Těm, kteří v komentářích plédují za zrušení druhého jazyka, poskytnu malé srovnání. Švýcarské děti nejsou o nic hloupější než české. Přesto se povinně musí učit angličinu a francouzštinu/italštinu (podle toho, ve kterém kantonu žijí). Navíc i standardní němčina je pro ně mnohdy výzva, jelikož doma mluví jen švýcarsky, případně úplně jiným jazykem (např. česky, polsky, albánsky), protože pochází z rodiny přistěhovalců. Tudíž když to zvládnou děti jinde, není důvod, aby to nezvládly děti v Čechách. Neměli bychom snižovat českým dětem laťku jenom proto, aby to teď měli snazší. Zásadně jim to jednou může ztížit situaci na trhu práce.

Ve Švýcarsku se musí každá nájemní smlouva spolu s počtem nájemníků a jejich jmény a cenou pronájmu nahlásit na obecní úřad, jinak pronajímateli hrozí tučná pokuta. Mají tak perfektní přehled, který byt je prázdný a který nikoli. A k tomu se platí daň z tzv. imputovaného nájemného, tedy teoretického nájemného, který by majitel obdržel, kdyby byl pronajímal. Má někdo apartmá v Davosu či Laaxu? Tak z toho musí zaplati tučnou daň. Nemá na ni? Tak to je jeho problém - když na to nemáš, nedrž nemovitost.

Tolikrát slýchám, ať se máme jako ve Švýcarsku. Tak vězte, že rodičovská je tam jen 14 týdnů. Zkraťme už v ČR prosím tu šílenou rodičovskou a zvyšme raději dostupnost školek od dvou let věku. Když se matky vrátí dřív do práce, nepreruší si kariéru a neztratí kvalifikaci. Současně to bude znamenat vyšší odvody do státní pokladny. Zkrátka win - win situace, kromě těch, kteří nechtějí do práce anebo trpí představou, že v zemích, kde kratší rodičovská než tři roky, jsou všechny děti nešťastné a neváýslovně trpí.

Žiju ve Švýcarsku a situace například v kantonu Zürich je zcela odlišná od toho, co pán popisuje - na jeden byt se hlásí i 50 zájemců, nájemce si vždy vybírá pronajímatel, nikoli naopak. Jako uchazeč o byt musíte vyplnit podrobný dotazník, uvést výši příjmu, potvrzení o bezdlužnosti, reference od předchozích pronajímatelů, motivační dopis, počet dětí, jejich věk, na jaké hudební nástroje hrajete a jaké zvíře chováte. Kdo odmítne odpovědět, je z pořadníku vyřazen a má smůlu.

Je ostuda, že si o tom kraje, coby zřizovatelé škol (případně obce) nemohou rozhodovat samy. Proč to musí dělat ministerstvo? Říká jim vůbec něco decentralizace? Ředitelé škol ví nejlépe, kolik asistentů je třeba. A upřímně - v každé třídě o 20+ žácích se pro asistenta najde práce. Všechny děti si odnesou z výuky víc, když tomu, komu to tak nejde, někdo pomůže. A ano - stojí to peníze! Na co jiného bychom je ale měli dát než na vzdělání našich dětí?

Mám za to, že nás nemine to, co platí v západní části Evropy:

1. Zvýšení věku odchodu do důchodu
2. Povinný příspěvek zaměstnavatele coby % ze mzdy (druhý pilíř) - investice do důchodových fondů.
3. Postupné snižování státního důchodu tak, aby nezruinoval státní rozpočet
4. Zatraktivnění soukromého penzijního spoření
5. Zrušení státního příspěvku ve třetím pilíři - stát nemá nahrazovat trh a poskytovat náhradu za výnosy z investic, které mají realizovat důchodové fondy a jiné produkty.
6. Povinnost spořit si ve druhé pilíři i pro OSVČ

Díkybohu, že tenhle systém tunelování dotací velkými podniky skončí.

A pokud jde o cenu - lidé by chtěli cenu masa a mléka, za kterou se v ČR nedají vyprodukovat. Buď občané budou ochotni akceptovat vyšší cenu s tím, že ČR bude ve výrobě soběstačná, anebo budou kupovat levnější produkty ze zahraničí, kde mají, to je si nutno přiznat, vyšší produktivitu práce, anebo bohužel nižší standardy kvality. V každém případě je právné podporovat menší farmy a zejména ty, které hospodaří udržitelně. Rozhodně ne megapodniky typu Agrofert.

Rozhodně krok správným směrem. Úkolem České televize je poskytovat veřejnou službu, a to pro všechny, kdo platí koncesionářské poplatky (včetně cizích státních příslušníků žijících v ČR). Česká televize by se nikdy neměla stát hlásnou troubou vládní politiky, tak jak se to bohužel stalo v Polsku a Maďarsku. Dalším krokem by mělo být buď omezení programové nabídky zejména na zpravodajství a investigativní žurnalistiku, anebo zvýšení koncesionářských poplatků, protože jejich aktuální výše nedokáže zajistit konzistentní kvalitu vysílání napříč žánry. Ideální by samozřejmě byla zlatá střední cesta, tedy kombinace osekání nabídky a navýšení poplatků.

A kdyby snad někdo bláhový tvrdil, že nynější poplatky jsou příliš vysoké, nechť se podívá na jejich srovnání s ostatními zeměmi v oficiální publikaci EBU (Evropská vysílací unie). Zdroj: Odkaz