Tohle snad má být naprostá samozřejmost, že české děti budou mít u zápisu na ZŠ přednost před cizími, jakékoliv preferování cizích před vlastními popírá elementární logiku.
Proč bychom měli pořád něco sanovat, ukrajinské děti se mohou vzdělávat doma, v Užhorodu nebo Mukačevu nepadl jediný výstřel, v Zakarpatí žádné boje neprobíhají.
Vždyť i jim samotným musí být v relativně daleké cizině těžce na duši, neznámé prostředí, jiný jazyk, odlišný styl života, jiné tradice, doma je prostě doma, každé dítě, které je vrženo do cizího a neznámého prostředí, psychicky nutně strádá, změny tohoto ražení nejsou pro děti to nejlepší, co je mohlo potkat.
To je naprosto totéž, jako kdyby bylo například desetileté dítě z Brna vrženo někam do Innsbrucku a najednou by tam muselo plnohodnotně fungovat, pokud by nebylo z rodiny extrovertních polyglotů, nemělo by tam šanci.
Naproti tomu, Fialova ČR je již dávno rozbitá na atomy.
Nejdražší energie v Evropě, nejhůře dostupné vlastnické bydlení v poměru k reálným mzdám (kdybych prodal svůj 1+1 v Brně, v Bratislavě bych za to měl 3+kk), minimální mzda nižší než na tom Slovensku, výrobní podniky již začínají propouštět, protože nejsou schopny utáhnout vysoké provozní náklady a takhle bych mohl pokračovat dál.
Když brzy ráno stojím na zastávce tramvaje, mezi několika čekajícími jsem zpravidla jediný Čech. Ať poslouchám, jak poslouchám, slyším jenom tu jejich hatmatilku, žádnou radost z toho nemám.
Mám za to, že tohle nekritické až fanatické preferování cizinců před našimi občany se nám jednoho krásného dne převelice vymstí, pokud se tak již neděje.
V Užhorodu nebo Mukačevu nepadl jediný výstřel, opravdu je nutné jim soustavně poskytovat dlouhodobé výhody, když v UA existují místa, kde se nikdy neválčilo? Nejsem proti humanitární pomoci těm, kteří prokazatelně přišli o střechu nad hlavou nebo ztratili své nejbližší, ale proč mají mít pořád nějaké výhody zde v ČR? A kdo to má pořád platit, státní rozpočet není nafukovací, mám za to, že v první řadě se o občany UA mají postarat domácí, v Zakarpatské oblasti UA nepadl jediný výstřel, tam je bezpečnostní situace příznivá i pro ženy a děti.
Tohle je primárně chyba státu, který prostřednictvím vysokých doplatků na bydlení štědře sponzoruje byznys s chudobou.
Pak je zde ještě jeden rozměr, a sice - kdo těm lidem za to může, že jsou ochotni žít a vychovávat děti v takhle nedůstojném prostředí? A to bych ještě řekl, že "nedůstojné" je slabé slovo. To mi chce někdo namluvit, že opravdu ani při nejlepší vůli nemají kam jít? Kde jsou rodiny těchto lidí, proč pasivně přihlížejí tomu, jak jejich blízcí dopadli?
Pokud objektivně existuje oprávněná obava, že deklarovaný výsledek voleb neodpovídá skutečnosti (jakože v tomto případě existuje), pak je naprosto legitimním právem dotčeného politického subjektu požadovat přepočítání hlasů třeba i soudní cestou.
V Libereckém kraji se ve vztahu k volebnímu výsledku hnutí STAČILO! objevily okolnosti přinejmenším podivné až sporné, požadavek na dodatečné přepočítání hlasů vnímám jakožto naprosto legitimní, nezpochybnitelný a jediný možný.
Mohlo by se odhalit něco, co by se ostatním politickým aktérům nehodilo do krámu, proto se kolem celé záležitosti rozpoutalo tolik hysterie.
Domnívám se, že pokud by stejný požadavek vznesli zástupci kteréhokoliv jiného politického subjektu, nikdo by o tom nenapsal ani čárku, zde někomu evidentně leží v žaludku právě subjekt, který se tohoto legitimního práva domáhá.
Ba co víc, angažovaně exaltovaný projev Langáška směrem k zástupcům Stačilo! je jasným důkazem toho, že tento člověk evidentně není ani nestranný, ani objektivní.
Jedná se o další nástroj byrokratické šikany, který bude běžným občanům nehorázně prodražovat život v EU, v důsledku čehož se členské státy EU stanou naprosto nekonkurenceschopnými ve srovnání se zbytkem světa. Kvůli těmhle nesmyslům se z Evropy stane zaostalý skanzen, zatímco zbytek světa bude ekonomicky růst a vzkvétat.
To je naprosto logické, každý normální člověk chce bydlet tam, kde je dostatek kvalitních pracovních příležitostí a velký výběr kulturně-společenského vyžití. Život je příliš krátký na to, aby byl někdo odkázán mizerně živořit někde na severu Moravy nebo v Sudetech.
V tomto ohledu je velká škoda, že se po roce 1989 zcela rezignovalo na výstavbu dostupného nájemního bydlení, přitom v okolí Prahy, jakož i ve středních Čechách je k dispozici dostatek nevyužitého prostoru, který nyní leží ladem a kde by mohlo stát X dvacetipatrových věžáků s dostupným nájemním bydlením pro mladé rodiny z chudých a zaostalých regionů.
Mladé lidi nemá smysl držet tam, kde nic není, spíše bych je motivoval k přestěhování do perspektivnějších lokalit.
"Oslíčku, otřes se" - asi nějak takhle nahlíží státní mašinérie na českého daňového poplatníka. Odírat a oškubat o poslední drobné, znehodnotit zodpovědným střadatelům úspory o 35 % prostřednictvím vládní neschopností zaviněné inflace, nutit české občany platit nejdražší energie v Evropě, máme to v té banánové Czechii opravdu moc krásný život. Připlatíme si, aby pětidemoliční četa měla co rozkrádat a odklonit, jsou tak zoufalí, že musí oškubávat chudáky doslova o poslední drobné. Není divu, celé to jejich zadlužené turecké hospodářství se jim sype pod rukama.
Čili západní ceny bychom již měli, teď by to chtělo srovnat i výdělky, aby to bylo konečně kompletní. Němec nebo Holanďan přece nemají čtyřnásobný objem žaludku, přestaňme být konečně méněcennými občany druhé nebo třetí kategorie.
Právě zde se krásně ukazuje, jak jsme po převratu zařadili zpátečku a vrátili se do dob první republiky. V 80. letech jsem na ulicích žádné bezdomovce neviděl, vím, že komu z nějakého důvodu nebyl přidělen podnikový byt, ten získal alespoň samostatnou cimru na podnikové svobodárně.
Kdo nechtěl čekat v pořadníku na státní byt, mohl si za 30 000 Kčs koupit de facto svůj vlastní družstevní byt, patrová řadovka s garáží šla postavit za 150 000 Kčs, přičemž nevratná dotace pokryla 90 % nákladů.
Koukám, že to cinkání klíči nás přišlo pěkně draho, nyní akorát sklizíme, co jsme si jako společnost sami zaseli.
Lidé v ČR pozvolna hloupnou, protože přestávají číst klasické knihy. Čtení beletrie kromě zdokonalování představivosti a fantazie podporuje i udržení znalosti správného pravopisu
V dnešní době má ovšem jenom málokdo čas na čtení nějakých hrubých románů, dneska je spoustu lidí nuceno pracovat i o víkendech a svátcích, nehledě k tomu, že postupně se v ČR prosazuje trend dvanáctihodinové pracovní doby místo klasické osmihodinové, což je z pohledu času na čtení doslova katastrofa.
Člověk je v dnešní době nucen fungovat doslova jako otrok, aby si udržel dostatečně přijatelnou životní úroveň, na nějaké intelektuální sebezdokonalování pak za těchto podmínek není čas ani nálada. Je to dáno podmínkami, které se zde nastolily po převratu, kdy se z ČR pod pláštíkem tzv. 'vyřešení nezaměstnanosti" udělala montovna a skladovna, v rámci čehož se naprosto rezignovalo na produkci s vysokou přidanou hodnotou, ze strany polistopadových politických reprezentaci se jednalo o evidentní záměr učinit z ČR slabou, poslušnou a nesoběstačnou kolonii, protože montovny a sklady jsou signifikantním znakem podmaněné kolonie.
Lze důvodně předpokládat, že sedřený a vyčerpaný otrok ze skladu nebo montovny se po dvanáctihodinové šichtě asi nepůjde učit angličtinu do jazykovky, stejně tak nevezme do ruky ani knížku od Hemingwaye nebo Stendhala.
Obecně lze říci, že okrajové pohraniční regiony a lokality typu "hic sunt leones" jsou vesměs plné různých pochybných existencí a divnolidí, což je dáno tím, že kdo měl v mládí rozum, určité ambice a cíle dokázat něco víc, tak z těchto marginálních a pro dostatečně kvalitní život nevýhodných lokalit dokázal v mladém věku včas odejít, v důsledku čehož zůstali v těchto regionech trvale žít pouze méně úspěšní a jednodušší lidé s nejnižším vzděláním a příklonem ke kouření a nezřízené konzumaci alkoholu. Ono se sice snadno řekne "někdo tam žít musí", ale pak se musí nutně počítat s tím, že v praxi s tím budou spojena úskalí, o nichž pojednává hlavní článek.
Ašsko a Šluknovský výběžek (vlastně Sudety jako celek) jsou zrovna regiony typu "kdo uteče, vyhraje", totéž platí o Valašsku nebo pohraničí s Polskem. Ony ty pohraniční regiony obecně za moc nestojí, je tam vysoká nezaměstnanost a ruku v ruce s tím i velmi nízká životní úroveň včetně prachmizerné kvality života.
Kromě pohraničí taktéž i hornatější regiony přitahují poněkud zvláštní typy lidí, kulantně řečeno.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Až do včerejška jsem o něm neslyšel, leč i tak budiž mu země lehká.