Důležité pro ně bylo, že se mohli a měli kam vrátit, což před listopadem 1989 většinou nebylo možné.

Tedy až na to, že máloco z těchto vyprávěnek lze věrohodně doložit. Jsou to vesměs mýty a legendy.

To je nádherné.

Anička nikým nemanipuluje, pouze sebou. Místo, aby se snažila dopřát tělu rekonvalescenci a odpočinek, vrátila se předčasně do práce Obávám se, aby nedopadla jako Patricia Janečková. Ta se také nemohla dočkat, až se vrátí na pódia a jeviště.

Jakpak autor ví, že Andělé na kůru a Krabička cigaret zůstanou? A dokdy?

Ale lze ho popsat jedním slovem. Jenže kdybych to slovo napsal, dostanu ban.

Je krásná jako hvězda jasná.

Zajímavé je, že papež Jan Pavel II. vyjádřil sice lítost nad Husovou krutou smrtí, ale katolická církev jej dosud nerehabilitovala.

Co to je Biasiol? To je nějaký lék na kašel?

Tedy já do Národního nevkročím, tam někdy ty požáry bývají strašné.

My sloužíme svému národu, my sloužíme na moři a pro lidská práva svobodu naše srdce zahoří. Jeden každý na svém místě stál, dělový když zazněl ryk, s čistým štítem všude bojoval americký námořník. Vesele se vlajka třepetá, pohrává s ní větru van, naše lodi plují do světa, brázdí každý oceán. Ať už v bouři, nebo v žhavý den na stráži stát každý zvyk, tak je k boji stále připraven americký námořník. Když na moře lodi vplouvají, v přístavu je lidí dav, a pak bílé šátky mávají námořníkům na pozdrav, a když jejich slavná píseň zní, je to jako věčný dík za to, že svobodu uhájí americký námořník.

Jednoznačně souhlasím s autorkou. Před nedávnem jsem napsal na toto téma podobný článek. Zde je: Odkaz 1  

V diskusi pod ním se jako tady objevila spousta "zuřivých" obhájců bití dětí, ale nikdo z nich nedokázal vysvětlit, v čem je bití přínosem. Psali jen, že plácnutí dětem neuškodí a že i tak své rodiče milují. Sic.

Kryl byl písničkář a skvělý básník. Už ale začínám být alergický na řeči, co by dělal a říkal, kdyby... a na další spekulace třeba ohledně jeho vizionářství. Například vývoj po rozdělení Československa, které naprosto odmítal, neodhadl vůbec.

S těma nohama by toho už měli nechat. Vždyť je o hlavu větší než kýbl.

Většinou piju espresso, občas si dávám tzv. vídeňskou kávu. Chtěl jsem si ji objednat i ve Vídni, ale tam netušili, o co jde. Vysvětlil jsem, že chci kávu se šlehačkou a tak mi přinesli espresso a k tomu v misce šlehačku. Tushar mi připomíná chlápka, který měl v termosce čaj s rumem, nabídl kolegovi, ten se napil a říká - vždyť je to samý rum, a ten první odpoví - trochu čaje jsem tam dal.

Kdysi jsem tam byl na ornitologické vycházce a tehdy se tam vyskytoval i orel mořský.

Tak si měla vzít kšandy, když jí šaty sjížděly s prsou.

Smažené škubánky s mákem? Za mého mládí se dělaly škubánky s mákem a cukrem a nesmažily se, a to, co zbylo, se druhý den osmažilo na sádle a jedlo se to naslano bez máku a cukru.

Autor píše logicky a věcně argumentuje, zatímco oponenti v diskusi melou jako kolovrátky jen své dojmy.

Proč tedy žije ve strachu z návratu mrtvice, když se smrti nebojí a ví, že ji po ní čeká něco krásného?