Fico: Zdravstvuj, gosudar, rád tě zas vidím

Putin: Kaj maš těch 500 mega cype, nakuř to

V Česku jsem byl v nájmu před rokem 2010 a to byla nejdřív firemní ubytovna a pak po známosti, takže pardon, jestli je to naivní otázka, ale to je teď fakt normální, že provizi kanceláři platí nájemce?

Přes RK jsem nájem sháněl ve Švýcarsku a pak v Německu a na žádný poplatek RK si nevzpomínám. Přišlo mi logické, že ten si vezmou od pronajímatele, kterému zařídili příjem.

Taky jsem asi nikdy neviděl suchou větev palmy, přinejmenším ne zblízka. To zas není tak úchylné. A ano, namaskovat zbraň jako větev by nemusel být takový problém. Autorka si to, jemně řečeno, moc nepromyslela.

U zaměstnanců asi soucit nehledejte. Taky bych rád platil na odvodech měně, a měl klidně menší důchod. Když vidím tu částku, včetně té, co platí zaměstnavatel a mohl by ji dát mně, můžu tak akorát brečet.

Všichni do systému platí na dnešní důchodce, a můžou leda doufat, že na ně jednou něco zbyde. Nebo se utěšovat, že třeba ten stát nebude hospodařit zle a bude z toho nakonec fajn investice. Ten byl dobrej, že?

Chválím zejména tu baterku a nožík 👍

Nesouhlas. Lidé bez rozhledu a volící emotivně, respektive naivně se nepochybně vyskytují napříč generacemi.

Ačkoliv varování o možných dopadech TikToku a jeho mladších "sourozenců" (YT shorts nebo FB reels) na psychiku mladistvých je třeba brát vážně, realita je taková, že toho zatím s určitostí mnoho nevíme. A zejména v porovnání s přechozí "televizní" generací nemusí nakonec jít o nic tragického - mezi sezením u televize a u mobilu není na první pohled zjevný rozdíl. I primitivní ekvivalent dnešního "doomscrollingu" už existoval - u mnohých lidí populární přepínání kanálů.

Dát volební právo lehce pod 18 má smysl jednoduše z toho důvodu, že tihle mladí lidé už mají dostatek společenského vzdělání a zpravidla dospějí, ještě než budou další volby.

Předpokládám, že strýc Janě půjčil bezúročně a bez zástavy, protože tak se to v rodině obvykle dělá. Bylo-li to ještě před rokem 2022, už teď je pro něj tahle investice "do dobrých vztahů" kvůli inflaci vysoce ztrátová, a k tomu nese riziko nesplácení bez možnosti snadného vymožení dluhu. Jelikož jsem v podobné situaci, mám potřebu se jej lehce zastat. Například sepsat smlouvu mi připadá zcela namístě, protože jinak můžou snadno po letech nastat spory o tom, co kdo tenkrát řekl nebo sliboval. A ano, i majetným se stává, že peníze potřebují, byť jde o malou část jejich majetku. Existuje taky něco jako omezená likvidita (nemovitostí, dluhopisů, ...), finance se musí nějak plánovat, a tak dále. Není to samozřejmě nikdy nemožné zařídit jinak, ale často to znamená další ztrátu.

Strýc měl nejspíš v životě nějaké to štěstí, že je zámožný (statisticky vzato bohatí lidé obvykle akcentují svoji píli a schopnosti ohledně zásluh na svém bohatství a podceňují vnější vlivy jako pomoc druhých nebo prostou náhodu), ale Jana má taky štěstí, že má příbuzného, co jí byl ochoten výhodně půjčit, to zdaleka každý nemá.

Tahle kulturní hypersenzitivita v USA už opravdu vzbuzuje obavy. Doufám, že už jsme za vrcholem, a teď bude pomalu sílit opačný směr.

Sice tu rodiče vyznívají chamtivě, ale "přenechat" byt jen tak, to chce Pavel celkem hodně - většina jeho vrstevníků takovou možnost nemá. O co by požádat mohl, je, aby mu rodiče ručili některou nemovitostí za hypotéku, a on tak dosáhl na lepší úrok. To je koneckonců nebude nic stát, bude-li splácet, nemají-li v úmyslu prodávat nebo si brát vlastní úvěry (ale k čemu).

Ačkoliv Trump je nepochybně šovinista par excellence, určitě souhlasím, že podobné vyjádření od aktivního českého politika na adresu budoucího prezidenta klíčového spojence a partnera je netaktické, neprofesionální, zkrátka stupidní, a strana by z toho měla vyvodit patřičné důsledky.

Nemyslím si, že je Trump nějak zvlášť mírový - v případě Afghánistánu toliko sledoval náladu americké veřejnosti, která byla konfliktem otrávena. Třeba vůči Iránu a jeho spojencům ale postupoval naopak tvrdě a vojensky intenzivně.

Taky nemohu souhlasit, že nepovedené angažmá v Afghánistánu zjevně k ničemu nebylo - vyrostla tam téměř celá jedna generace mladých žen (i mužů), které poznaly něco jiného, než Talibánský středověk, a zda se to Talibánu podaří udusit, to se teprve ukáže.

A bylo by naivní si myslet, že ukončení války na Ukrajině formou "uti possidetis" nebo ještě více ve prospěch Ruska zajistí mír. Rusko se na čas stáhne, zanalyzuje chyby, zreformuje, a přijde zas. My ve východní Evropě jsme pro něj objekt, ne partneři. Stačí se podívat na to ultimátum, které před válkou poslali USA a Západu a které drze nechali všem na očích: Odkaz  

Budoucí "Parties" draftu sice nejsou předem specifikovány, ale pro státy východní Evropy to zjevně nedává smysl, zejména článek 4 by byl přímo logický rozpor. Je to návrh dohody _o nás, bez nás_. Připomíná vám to něco?

Se současným Ruskem nemůžeme žít v míru. Je možné si je držet od těla a žít v absenci války, ale absence války není mír.

Předpokládám, že autor článku je zástupce lidského druhu "obyčejní lidi".

Má jistě pravdu, že lidi odcházejí do zahraničí zejména za lepším výdělkem (někteří mladí ale i jen tak za poznáním). Byl to i můj případ. Obvykle jim v Česku ale zůstávají příbuzní a přátelé, kteří tu budou dál žít, a řada z nich se plánuje i vrátit, mají tedy pochopitelně dál zájem na tom, aby se v Česku dobře žilo. Autor zřejmě četbou nějakého stranického letáku ANO nebo KSČM získal dojem, že expati jsou uzavřená komunita, která společně zrádně vycestovala, aby svým volebním právem zvnějšku škodila zemi. Tak přátelé, není tomu tak.

Je určitě pravda, že expati volí v průměru jinak, než lidé žijící v ČR. A co má bejt? Studenti zas třeba volí jinak, než důchodci, nezaměstnaní jinak, než podnikatelé, rodiče jinak, než svobodní, a tak dále. Oni ti "obyčejní lidi" asi taky nebudou všichni stejní.

Další věc, kde je autor mimo, je, když si myslí, že pro české expaty je z nějakého záhadného důvodu veledůležité, jak o českých politicích informují zahraniční média ("jak v zahraničí o Pavlovi píšou skvěle a o Babišovi odporně"). V době internetu, kdy z Česka můžete sledovat zahraniční média zhruba stejně snadno, jako ta zahraniční z Česka. Ne, ujišťuju vás, že když se volil prezident, a to jsem žil ještě v Německu, celkem mě netankovalo, jak o kterém kandidátovi mluví německá média, ostatně nemám dojem, že by to nějak extra rozebírali, prostě přinesli přehled, kdo kandiduje, kdo má jaké pozadí (myslím politické) a průzkumy.

Prosím vás, doufám, že ostatní "obyčejní lidi" internet zaregistrovali.

Je sice fajn, že někdy spravedlnost takhle spektakulárně zvítězí, ale podle mě je tenhle případ natolik za hranou dnešních kulturních norem i zákonů, že žádnou revoluci nezpůsobí, ani debatu nikam neposune. Zúčastnění dobytci se samozřejmě pokoušeli hájit, jak to jde, což je základní lidské právo, ale pravděpodobně byste nenašla nikoho nezúčastněného, kdo by nesouhlasil, že týpek, který manželku zdroguje a zve si jiné úchyly, aby ji znásilňovali, je magor a patří do basy na co nejdýl, případně by leckdo navrhoval i horší tresty.

"Kulturotvorné" (a časem třeba i zákonotvorné) jsou spíš kauzy jako Feri nebo Ronaldo, které se týkají situací, na nichž společenská shoda nepanuje, jako potřeba aktivního souhlasu, nebo různé formy nepřímého nátlaku.

P.S. Pokud to ještě lze, opravte prosím v článku první příjmení prezidenta ČSR - místo "Gariggue" má být "Garrigue". Příjmení měl od manželky, která měla značné zásluhy na rovnoprávném postavení žen v ČSR (oproti Rakouské monarchii), takže to kazí dojem.

O osudu Ukrajiny teď stejně v podstatě rozhodnou USA. Posílení role EU je vzhledem k nově propukajícím politickým krizím v Německu a Francii nepravděpodobné, a ČR to nevytrhne. Navyšovat pomoc tudíž nemá moc smysl, spíš zachovat a soustředit se na to, co jsme dělali efektivně. O část území Ukrajina reálně přijde (byť nárok nemusíme nikdy uznat), ani s maximální zbrojní podporou už nemá sílu na dobytí všeho zpět. Pokud jde o obranychopnost ČR, rozumné je naplnit náš už existující závazek NATO, a dál to nehnat, protože jiné priority jako školství, demografie nebo podpora podnikání a inovací jsou neméně důležité.

Recept je v zásadě jednoduchý, těžká může být jen realizace. Děti nikdo nikomu nedluží, a konkrétní ženu či muže k tomu nelze nutit. Na dostatečné porodnosti by se měl angažovat primárně stát, který má mít z definice zájem na své kontinuitě a přiměřené populační křivce, protože imigraci je dobré držet v rozumných mezích.

Když se rodí málo dětí, měl by stát rodičovství podpořit, a podporu zvyšovat tak dlouho, dokud se porodnost nevrátí na cílovou úroveň (která třeba může být i nižší než 2).

Těžké může být ohlídat, aby podpora nebyla zneužívána (aby místo více dětí nebylo víc cigaret), ale je to jen technický problém.

Dokud se bude na děti nahlížet pravicovou optikou jako na luxus, na který si musíte vydělat, porodnost bude spíš dál klesat.

Všechno má svou cenu. Švýcarsko si třeba chce udržet vlastní zemědělství, a tak neváhá zemědělcům dost platit, aby to dál dělali v ekonomice, kde by to bylo to v podstatě jinak vesměs nevýhodné. A mít obyvatelstvo vůbec je samozřejmě věc ještě důležitější, než mít zemědělství.

No ale v kampani prezident sliboval, že se nebude sr*t do všeho, jako jeho předchůdce, tak je dobře, že to aspoň trochu naplňuje - řekne si k tomu svoje a podepíše to, pokud to nějak neohrožuje demokracii nebo tak. Nevím, proč by měl zrovna prezident řešit, jestli čísla v návrhu rozpočtu nesedí s něčím, co "každý ví", jak říká Kalousek. Doufám, že to stejně bude dělat i premiérovi z ANO.

V tomhle snad smyšleném příběhu je Tomáš prostě pytlík, co si neumí dávat pozor na pusu. Když to nestačí na koupi bytu, tak to nejsou žádné peníze. Jasně, lze to tak říct, ale pak se nelze divit, že člověk vypadá jako nevděčný vůl.

Chyba byla jednoznačně na vaší straně (a očekávat synchronizované slevové akce ve všech obchodech řetězce v zemi by bylo trochu naivní, protože zboží se nerozváží a nedoplňuje teleportací, ale běžnou dopravou), ale mladíkova odpověď byla neprofesionální a zasloužil by si za ni "sprduňk" od šéfa či šéfové. Kritizovat zákazníka za chybu v zacházení s appkou, to už by mohl rovnou dědečkovi hledajícímu zubní pastu říct "naučte se líp hledat". Zákazník zaslouží kritiku, jen když se sám chová hrubě, a i tam by měl zaměstnanec pokud možno zachovat klid.

Tak stane se, že je zejména nezkušená matka nepřipravena. Poprvé riskne jít s miminem do divadla (třeba má divadlo ráda), a nedojde jí, že ve večerních šatech, které má, bude muset ke kojení vysvléknout velkou část. Nebo jí to dojde, ale jiné vhodné nesežene.

Ten šátek je samozřejmě skvělá vychytávka - jednak na vás lidi tolik nevidí, a i dítě není tolik rozptylováno, takže kojení typicky proběhne rychleji. Ovšem i na šátek se musí nějak přijít, a taky, co jsem viděl, s tím není úplně snadné zacházet.

Podstatné je, že kdyby máma dítě nenakojila, nejspíš by řvalo, a kazilo většině lidí zážitek z divadla více. Takže pokud dotyčnou nevidíte se provokativně svlékat v divadle už potřetí (to už by bylo podezření na exhibicionismus namístě), buďte tolerantní, odvraťte zrak a pomyslete si, že se nad tím matka zamyslí a příště se lépe připraví.

Já se vsadím, že konsensus, že bublina nepraskne, vůbec není nijak široký, a naopak se vsadím, že většina investorů počítá s nějakou pravděpodobností, že se tak stane, a drží nebo tvoří zásobu hotovosti, minimálně od chvíle, kdy se na netu rozneslo, že si hromadu hotovosti připravil Warren Buffett. Přiznávám se, že já také. Kvůli tomu případná korekce ani nemusí být moc dlouhá.

Rozdíl oproti vašemu fiktivnímu příběhu je v tom, že agresor nepodléhá žádnému soudu. Takzvané mezinárodní právo je zvyková záležitost, a suverénní státy si mohou vybrat, zda jej budou uznávat a kdy - jediné, čemu musí čelit, jsou reakce ostatních států.

Svět je na mezinárodní úrovni zkrátka takový - silnější pes m*dá, silnější parta dá na budku slabší. A ačkoliv Ukrajině přeju, aby zachránila, co se dá, myslím, že Krym je jasně odepsaný. Koneckonců, kdyby jej Chruščov v záchvatu velikášství nedaroval v půlce minulého století Ukrajině, nikdo by dnes jeho historickou příslušnost k Rusku nezpochybňoval, předtím byl přes stopadesát let ruský. Tady dost možná Ukrajina udělala chybu, že se jej nepokusili v pravou chvíli za něco vyhandlovat.