Leverkusen sleduji již delší dobu a dá se říci, že mu i fandím. Zabývat se tím, jestli jeho obranná činost je taková, nebo maková nemá smysl. Postupem času jsem si všiml, že trenér Alonso týmu vtiskl styl hry, kterým se hraje hlavně ve Španělsku. Ohromné množství přihrávek a hra na jistotu. Pro někoho, komu se tento styl líbí to může přinášet jakési uspokojení. Můj názor je však ten, že někdy je to až nekoukatelné. Chybí tomu jednoduchost a přímočarost. A přesně takový styl hry od soupeře platí na mužstvo Leverkusenu. Všiml jsem si také kolik gólů dostává Leverkusen po standartních situacích ( hlavně při rozích ). Takový zmatek jaký zažívají při proti nim zahrávaných rozích se jen tak nevidí. Maličký Frimpong " hlídá " o hlavu většího soupeře. Je to až někdy směšné. Vinit za obdržené góly jen golmany je alibismus. Když se podívám na " útočnou " fázi hry, tak je to až na některé vyjímky hra, jako bych koukal na házenou. Obehrávání soupeře z jedné šíře hřiště na druhou. Přesný centr, nebo přesná průniková přihrávka jsou pro zakončující útočníky pouhým přáním.
Sleduji ho když ještě začínal být na očích v Bohemce. Jeden z mála hráčů v naší " lize ", který má opravdu fotbalové myšlení a ví, co s míčem. Škoda, že už má " svůj " věk. Oproti tomu nechápu, proč Plzeň ještě drží Vydru, který je čím dál trapnější. Plzeň by si měla sehnat do útoku nějakého mladého dravého technicky vyspělého útočníka. Já vím, je to hledání v kupce sena. Hlavně v našich fotbalových poměrech. Mám obavy, že když si soupeř důsledně pohlídá Šulce, tak je Plzeň poloviční. Jiného tak kvalitního tvůrce hry nemají. To ostatní je taková jakási " udržba ", která " zatím " vychází. Samozřejmě jim přeji ať dál drží " prapor " našeho pohárového fotbalu, ale při vší úctě k jejich výkonům, opravdová špičková mužstva naposledy potkali v Lize Mistrů.
Autorka - zjevně " porevoluční " intelektuálka se snaží vysvětlit, že slovo socialismus v kultuře je něco tak opovrženihodného, že hrozí nebezpečí, které může ohrozit samotný vývoj normálního lidského myšlení . Každá kultura ať ta východní, nebo západní má samozřejmě svá specifika. Východní ( ta socialistická ), západní ( ta kapitalistická ) ať chceme nebo ne vždy využívá propagandy. Jedna zavrhuje druhou. Záleží jen na lidech jaký životní náhled a " zkušenosti " s těmito ideologiemi mají. Dle mého názoru je umění jen jedno - špatné, nebo dobré. To, že se dá využít k manipulaci s lidskými názory a životními postoji jsme se mohli ve vývoji celosvětové společnosti mockrát přesvědčit. Paní autorka pouze vyplodila jednostranný názor. Měla by také poukázat na výplody západní kultury v době " studené " války.
Kdo byl někdy v Paříži, musel si všimnout, jaký " systém " odvodu splašků je tam zaveden. Vše se řeší jen splachováním pouličního odpadu do jakýchsi kanálů na okraji silnic a chodníků. Jestli tam vůbec existují nějaké čističky odpadních vod je dost na pováženou. S úklidem ulic jako takovým tam mají asi dost velký problém. To jsem viděl na vlastní oči. O okrajových čtvrtích nemá cenu vůbec hovořit. Ona ta opěvovaná krása má i své negativní stránky. Možná se mýlím, ale toto byla moje osobní zkušenost.
Lidé byli a pořád budou naivní, ať z důvodu jakékoliv nevědomosti o vědě, technice a její zneužitelnosti. Lidský pokrok ve vědění a jeho využití do běžného života je nepopiratelný. Ovšem tento pokrok, který vlastně prochází běžným lidským vývojem je také snadno zneužitelný. Každý trochu technicky vyspělý člověk musí přece vědět, že cokoliv, co přináší pokrok je výsledkem lidského myšlení. A to je právě ten bod,který je snadno zneužitelný. Co člověk v dobré vůli vymyslí, dokáže také v opačném smyslu zneužít. Příkladů z vědeckého světa je dost. Můžou v tom být různé tlaky např. politické, ale také určitá neprofesionalita a naivní důvěra v něco nového. Je třeba si uvědomit, že různé bezpečnostní programy a systémy jsou zase jen výplodem lidského myšlení. V žádném případě nechci bagatelizovat vývoj v PC, mobilní a další technice, ale chci jen poukázat na to, aby nebyli lidé až tak naivní a bezmezně nedůvěřovali novým požadavkům " doby ".
Paní Marvanovou moc nemusím,ale v tomto případě má pravdu. Morální kodex, který má u nás zaručovat nezávislost soudců je pouze výsměch obyčejným lidem. Tragedie je v tom, že v mnohých případech o dost zásadních věcech rozhodují soudci, kteří mají sami " máslo " na hlavě. Ostatně i pan ministr měl vysvětlit některé své kauzy, které jaksi vyšuměly. Už dávno jsem přesvědčen, že výklad pojmu právní stát je u nás interpretován jak se komu " hodí ".
Vojenští zpravodajci " objevili " něco, co už ví každý člověk, který se jen trochu do hloubky zajímá o politiku. Dokud budou existovat rozdílné ideologie ať už politické,nebo náboženské budou tady vždy třecí body, které bohužel většinou v současné době končí "prozatím" jen lokálními konflikty. V době " studené války " se kapitalistické země držely " v šachu " se socialistickými a veškerý vojenský kapitál se podřizoval obranné doktríně, tak jak si to tehdejší velmoci jednotlivých " táborů " vysvětlovaly. Na jedné straně vznik NATO, na druhé Varšavská smlouva. Myslím si, že celý současný problém má hluboké " kořeny " v době, tehdejší socialistické expanze do zemí latinské ameriky, potažmo do Afriky a Asie. To samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy západu v čele s USA. Jedni chtěli vyvážet socialismus a druzí demokracii. Už tehdá mocnosti ( SSSR a USA ) ve svých " zájmech " rozpoutávaly menší, či větší konflikty . No a pak se najednou rozpadl celý socialistický blok, včetně Varšavské smlouvy a nastala doba určitého " tání ". Bohužel jen do doby, kdy se nám " probudila " Afrika a Blízký východ. Najednou už zde nešlo jen o odstranění " diktátorů ", ale o další vývoz demokracie s většími šancemi ekonomického vlivu. To se bohužel zvrtlo. Ono se totiž zapomělo na jeden důležitý fakt - náboženství. A jak je tato ideologie nebezpečná se můžeme přesvědčovat do současnosti. Závěrem - pokud si lidé neuvědomí, že vnucovat, potlačovat silou jakoukoliv ideologii, lidský postoj, nebo myšlenku nebude na světě klid. Je mi smutno, že jsem se dočkal doby, kdy slovo " mír " je provokace.
Ta socha tam v podstatě stojí léta. Nikomu, až na pár jedinců tam nevadila. Nikdo ani nezkoumal, jestli je to socha rudoarmějce nebo sovětského vojáka. Prostě tam byla a nikomu nepřekážela. Ovšem přišla jiná doba a s ní takzvaní " aktivisti ". A teď se všichni mějte na pozoru, " protože my jsme Ti praví ", kteří jsme pochopili, že dějiny se utvářely jinak, než jak nám bylo po celá léta komunistickou ideologií vykládáno. Je špatné, že zdravý rozum a lidský nadhled je vytlačován pomatenýmy názory lidí, kteří v zavilé nenávisti ke všemu minulému ženou vše do extrému. Myslím si, že nebýt současné politické situace na Ukrajině, nikdo by takové bizarnosti neřešil.
Trenér našeho národního mužstva ( ať je tam jakýkoliv ) má jedno velké dilema - " upleť z ho--a bič ". Naučit hráče vybrané pro reprezentaci jak mají kopat do míče by snad neměl. To by už měli umět. Problém je však v tom, že v mezinárodním měření se ten náš problém, jak kopat do míče ukáže v plné nahotě. V současné době nemáme hráče, který by hrál na takové úrovni, aby byl oporou v nějakém špičkovém zahraničním klubu. Tak co s tím udělat, aby národní mužstvo bylo alespoň trošku konkurenceschopné. Určitě to není na trenérovi národního mužstva. O to se mají starat trenéři v mateřských oddílech, ve kterých hráči vyrůstají nebo působí. Myslím si, že v mnoha směrech nám ujíždí vlak. Útěchou může být konstatování, že v tom nejsme sami, viz. třeba Poláci nebo Srbové. Ještě je zajímavé, tři týmy, které v úvodní fázi turnaje vypadly jsou z naší kvalifikační skupiny o Euro. Závěrem si myslím, že až čas ukáže, kam a kterým směrem kráčí náš fotbal. Z historického pohledu jsem ještě pořád optimista.
Jejich fotbal má " hlavu a patu ". Nehrají vše na " jednu hvězdu", ale poctivě makají a jsou hlavně produktivní. Když jsem viděl krásný gól od Sabidzera, tak jsem si dokázal "představit" , jak by to asi "zakončil " některý z našich hráčů. Každopádně jejich fotbal je oproti hvězdným Francouzům koukatelný.
Viděl jsem prozatím všechny zápasy na euru a když srovnám " kvalitu " naší hry s ostatními týmy, připadá mi svojí úrovní hru Polska. A jak dopadlo Polsko jsme mohli vidět. Jestli si někdo myslí, že Turci jsou hratelní je v naprostém omylu. Každý jejich hráč je fotbalovější, než naše opěvované hvězdy. Nás ctí jediná vlastnost - bojovnost. To, co nestíháme fotbalově snažíme se ubojovat. Jenže tohle je turnaj, který v plné nahotě ukazuje fotbalovou vyspělost jednotlivých evropských mužstev. Tvrdit, že Gruzie je nejslabším mužstvem na tomto turnaji je velký omyl. Samozřejmě bych naši hráčům přál úspěch v zápase s Turky, ale myslím si, že v současné herní konstelaci na ně nemáme. Bohužel doba kdy jsme měli mužstvo, které dokázalo porážet i nejvyspělejší evropská mužstva je nenávratně pryč.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Myslím si, že pan Koubek v tomto rozhodnutí pochybil. Hráč, který umí být v útočné fázi pro mužstvo nepostradatelný ( vytváření šancí pro spoluhráče, vlastní účinné zakončení ) nemůže být natolik zatěžován obrannou činností, aby mu pak v tom hlavním úkolu na hřišti scházeli sily. Myslím si, že v mužstvu Plzně jsou jiní hráči, kteří by měli tuto povinnost v obranné činnosti daleko lépe plnit. Sleduji mezinárodní fotbal dost často a nikde jsem nepozoroval, že špičkoví hráči, kteří tvoří hru v útočné fázi by byli natolik zatěžováni obrannými úkoly. Od toho mají tyto mužstva své jiné " specialisty ". Těch šikovných a tvořivých hráčů zase u nás tolik neběhá. Proto je podle mne chybou trenéra, že takového hráče nutí za každou cenu " lítat "po hřišti a pomáhat hráčům, kteří si své " povinnosti plní někdy tak napůl. U takto přetěžovaných hráčů často dochází ke ztrátě energie a pak přichází zranění. A to bývá také někdy " konečná".