Žádám autora článku, aby si udělal korektury a článek "přeložil do češtiny" Je to skutečně napsané jak žákem ze základky.

Tož teď fakt nevim, kdo byl vlastně ožralý. Napsali jste to tak šalamounsky, že mi z toho plyne, že nehodu způsobil ten co nepil a narazil do vlaku, co řídil ožralý, ale návěstí stůj, si na rozdíl od střízlivého všimnul?😀 Nevím tomu hlavu patu.

Nevím, jestli už z vás někdo psal, jak se v Nizozemsku jezdí na cyklostezkách. Tam jsou kolem 99% silnic a jezdí po nich miliony cyklistů denně a téměř všichni bez helmy. Ten kdo má helmu, není Nizozemec. Ale jeden zásadní rozdíl tam je, že po cyklostezkách tam mají povoleno jezdit benzínové skůtry a ty jedou rozhodně rychleji, než 25km/h. Takže s tím čínským kolem bude spíš problém, že je čínské. Možná to souvisí i se stylem ježdění. V Nizozemsku je nejvyšší povolená rychlost na dálnicích 110km/h, ale na většině je stejně omezení na 100. A v drtivé většině měst rychlost v centrech jen 30km/h. A kdo to kdy viděl, aby kola jezdila ve městech rychleji, než auta, no né?

To je pravda, naše kopce jsou pro kola podstatně náročnější, proto je tu taky více elektrokol. Ale i tak to nepovažuji za problém. Horší jsou elektrokoloběžky, nebo spíše jejich uživatelé.

Kdo nebyl na kole v Nizozemsku (Holandsku), neví, co je to kolo. A myslím to úplně vážně. Nizozemci se snad už s kolem rovnou narodili a podřizuje se jim vše. Problém nejsou kola, ale jako vždycky auta. Ale chápu, že esteticky nepůsobí moc dobře fotka historické památky se stojany plnými kol. Ale všude plno aut je daleko větší hnus.

Taky jsem cvičil na dvou Spartakiádách. Za nejmladší žactvo v roce 1975 na kterou mám pěkné vzpomínky. Ale v roce 1980 už se skladbou mladších žáků, to nebyla žádná idyla. Od začátku školního roku jsme všechny hodiny tělocviku, celých deset měsíců, trávili nácvikem skladby. Strašné! A aby mi to příroda znechutila maximálně, tři dny před okresní Spartakiádou v Přerově, která měla byt druhým a zároveň posledním vystoupením na stadioně, jsem onemocněl Zarděnkami. Tenkrát byl v televizi shodou náhod přímý přenos právě z Přerova, tak jsem to sledoval z postele. A dovršení všeho bylo zjištění, že moje sestra, která měla jet na Srahov do Prahy, musela do karantény a nikam nejela. Takže Spartakiáda pěkný, ale jen na koukání, cvičit, nikdy!

Pochopitelně, nechtěl jsem omlouvat chyby lékařů, jen aspoň trochu nastínit problém nosokomiálních nákaz, které hrozi prakticky každému, kdo podstoupí v nemocnici nějaký invazivní zákrok. Často se také stane, že jeden lékař provede špičkový zákrok a následně jiný lékař, říkejme mu třeba "Cvach" jeho práci zakope pod zem, protože nepozná, že nastala pooperační komplikace a pacienta s klidným svědomím odešle domů at si vezme paralen...

Ze svého okoli znám dva podobné případy, z úplně jiných nemocnic. Tzv " nemocniční nákaza, neboli nozokomiální nákaza" je nemocniční strašák, který zhatí výsledek operace řadě pacientů. Podobně jako třeba pooperační embólie. Zlatý stafylokok je velmi odolný vůči desinfekčním prostředkům v nemocnicích používaných. Nechci nijak ospravedlňovat chyby lékařů v tomto konkrétním případu, ale zlatého stafylokoka vůbec nemusíte chytit v nemocnici, ale můžete si ho tam přinést sami, třeba v krku. Odtud se ta potvora začne po operaci, když jste oslabení, pomalu šířit po těle. Zvláště "miluje" různé kloubní náhrady. A může udeřit i s odstupem třeba půl roku. Pak vás už ani nenapadne, že jste se nakazili při operaci. Nejsem lékař a v dnešní době bych jím ani být nechtěl. Být celý život stresovan tím, že se vám něco nepovede a někdo vás za to zažaluje o ranec peněz. A pak si o vás ještě v takové diskusi kde kdo otře boty, přestože vám svymi "znalostmi " nesahá ani po paty. Je mi líto pána, ale zároveň lékařů, nemají to lehké.

Nečetl jsem všechny diskusní příspěvky, ale mě se ještě vybavuje mletá káva Fénix, která nechyběla v žádněm dárkovém koši. A jak mnozí vzpomínáte na mlýnky v obchodech, tak jsem se ještě s tímto setkal loni v obchodě na Valašsku. A vonělo to stejně, jako kdysi.

Zase jen strašíte lidi "senzačním" titulkem! Běžný občan Česka, by se svým nepřiznaným majetkem zaplatil pokutu maximálně nějakou tu stovku. Ten kdo má majetek, kdy jen 5% stanovené daně je 300 tisíc, tak ať platí! Protože takový člověk daň nepřizná záměrně a né, že jen zapomněl. Nedělejte z lidí blbce takovými články!

😀Pravda, mám to štěstí, že podle slov své manželky, vypadám na svůj věk dobře. (Nemám pupek, ani pleš, jen ty šediny..) Ale princ 😂 leda tak šašek krále...

Musím uznat, že vypadá vskutku exkluzivně. Mám stejný věk jako ona a můžu si jen stýskat: Kdyby takhle dobře vypadaly mé bývalé spolužačky🙂

Díky moc za odkaz. Vůbec jsem netušil, že něco takového vzniklo. Ty barvy jsou nic moc, ale snaha se cení. Já se ještě vrátím k Pyšné princezně. Pokud vím, tak všechny pohádky z té doby: Princezna se zlatou hvězdou, Byl jednou jeden král, Císařův pekař a další, měly politický podtext. To nabádání ke změně ať písněmi, nebo činy. Kdy ti chudí poddaní jsou chytří a uvědomělí a ta šlechta hloupá a zpátečnická. Ale jsou to pohádky a myslím, že zdařilé. Pokud bych měl porovnávat, tak stále reprízované komedie Dovolená s Andělem a Anděl na horách jsou úplné braky, ze kterých komunistická ideologie přímo stříká, no a jak jsou oblíbené...

Je mi smutno, když si čtu zdrcující kritiku tak skvělé pohádky. Já to vidím spíš naopak, natočit takovou pohádku v tak ponuré době bylo umění. Tři povedení rádcové rozhodně nepůsobí jako opovrženíhodni buržousti, ale jen jako velmi vtipní intrikáni, kterých je přece plná každá ideologie. Taky jsem někde četl, že Herci Vránová-Ráž se do sebe skutečně zamilovali a teprve potom se projevila zrůdnost komunistické ideologie. Paní Vránová již byla provdána za komunistu Kohouta a její láska byla brána jako zdada a podrývání ideologie. Ale zpět k pohádce. Už od doby, kdy jsme měli doma první barevný televizor v hlubokém socialismu, jsem si moc přál, aby byla Pyšná princezna dokolorována podle fotek z natáčení. Bohužel ani v současné digitální době jsem se toho nedočkal a podle vaší drsné kritiky se už ani nedočkám. Vlastně by bylo nejlíp, šoupnout ji do trezoru soudruzi.

Trošku bych volil jiná slova. Zní hrozně že se "diváci můžou těšit na podrobnosti vraždy faráře Vrbíka" Farář Vrbík pocházel z obce ve které nyní žijí a zavražděné manžele z Přerova i jejich vrahy jsem znal. Takže slovo "těšit se" na podrobnosti je nedůstojné. Díky

K těm uhelných prázdninám mám upřesnění. Byly po Vánocích 1978. Kdy jsme 2.ledna 1979 přišli do školy, kde nám sdělili, že budeme doma. Dali nám hromadu úkolů, které jsme museli vypracovat a za týden nová nálož. Ale byli jsme tři týdny doma, žůžo! A navíc celou tu dobu bylo plno sněhu a mráz, až to praštělo. A ještě zážitek se stromečky. Těch bylo dost, ale jen smrčky, nevím, kde vždycky někdo sehnal borovičku. Smrčky byly často košťata, vlastně průřez nehezkých stromků ze školek. Takže se doma upravovovaly. Táta ustřihnul větvičky ze strany, kde jich bylo hodně a na opačné, prázdně straně nebozískem navrtal otvory a ustřihlé větvičky do nich nastrkal. Nakonec jsme měli nádherný, pravidelný smrček. Muselo se imrovizovat, ale byl na to čas, ta doba byla klidnější, né tak uspěchaná jako dnes.

Jakobych si četl o svém dětství. To je úplně přesné, venku s dětmi z okolí jsme trávili mnoho času a měli jsme štěstí, že toho sněhu a mrazu bylo podstatně víc a pravidelně. Jediné co si myslím, že není úplně přesné jsou pohádky. Mě se hodně líbí i ty současné, ale problém je jinde. Tenkrát ty filmové pohádky byly v televizi jen jednou ročně o Vánocích. Všichni se na ně těšili, vlastně byly stejně "nedostatkové zboží" jako mandarinky a banány. Zato dnes, se stále dokola reprízují na všech programech a zevšední. Je to jako koledy. Jsou furt stejné, ale pouštíme si je jen o Vánocích a proto se nám stále líbí. Já moc děkuji, za tento článek, je to mé dětství.

Já mám svoji vlastní teorii na deformace nohou, o které se v tomto článku nepíše. Celý život spím na zádech a nemám s tím problém, ale spím s překříženýma nohama. No a tady problém vzniká. Pokud spíte už od dětského věku s nohama křížem, kdy se vaše kostra vyvíjí a roste, dochází k pomalé a nevratné deformaci do velmi známeho písmene O. Vždycky se říkalo, jó, to je koňák, anebo to je fotbalista. Ale já na koni nejezdím a fotbal nehraju. Tento komentář berte jako žert, ale já ho mám jako vlastní vysvětlení mých "čitelných" nohou.

Nevím, jestli se nebudu opakovat. Pro mě byly nejlepší bombóny Atlasky. Měl jsem rád i Oskarky, to byly želé bombóny obalené pískovým cukrem s chutí jahod. Také ve článku zmiňované Maliny, které se vyráběly i ve tvaru tablet. Byly v papíru po deseti, jako váleček. Byly i pomerančové a citronové. No a myslím, že snad každý si vybaví cukrovinku "Špalek", který jsme cumlali i několik dní. Ale ty se myslím vyrábí stále. Za největší propadák dneška, jsou u mě Lentilky. Tyto hůře dostupné bombóny jsme milovali, ovšem tak jak chutnají dnes, je na hony vzdálené té lahodné chuti tenkrát. Myslím si, že vzpomínky na cukrovinky vyráběné za socialismu jsou opravdu krásné a to hned ze dvou důvodů. Je to zejména vzpomínka na dětství a taky rodiče nám dopřáli cukrovinky jen zřídka, Mikuláš, Vánoce, narozky a podobně, rozhodně to nebyla každodenní svačina. Takže nám nezevšedněly, jako dětem dnes.Těch cukrovinek bylo moc druhů, třeba perník s pohádkou na obalu, nebo kokosový kmen, turecký med za dvacet, nebo padesát haléřů, ovocné sisinky a tak dále...

Neuvěřitelná drzost. Po přečtení tohoto článku na mě vyskočila reklama na zimní zahrady od firmy Delaz. Stále mají zaplacenou reklamu na seznamu, už vím z jakých peněz.