Pamatuji se, že jsem byl ve Vídni na prohlídce radnice s komentářem v němčině a angličtině. Bylo to zadarmo a rozhodně to stálo za to. Nevím, zda to funguje dodnes.
Jinak ve Vídni je stále co objevovat. Stačí si koupit jízdenku na MHD na pár dní a křížem krážem cestovat. Kupř. vídeňský centrální hřbitov.
Originalita nade vše, byť je výsledek sebevíc otřesný! Tento trend bohužel převládá i v současné činohře a snad vůbec nejvíc ve výtvarném umění.
Ano, ta touha být originální nezná hranic. A tak se dílo/opera/ tak transformuje, že by bez hudby divák v mnoha případech nepoznal, co to je za kus. Pak /nejen já/ končím konstatováním - škoda, preškoda.
Hezký večer.
Dotázal jsem se tehdy na režiji Lucerny - poslal jsem do Národního divadla e-mail.
Odpověděla mi nevybíravým způsobem, jakási referentka . Něco ve smyslu, když se mi to nelíbí, nemám ten správný intelekt.
Dohledal jsem si všechny e-mailové adresy, které divadlo má a přeposlal jsem jim tuto odpověď.
Následně přišla omluva z ředitelství s poznámkou, že se tato dívenka už k odpovědím na e-maily nedostane. Že mě chápou a abych si pro příště vybral jen díla v klasickém nastudování.
Oni zřejmě vědí, že je to blbé, ale lidi přijdou a zaplatí. Sice naposledy, ale přijdou další, kteří netuší o co jde.
Naposled jsem byl v ND na opeře Tajemství od Smetany v režii pana Havelky. Balzám na duši, potěšení pro smysly. Důkaz, že se nemusí nic násilně "ohýbat" a že je možno inscenovat klasicky. Nejen já jsem odcházel s nejlepšími dojmy.
Před návštěvou nejen ND je téměř nutností seznámit se s představením, na které jdu. To dělám už vždy.
Národní divadlo se propadlo do naprosté šmíry.
Vzali jsme vnučku do Národního na Lucernu. Ukázali jsme jí základní kameny a prošli divado. Pěkný večer s vnučkou v Národním divadle.
Pak to začalo. Zhora padala jablka - v době kvetoucí lípy. Režizér nakupuje zřejmě v Penny. Tam jsou jablka celoročně. Mlynář měl boty po ruském boharýru, v pozadí se procházely napůl víly a napůl krávy. jediná paní kněžna, měla hezké modré šaty. Zřejmě si jen odskočila z plesu v sousedství.
Druhá rána, která mne utvrdila, že nemáme už nikdy jít do Národního, byla Prodaná nevěsta. Dvě Mařenky (jedna s nohou v sádře, Jeník jak vekslák křížený s feťákem a hospoda tvořená vyřazenými přepravkami od pivních sklenic. Bylo to tak pitomé, až to bolelo.
Na šmíru v Národním, už nikdy víc.
Prodaná nevěsta v režii paní Nellis je průšvihem, který se neměl stát. Nepochopím, jak se opera mohla tak nepochopitelně transformovat, vždyť nezáleží jen na její vůli. Nestravitelné do dneška.
Devizový příslib se žádal u Státní banky československé.
Hezký den přeji z Rakouska
Přesně tak, jak píšete. Pokud toto člověk nedostal / myslím, že každý rok se žádalo do určitého data, v případě kladného vyřízení bylo toto sděleno poštou, zamítavé rozhodnutí se neposílalo/, nemělo cenu podnikat cokoliv dalšího. 1 nebo 2 roky před revolucí bylo možné poslat pro konkrétní osobu v ČSSR přes naši státní banku valuty že zahraničí. Ale kdo měl tuto možnost...
Já jsem žádal v osmdesátých letech vícekrát, bohužel nic. Přitom byl můj cíl jen podívat se do Vídně nebo Západního Berlína. Někteří lidé - a to bylo zajímavé - dostali devizový příslib každý rok.
A v neposlední řadě - nevím, zda to tu někdo zmínil, muži museli žádat o povolení k výjezdu též u vojenské správy.
Někdy umístit správně zápor v německé větě vyžaduje trošku popřemýšlet. Chce to cvik i čas, hlavně kam nicht umístit. Ale u posledního příkladu bych nejspíš (z fleku) řekl: Ich will (moechte) keine Suppe, sondern Gulasch. I když vím po této lekci, že by se očekávalo: Ich will nicht die Suppe, sondern das Gulasch.
Někdy si zkuste přeložit ( je to z hlavy mé vyučující) Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní...
Opakování neškodí, díky za něj!
Jen bych k rodům v němčině připojil následující, krom slova der Urlaub, jsou všechna ostatní slova přejatá z cizích a ta v drtivé většině mají člen das , tedy pokud toto slovo nevyjadřuje osobu (jak bylo v pořadu správně podotknuto). Já osobně se řídím tímto pravidlem a málokdy je to jinak. Samozřejmě člen das není u převzatých slov končících na ie ta jsou rodu ženského.
Zkusím se tím řídit. Doposud jsem neslyšel nebo už zapomněl. Díky za tip.
Jen bych k rodům v němčině připojil následující, krom slova der Urlaub, jsou všechna ostatní slova přejatá z cizích a ta v drtivé většině mají člen das , tedy pokud toto slovo nevyjadřuje osobu (jak bylo v pořadu správně podotknuto). Já osobně se řídím tímto pravidlem a málokdy je to jinak. Samozřejmě člen das není u převzatých slov končících na ie ta jsou rodu ženského.
Zkusím se tím řídit. Doposud jsem neslyšel nebo už zapomněl. Díky za tip.
Také si občas prohodím: "Ach, ty rody!" Ačkoliv se člověk snaží učit podstatná jména včetně rodu, s upozorněním na odlišnost s češtinou u záludných slov, stane se mi sem tam, že mi při mluveném projevu naskočí jiný rod. Ale chybami se člověk učí /pokud někdo na ten chybný rod upozorní/.
Příklady z vlastní zkušenosti:
das Tor /brána/
das Messer /nůž/ - ale der Messer /měřák/
der Leiter/ vedoucí nebo vodič/ - ale die Leiter/ žebřík/.
Našlo by se rozhodně toho více.
Díky za video.
Madeira je jedno z nejlepších míst, které jsem navštívil. Doporučuji na jaře, kdy vše kvete. Kdo miluje rostliny, bude nadšen. Botanické zahrady, každá originální. Hodně míst je dosažitelných autobusovou dopravou, přesto/zkušenost/ je někdy třeba i na krátkou vzdálenost fyzické zdatnosti.
V paměti mám stále dech beroucí výhledy. Snad zas někdy příště...
Zmínil bych slovo der Bruch, které má mnoho možností překladu do češtiny. Myslím si, že čím více se člověk němčině věnuje, tak nabývá pro tento jazyk větší cit a homonyma mu nedělají problém. Je to podobné jako v češtině, některá slova se používají v jiných souvislostech a jiných slovních spojeních, pro nás nečekaných.
Zavádějící některé otázky byly. Za mě Dveře, zámek, klíč.
Zde si můžete vybrat úhel pohledu, kterým na to budete pohlížet. 1. Dveře + zámek patří do jedné skupiny, protože zámek je součástí dveří. Na druhou stranu. Ne všechny dveře mají zámek tzn., že může být skupina klíč + zámek, protože každý zámek má svůj klíč.
V tomto případě opravdu záleží na úhlu pohledu: zámek a klíč - obě slova
mají více významů, slovo dveře je jednoznačné.
1
Sledujících
3
Sleduje
1
Sledujících
3
Sleduje
Zajímavé, ale pro jiné lidi nerealizovatelné. Pomiňme financování /sponzor?/ a smysl takového cestování. V práci dát výpověď a pak shánět novou?