Ne, to jste opravdu špatně pochopil. Předtím tam obslužný personál byl a najednou jak mávnutím kouzelného proutku... Řetězec šetří na lidech - nás zákaznících a vyvíjí tlak na zaměstnance.

Tak tam běžte pracovat? Myslíte si, že ty obří inzeráty dávají proto, že mají spoustu lidí na práci a hlavně u pokladen?

Prý na přání zákazníků... Proto jsou asi u nás v Lidlu 4 klasické, z nichž funguje jen jedna a s dlouhou frontou a dále 6 poloprázdných samoobslužných pokladen, kam prodavačky místo prodávání nahánějí zákazníky (pravda, ne všechny) a pak jim pomáhají bojovat se vzpurnou mašinou..

Už tohle je usvědčuje ze lži. Kdyby ke klasických přidali 2 samoobslužné, proč ne. Pokud půjdu s fazolema nebo mlékem, tak je asi rychlejší to nascenovat a zaplatit u saomobslužné, Ale 5 a více položek znamená skoro jistě problém, a to nemluví o pečivu či zelenině.

Nejsem technický antitalent , ale připadám si u nich jako zneužívaný blbec.

Taky jsme to zažili s vnukem....ale potom zabralo ,když jsem začala taky dělat,že brečím,fnukat,křičet,ječet....milej vnouček se zarazil,chvíli na mě koukal a od té doby PŘESTAL

Pani Ninu Novákovou jsem měla možnost poznat osobně, protože mě na gymnáziu učila latinu a vždy byla slušná a velice schopná. A rozhodně není příznivcem násilí na dětech, její názory byly vždy rozumné a logické. Takže já nevidím důvod ji jakkoliv urážet.

Je v pořádku plácnout poslankyni?

Vůbec nejsem agresivní. Navíc je možný, že nikdy nebudu stará a nemohoucí. Ne každej má tu výsadu se dožít vysokýho věku. 🙂 Já se seniorama léta pracuju, dobře vím, jaký to je, když člověk potřebuje ohledy. Jenže to místo v bude není nafukovací a je prostě a jednoduše určený pro kočárky a vozíky. Ne primárně pro vozíky. Čili matka s kočárkem má stejný právo na to místo, jako senior nebo člověk s handicapoem. A to říkám jako matka nosící, která nikdy s kočárkem necestovala.

Měla jste napsat, v kterém městě se to děje. V Brně se v době špičky na místo pro dva kočárky, pokud to lze, naskládá i třetí (a řidič a ostatní cestující to tolerují), lidí s chodítky tu buď není tak moc, nebo jsou víc ohleduplní.

Taky jsem občas jela s kočárkem hromadnou dopravou, ale to už je dávno. Občas mě řidiči odmítnuli, pokud jelo hodně lidí. Dnes je to jiné, ale přiznejme si, že občas kočárky překáží. Ne, není to žádný naschvál od maminek, je to proto, že místa pro kočárky jsou u dveří a pokud jedou dva kočárky a dost lidí je občas situace hodně ztuha řešitelná. Kočárky nemají kam uhnout, všude stojící cestující a do toho chce někdo vystupovat. Řešením by bylo místo pro kočárky nebo chodítka někde, kde nejsou dveře, ale to asi nepůjde, protože by se do autobusu nenarvalo tolik lidí.A tak zatněme zuby a usmívejme se, tu chvilku to všichni vydržíme.

Tato generace mladých je naopak poslední generací, která má výjimečné štěstí. Brzy začne vymírat generace, jejich prarodičů, která si za komunistů většinově obstarala vlastní bydlení, a oni budou jejich nemovitosti dědit. Jak to budou řešit následující generace se zatím neví.

Ani, náhodou. Manžel dělal ještě po svatbě civilku v univerzitní knihovně. A já jsem nastoupila do práce, když se vyhlásil stop stav v přijímání zaměstnanců ve státní sféře viz vystoupení V. Klause v televizi, takže dva roky žádné osobní ohodnocení. Kdybych nepracovala navíc pro jeden státní zámek, tak bychom ani neměli na dovolenou mimo domov.

Tomu se mi nechce věřit. Jako vysokoškoláci jste i v té době museli mít dohromady minimálně 30-35 tisíc.

Nepoznám moc lidí, kteří byt výhodně zprivatizovali. Na družstevní být jsme čekali 8 let, mezi tím jsme šli bydlet do pohraničí. Na státní byty měli nárok jen vyvolení. Za náš byt, který jsme po těch letech dostali, jsme zaplatili členský podíl 35 000 Kčs, do fondu jsme pravidelně přispívali měsíčně Kčs 550. Za tentýž státní byt nezaplatili žádný členský podíl a nájemné měli Kčs 220. Nehledě na to, že hodně lidí ještě po práci si stavělo byty a domky svépomocí. Nikdo to neměl ani tehdy jednoduché.

To není pravda.

Pokud je dnes někomu 25 let (generace Z), tak rodič může mít klidně 50.

To znamená, že ty levné byty ještě mohl stihnout.

Samozřejmě, rodiče co privatizovaly měli finance vám pomoci a druhak v poměru k platům byli ceny prostě nižší a nabídka lepší. Dnešní mladý to mají co se týká bydlení objektivně těžší, to jsou fakta.

Pokud si pořídíte cokoliv, tak se předpokládá, že se o to budete starat. Respekt a úcta rodiče nevychází z morální nadřazenosti, síly, řevu a ponižování dítěte... a nemá k tomu právo ani když zajistí bydlení a ostatní potřeby.

Jé, to máte jak přes kopírák, přesně.

Doma studený odchov, kdykoliv bylo třeba, tak zaskočila babička, a pak zájem o vnoučata celkem malý (moje mamka, tak ta se starala víc, manželovi rodiče, ti to nedávali vůbec). Já nejvíc vzpomínám na babičku. Taky jsem měla jen jednu. Zbytek umřel moc brzy, abych je poznala.