Pokud máme důvěřovat statistikám, pak většina majetku patří nejbohatší vrstvě, případně je ovládáno zahraničními vlastníky. V oligarchizaci ekonomiky jsme na špičce. Střední třída žije z toho, že svojí prací “servisuje” tento systém. Úkolem každé vlády je sociální smír - tedy aby zbytek obyvatelstva zůstal v klidu a pokoji, jinak by to ohrozilo dividendy.

Veřejný prostor je pojem, který nemá v České republice právní oporu, podle toho se s ním zachází. Soukromá fasáda, soukromá budova a privátní investice jsou věc, která musí projít správním řízením, ale výběr umělce přímo ovlivnit nelze. Město Brno pořídilo celou řadu plastik a objektů do veřejného prostoru formou veřejných výtvarných soutěží, ale ze všech realizací jsou šířeji známy pouze dvě - orloj od Oldřicha Rujbra a Rónův Jošt, zvaný lidově “žirafa”.

Soukromí investoři si vybírají Černého proto, že dílo zajistí jejich projektu publicitu, pozornost, kritiku nebo rovnou skandál. Jinými slovy, forma reklamy. Dokud takto bude fungovat, budou objednávat dál u osvědčené “značky”.

Vytváření dezinformací a konspiračních teorií má smysl jedině ve společnosti, kde je po nich určitá poptávka, zájem a vděčné publikum. Méně zdravá novější náhrada za pohádky, pověsti a náboženské představy.

Téměř kosmická popularizační slátanina. Instantní šálek filosofie. Text bezmála bere jakoukoli naději v prostou možnost dělat něco dobře, protože to člověka baví a naplňuje bez ohledu na fakt, jak je to málo důležité, skvělé, nebo kdy to skončí. I bez zásadního vesmírného poselství mohou být jednoduché věci naplňující. Například štípání dřeva. Není nutné se ptát, jestli je to práce, zábava, sport nebo aktivní forma meditace. Ve skutečnosti vlečeme na noze kouli obřích ambicí, jak je to a ono důležité, co vše od toho čekat za výsledek - a ono to pak není extra díra do světa, to je překvapení.

Bylo by dobré respektovat přinejmenším aspoň to, že některé jmenované projekty jsou výsledkem veřejných architektonických soutěží. Srovnávat již dokončené realizace s čerstvě zveřejněnými návrhy ve stádiu studie je těžká věc. Ale úporný zlozvyk, vypořádat se kriticky s návrhy, které prošly regulérní soutěží, je takový znevažující styl - soutěžte si jak chcete, stejně budeme vždycky nadávat. A co jiné oceněné stavby? Česká cena za architekturu a Grand Prix Obce architektů?

Stavba, která je pomníkem arogance, především dokonale parazituje na svém okolí a dominantně prostor ovládá. Celé je to mimo proporce, bez kontextu a dialogu s prostředím. Nikdy to tam nemělo být. Tuny mramoru z Fidelovy Kuby nejsou pečetí krásy a vkusu.

Neustále se historicky opakuje a vrací narativ o tom, že z hloubky barbarství povstane něco úžasného - a nakonec to bude mnohem lepší, než ubohé problémy složitě konstruované západní civilizace a kultury - jednou to překoná všechny a všechno. Jestli je základ náboženský, mesianistický, bolševicky- marxistický nebo primitivně nacionalistický - je téměř jakoby vedlejší. Velikost představ a současně popírání reality jsou nápadně podobné. Alespoň zkusit to nějak pochopit je důležité - není podstatné, jak se zrovna jmenuje gosudar. Nikdy to není diskuse, obvykle intelektuální LSD. Existuje patrně jistý talent, kdy mozek produkuje halucinogenní látky sám - pomocí představ. Dokázali to velikáni jako Tolstoj i Solženicyn a mnoho jiných.

Základem je především znát vlastní limity. Pokud jednoduché věci neznám, nebo si je nepamatuji, nemá smysl nechat se veřejně zkoušet. To asi není otázka “renesančního” člověka.

Podle známých faktů je zřejmé, že Olga Hepnarová trpěla psychickými obtížemi a z toho plynoucími sociálními problémy už od dětství, přitom její vlastní rodina nebyla schopna situaci zvládnout bez odborné pomoci. Takoví lidé mezi námi jsou, bez ohledu na režim a systém. Většina lidí, kteří takto trpí, se léčí, vyhledává odbornou pomoc a jsou nebezpeční nejvíc sami sobě. Trápí se sami, ale nikomu neubližují. Pro okolí je jejich chování zkrátka těžké a dost neakceptovatelné. Neléčené problémy se mohou nečekaně zhoršovat a nabalovat na sebe další. V 70. letech ani nebyly dostupné účinné léky nebo terapie, ambulantní léčba.

V okamžiku, kdy ten člověk uvěří, že za jeho celoživotní postižení mohou cizí lidé a společnost, stane se potenciálně opravdu nebezpečným, a pak už může být pozdě. Trest smrti je obyčejná pomsta společnosti, život a zdraví obětem násilí nikdo nevrátí. Je to jen výstraha pro všechny ostatní.

Byla to tragédie a může se opakovat v jiné podobě. Společnost bez zločinů zatím nikdo nevymyslel.

Víceleté gymnázium především vytváří na rozdíl od ZŠ silný psychický tlak na děti, důraz na výsledky a prospěch. Někomu soutěživost vyhovuje, někomu může také hodně ublížit. O talentu a schopnostech pro určitý obor vůbec absolvování gymnázia nesvědčí. Děti se pouze naučí zvládat vyšší míru zátěže a stresu, což je do jisté míry zvýhodňuje při studiu na VŠ. Ale to neznamená, že z nich budou vědci a špičkoví odborníci. Naprostý omyl. Velice mnoho geniálních lidí mělo kdysi prokazatelně s gymnáziem potíže a špatné studijní výsledky. Naopak - mnoho žáků a žákyň, kteří měli skvělé známky a vypadali nadějně, dosáhlo v životě později zcela průměrného uplatnění. Gymnázium žádný specifický talent pro jakoukoli oblast vůbec nerozvíjí. Je třeba zvládnout všechny předměty jako celek, talent nikoho nezajímá. Ambiciózní rodiče tam budou vždycky tlačit svoje děti za každou cenu a bazírovat na prospěchu…

Každému soudnému člověku bylo vždy jasné, že krátce po volbách se zpřísní opatření. Nárůst úmrtnosti obyvatel je objektivní, je jedno, jestli na covid, s covidem, nebo na následky odkládání a nedostatečné péče u léčby jiných chorob. Covid podle některých neexistuje - jen umírá víc lidí - asi tedy na něco, co se jmenuje jinak. Nic jiného, než testy, respirátory a očkování, nelze zatím vymyslet. Zkrátka něco, co nejde moc efektivně léčit, vyžaduje plošná opatření. Těžký průběh nemoci mohou mít i zdraví lidé v produktivním věku, dokonce i děti. Autor článku zcela popírá princip společenské odpovědnosti za vlastní jednání.

Nová játra už jsou na cestě. Otázkou je, zda přímo z Číny nebo z Ruska.

To je velká škoda, že už se asi nedozvíme následující podrobnosti tohoto případu. Advokát řidiče se bude ptát, zda bylo zastavení vozidla městským strážníkem provedeno řádně podle předpisů, zavčas, zřetelně a schváleným postupem. Neboť zastavovat vozidla vlastním tělem ani státní, ani městská policie nemá v popisu práce. Řidič nejspíš prokáže to, že ublížení na zdraví nebyl jeho úmysl. Policista přistupuje po zastavení vozidla zboku k okénku řidiče, po pozdravu jej vyzve, aby vypnul motor. Kritický okamžik na záznamu pochopitelně není zachycen. Přesnost výpovědí svědků a znalecké posudky budou rozhodovat. Na tom se bude obhájce hezky točit. Řidič hodně nezvládl své sebevědomí a nepochopil, že i strážník má právo zastavit v tomto případě vozidlo. Došlo mu asi o malou chviličku později, že macho strategie se nemusí vyplatit. Bohužel, zlá reklama pro Jaguar, který byl dosud vesměs spojován s poněkud mentálně vyspělými řidiči. Auto za chování nemůže.

Hmotné důkazy s velkým časovým odstupem zřejmě nebudou žádné, nebo nebudou dostatečně vypovídající. Přímí svědkové údajných trestných činů se najdou jen stěží, pokud byli přítomni pouze dva lidé. Výpovědi - tvrzení proti tvrzení. Podklady pro vypracování obžaloby tedy zjevně poněkud nedostatečné. Prokázání každého jednotlivého podezření samostatně velmi nesnadné. Tím, že podezřelý odstoupil z veřejných funkcí, v plném rozsahu platí presumpce neviny - jestliže by činy nebyly prokázány, nebude usvědčen ani potrestán. Vše ostatní je pouze mediální senzace.

Imponuje na tom skutečnost, jak se krásně a velkoryse daroval cizí majetek - z vděčnosti za osvobození. Z cizího se rozdává nejlépe. Slíbilo se, že se to vyrovná... a ejhle, ono nic. Hlavní je něco náhodou soudně nerozhodnout, vše zamítnout a odložit, jelikož by se rozsudkem vytvořil precedens - a nikdo netuší, kolik dalších žalob na stát by potom následovalo. Historicky máme za sebou několik vln gigantických krádeží, přerozdělování majetků, okupací a perzekucí lidí, mnohdy nevinných. Benešovy dekrety se musejí bránit jako historický mezník už jen proto, že jinak bychom možná vraceli majetky z pozemkové reformy za První republiky. Už taková třicetiletá válka byla “skvělým” příkladem rozsáhlých “přesunů” majetků z vůle Habsburků, zabavování, vyhánění lidí, devalvace měny, ožebračení a likvidace místních obyvatel cizí šlechtou a církví, šlo v první řadě o majetky. Stačí si o tom něco přečíst a člověk se přestane čemukoliv divit - už to tady bylo několikrát. Nic moc až tak nového. Jsme taková ta malá, chudá a bezvýznamná země, o kterou se nikdo moc nezajímá, jenže když jde o majetek, tak o nás měli vždycky zájem všichni dost velký a intenzivní. Spravedlnost v tom hraje dost minimální roli.

Asi se někdo domnívá, že to bude mít snad nějaký vliv a rovněž politický dopad. Že je to uveřejnění ve veřejném zájmu občanů ČR. EU zjevně nerozumí tomu, že to žádný reálný dopad mít nebude. V ČR není jasné, co to veřejný zájem vůbec je, ani co znamená střet zájmů. Neexistuje jakákoliv společenská shoda na základních pojmech a hodnotách. Jediným výsledkem budou léta trvající soudní spory - nakonec vše uhradí ČR ze státního rozpočtu - dotace, právníky, úředníky. AB bude mezitím zvolen prezidentem republiky.

Neříkal pan NSZ Zeman ve svém prvním vyjádření k věci něco o kvalifikaci vyšetřování trestného činu jako “úmyslného obecného ohrožení”? To poněkud vylučuje hypotézu o neodborné manipulaci se zbrojním materiálem. Chyba manipulace nikterak ani v nejmenším nevysvětluje druhý výbuch, k němuž evidentně došlo v době, kdy byl areál již plně střežen a kontrolován bezpečnostními složkami státu...