Starší generace zažila obojí a může porovnávat. Mladší generace zná oficiální verzi, nezažila.
Podle mých zkušeností patřila značná část členů KSČ, v čele s vybranými zaměstnanci "justice", VB a stranickými papaláši, do kriminálu a do penze pak s minimem.
Rád se podělím i o tu neoficiální, je mi přes 70.
Nemusel jsem to vidět. Stačilo mi, když jsem si kufr vyzvedl na trondheimském letišti. Nevím, jestli na něj někdo najel už na Ruzyni, nebo jestli se o to postarali už Holanďani nebo až Norové, ale vypadal dost uboze. Vnitřní profilované kovové výstuhy ohnuté do pravého úhlu, kufr celý zdeformovaný.
Pokud by byl z plastu, zcela jistě by to zacházení nepřežil.
Novinářina je těžká. Každý pohled je subjektivní. Propichování gum je zhovadilost a to prakticky stejná, jako ježdění dvoutunovým autem po městě. Majitelé a "gumaři" by si vlastně měli podat ruce a jít spolu do háje.
Možná někde někomu gumu propíchli, ale v absolutní většině je jenom vypouštějí. Tyhle mastodonty na silnicích jsou zvrhlost a marnotratnost.
Mám nadprůměrnou penzi. Celý život jsem byl formou povinných odvodů solidární se všemi, kdo měli příjmy nižší. Přispíval jsem na jejich sociální dávky, na jejich nemocenskou, na školky a školy, na domovy mládeže i důchodců, na nezaměstnané. Teprve to, co mi zbylo, jsem mohl použít pro vlastní potřebu a tvirbu rezerv. Odchoval jsem z toho dva aktivní daňové poplatníky a dal jim vzdělání. Po státu jsem už dlouho nic nechtěl, poslední sociální dávky jsem dostal někdy začàtkem devadesátých let - tehdejší minimální dětské přídavky. Proč po mně tedy pan Jurečka chce, abych stejně solidární až do smrti ? Proč je špatné a nespravedlivé, že se můj důchod zvyšuje rychleji než u těch, které jsem sponzoroval celou svou profesní kariéru ? Mimochodem, i tak je u nás započítávaná zásluhovost minimální a skutečným rozdílům v odvodech neodpovídá...
Nejsou to drobné. Už jenom dodaná výzbroj už bude ve stovkách miliard, k tomu další v podobě humanitární pomoci na Ukrajině i v zemích, kde jsou ukrajinští uprchlíci. Ať už poskytnutá státy nebo dobrovolně a šlechetně přímo občany. Až to nějak skončí, dá se očekávat další pomoc zdevastované Ukrajině. Nám nedá nikdo nic, budeme si muset pomoct sami a k tomu na Ukrajině pomáhat s obnovou infrastruktury, školství i všeho ostatního. Paní Zelenská má pravdu, mrtvé nepočítáme. Ale celkově její proslov vyznívá nevděčně a pohrdavě.
Pane Stuchlíku, jste, s prominutím, kterákoliv nadávka, kterou jste schopný ei vybavit. Je mi 66, v životě jsem po nikom nic nechtěl, vždycky jsem byl schopný postarat sám o sebe a potom i o svou rodinu. Přestože mě za socíku vyhodili ze školy. Lezete mi krkem svým rovnostářským hodnocením, do kterého jste zahrnul většinu svých i mých spoluobčanů. Vy se k nim samozřejmě nepočítáte, že... V mých očích jste snížil na úroveň Andreje Babiše a nemyslím si, že by z vás byl lepší ministerský předseda než jaký je on. Ale máte snad společného ještě něco: jsem si skoro jistý, že očkování proti koronaviru jste si už zajistil. Pokud ne, omlouvám se za tento názor, ale na tom ostatním trvám. Pokud se rozhodnete mi cokoliv napsat, za čož vám nejspíš stát nebudu, stejně jako nereaguje Babiš, najdete mě na FB.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Mladi maji mnohem vetsi pracovni zatizeni, nez meli jejich rodice. Komunisti vymysleli nesmyslne pozice, aby pracovali vsichni. Takze ono, ze nekdo nevydela je smutne, protoze nevydela ne diky tomu, ze nechce, ale diky tomu, ze jich je malo a musi vydelavat na cim dal vetsi skupinu senioru.
11 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
No tak to mnohem větší pracovní zaríýení bych chtěl vidět. Je mně 70 a od roku 1990, kdy jsem vypadl z ex-socialistické fabriky a už pak byl vždycky jenom v ekonomicky produktivní sféře, jsem si na nudu stěžovat nemohl. A čím líp pracená a zodpovědnější práce to byla, tím byla náročnější na psychickou zátěž. Když to bylo potřeba, pracoval jsem i o sobotách a nedělích a přesčasy jsem dělal taky. Málokdy jsem si je nechával proplácet, dával jsem přednost náhradnímu volnu, ale vždycky to možné nebylo. A telefon jsem bral i mimo pracovní dobu nebo na dovolené. Byl jsem považovaný za experta a i když jsem se snažil razit zásadu, že všichni zaměstnanci musí být vzájemně zastupitelní, vždycky to prostě nešlo a okamžité řešení problému bylo klíčové. Zaměstnavatelé se ke mně chovali slušně, všude jsem měl pověst spolehlivého a schopného zaměstnance.
S odchodem socialismu na smetiště se postupně odebraly na smetiště, (snad kromě státní a komunální správy, těch přibylo), i ty nesmyslné pracovní pozice. A od roku 1989 je to už pětatřicet let.
Ta dnešní generace zase má výhodu v tom, že si skutečně může vybrat, co vlastně chce dělat. U nás rozhodoval původ, posudky různých důvěrníků a důvěrnic a skončit u lopaty i přes skvělé duševní schopnosti nebyl žádný problém...
1 odpověď