malotřídce? Rozhodně se tam dětem mají čas věnovat více, než učitelka s 30ti žáky ve třídě. A to nemluvím o integrovaných dětech.
1 odpověď
1
Sledujících
3
Sleduje
1
Sledujících
3
Sleduje
Milá paní Zuzano,
odpovídá Vám bývalý učitel, který od samého počátku své více jak čtyřicetileté praxe působil na málotřídce. Učil jsem také i samostatný ročník se 36 žáky a spojenou třídu též s 36 žáky Oboje je velmi náročné. Ale učit třídu, kde je 1 - 3 žáci, to je úplná hrůza. Musíte se podívat kousek dál, ne jen ve vašem okolí. Pak byste mluvila poněkud jinak. Já lidi chápu, všichni chtějí, aby se ve státní sféře šetřilo, ale nesmí se to dotknout jich. To je pak vyrvál,že???