Dobrý večer, chtelo by to sepsat clanek o dedení, kdyz rodice za zivota odkazou jednomu potomkovi vetsi castku penez,nebo pozemek, rodice tu jeste nejakou dobu zijí a pak se projednává dedictví a ten dar není zapocteny do dedictví.
Takový dar nemůže být předmětem dědictví. Co bylo, to bylo. Nelze k tomu přihlížet. Zásadně se vychází z toho, co bylo majetkem rodiče v okamžiku úmrtí.
V několika prodejnách řetězce Mueller jsem již byl. Kupř. ve Vídni nebo v Plauen. Nabídka pestrá a nejen drogerie. Rozsah nevídaný. Takže pokud nám bude nabízeno totéž, co za hranicemi a za stejné ceny, máme se na co těšit. A snad se nestane, že výrobek, na který jsem zvyklý z Německa / jako u konkurenčního, u nás již zavedeného řetězce/, zde u stejného obchodu marně požadoval.
9/10 🤔, a snad mne někdo opraví, u otázky č.7 jsem odklikla možnost č. 3 (obě varianty jsou podle pravidel českého pravopisu správně), protože - pokud si dobře pamatuji - krátké "i" se píše, když je přístroj nečinný - např. hasicí, ale když ho někdo používá, je hasící. 🤔
My jsme se učili:
Funkce - krátké i
Činnost - dlouhé i.
Takže potvrzuji příklad s hasicím /hasícím/ přístrojem.
Pamatuji se, že jsem byl ve Vídni na prohlídce radnice s komentářem v němčině a angličtině. Bylo to zadarmo a rozhodně to stálo za to. Nevím, zda to funguje dodnes.
Jinak ve Vídni je stále co objevovat. Stačí si koupit jízdenku na MHD na pár dní a křížem krážem cestovat. Kupř. vídeňský centrální hřbitov.
Originalita nade vše, byť je výsledek sebevíc otřesný! Tento trend bohužel převládá i v současné činohře a snad vůbec nejvíc ve výtvarném umění.
Ano, ta touha být originální nezná hranic. A tak se dílo/opera/ tak transformuje, že by bez hudby divák v mnoha případech nepoznal, co to je za kus. Pak /nejen já/ končím konstatováním - škoda, preškoda.
Hezký večer.
Dotázal jsem se tehdy na režiji Lucerny - poslal jsem do Národního divadla e-mail.
Odpověděla mi nevybíravým způsobem, jakási referentka . Něco ve smyslu, když se mi to nelíbí, nemám ten správný intelekt.
Dohledal jsem si všechny e-mailové adresy, které divadlo má a přeposlal jsem jim tuto odpověď.
Následně přišla omluva z ředitelství s poznámkou, že se tato dívenka už k odpovědím na e-maily nedostane. Že mě chápou a abych si pro příště vybral jen díla v klasickém nastudování.
Oni zřejmě vědí, že je to blbé, ale lidi přijdou a zaplatí. Sice naposledy, ale přijdou další, kteří netuší o co jde.
Naposled jsem byl v ND na opeře Tajemství od Smetany v režii pana Havelky. Balzám na duši, potěšení pro smysly. Důkaz, že se nemusí nic násilně "ohýbat" a že je možno inscenovat klasicky. Nejen já jsem odcházel s nejlepšími dojmy.
Před návštěvou nejen ND je téměř nutností seznámit se s představením, na které jdu. To dělám už vždy.
Národní divadlo se propadlo do naprosté šmíry.
Vzali jsme vnučku do Národního na Lucernu. Ukázali jsme jí základní kameny a prošli divado. Pěkný večer s vnučkou v Národním divadle.
Pak to začalo. Zhora padala jablka - v době kvetoucí lípy. Režizér nakupuje zřejmě v Penny. Tam jsou jablka celoročně. Mlynář měl boty po ruském boharýru, v pozadí se procházely napůl víly a napůl krávy. jediná paní kněžna, měla hezké modré šaty. Zřejmě si jen odskočila z plesu v sousedství.
Druhá rána, která mne utvrdila, že nemáme už nikdy jít do Národního, byla Prodaná nevěsta. Dvě Mařenky (jedna s nohou v sádře, Jeník jak vekslák křížený s feťákem a hospoda tvořená vyřazenými přepravkami od pivních sklenic. Bylo to tak pitomé, až to bolelo.
Na šmíru v Národním, už nikdy víc.
Prodaná nevěsta v režii paní Nellis je průšvihem, který se neměl stát. Nepochopím, jak se opera mohla tak nepochopitelně transformovat, vždyť nezáleží jen na její vůli. Nestravitelné do dneška.
Devizový příslib se žádal u Státní banky československé.
Hezký den přeji z Rakouska
Přesně tak, jak píšete. Pokud toto člověk nedostal / myslím, že každý rok se žádalo do určitého data, v případě kladného vyřízení bylo toto sděleno poštou, zamítavé rozhodnutí se neposílalo/, nemělo cenu podnikat cokoliv dalšího. 1 nebo 2 roky před revolucí bylo možné poslat pro konkrétní osobu v ČSSR přes naši státní banku valuty že zahraničí. Ale kdo měl tuto možnost...
Já jsem žádal v osmdesátých letech vícekrát, bohužel nic. Přitom byl můj cíl jen podívat se do Vídně nebo Západního Berlína. Někteří lidé - a to bylo zajímavé - dostali devizový příslib každý rok.
A v neposlední řadě - nevím, zda to tu někdo zmínil, muži museli žádat o povolení k výjezdu též u vojenské správy.
Někdy umístit správně zápor v německé větě vyžaduje trošku popřemýšlet. Chce to cvik i čas, hlavně kam nicht umístit. Ale u posledního příkladu bych nejspíš (z fleku) řekl: Ich will (moechte) keine Suppe, sondern Gulasch. I když vím po této lekci, že by se očekávalo: Ich will nicht die Suppe, sondern das Gulasch.
Někdy si zkuste přeložit ( je to z hlavy mé vyučující) Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní...
Opakování neškodí, díky za něj!
Jen bych k rodům v němčině připojil následující, krom slova der Urlaub, jsou všechna ostatní slova přejatá z cizích a ta v drtivé většině mají člen das , tedy pokud toto slovo nevyjadřuje osobu (jak bylo v pořadu správně podotknuto). Já osobně se řídím tímto pravidlem a málokdy je to jinak. Samozřejmě člen das není u převzatých slov končících na ie ta jsou rodu ženského.
Zkusím se tím řídit. Doposud jsem neslyšel nebo už zapomněl. Díky za tip.
Jen bych k rodům v němčině připojil následující, krom slova der Urlaub, jsou všechna ostatní slova přejatá z cizích a ta v drtivé většině mají člen das , tedy pokud toto slovo nevyjadřuje osobu (jak bylo v pořadu správně podotknuto). Já osobně se řídím tímto pravidlem a málokdy je to jinak. Samozřejmě člen das není u převzatých slov končících na ie ta jsou rodu ženského.
Zkusím se tím řídit. Doposud jsem neslyšel nebo už zapomněl. Díky za tip.
1
Sledujících
3
Sleduje
1
Sledujících
3
Sleduje
Z tohoto článku především cítím bezradnost autora. Ohlížíte se doleva, doprava a dozadu a argumentujete. Každá doba nabízí něco jiného a je nutno se zařídit podle toho, jaké možnosti jsou k dispozici. Ne jen porovnávat, tudy cesta nevede. Starší generace též by mohla spílat, co jim tenkrát nebylo dopřáno, přesto to činí málokdo.