Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
Každý soudný člověk pochopí, že porodnice, kde se rodí málo dětí, má dva problémy. Zaprvé: lékaři jsou nevytížení a nejspíš chybí jinde, zadruhé: nedostatkem činnosti ztrácejí praxi a zaostávají za aktivnějšími kolegy. Také pošta, která má málo klientů, nemá v době hledání efektivity moc velký smysl. Mám trochu pocit, nedal-li se pan autor na populismus.
Článek šíří několik oblíbených komunistických lží. Američané a Angličané zadrželi náš zlatý poklad jako kompenzaci za majetek, který jsme jim ukradli po komunistickém převratu v roce 1948. Ano, v předválečném Československu byla řada zahraničních investorů. Jednání o vyrovnání byla zdlouhavá, samozřejmě rostly úroky za ukradený majetek i zadržené zlato, a jestli byl výsledek spravedlivý, je dnes těžké soudit. Na provoz londýnské exilové vlády jsme si opravdu od Británie půjčili a dluh jsme splatili. Ale položme si otázku: proč by Británie, která sama měla obrovskou válečnou půjčku, měla provoz naší vlády financovat? Zejména když je známo, že její náklady - včetně proslulých večírků ministra Jana Masaryka - byly neobyčejně vysoké. A pak je zde nejzásadnější otázka: financování naší zahraniční armády. To se řídilo zákonem o půjčce a pronájmu. Británie vyzbrojila nejen československé jednotky, které bojovaly v jejích řadách, ale z valné části i Svobodovu armádu v SSSR. Je to patrné na první pohled z dobových fotografií - uniformy, přilby, ruční zbraně atd. Praxe byla taková, že to, co se spotřebovalo v boji, se odepisovalo. Platilo se pouze to, co zbylo, a co příslušníci naší zahraniční armády přivezli domů. Tedy nejen letadla, ale i proslulé tkaničky do bot, kterými se tak rádi oháněli komunisté. Připadá vám to divné? Bolševikům ano. Sověti se zdráhali dlouhé roky tento dluh splatit, přestože jim tam ještě dlouho po válce sloužily v civilním sektoru desetitisíce amerických vojenských nákladních aut. Nakonec ho uhradili zlomek.
Jenom taková faktická drobnost. Není pravda, že ze zájezdu do Švýcarska, kde hráči debatovali o případné emigraci, se všichni vrátili. Bylo to při startu LTC Praha na Spenglerově poháru a venku zůstali Sláma a bratr Vladimíra Zábrodského Oldřich. To ovšem nic nemění na popisované zvůli, které se komunistický režim na hokejistech dopustil.
Komunistická propaganda, která do určité míry vycházela z obrozeneckého pojetí, líčila velikány naší minulosti jako osobnosti bez chyb, div ne se svatozáří. Jenomže oni byli lidé jako každý jiný. A tak běžní konzumenti kultury nemohou spolknout, že Žižka byl skvělý vojevůdce, ale taky rabiát, Němcová vynikající spisovatelka, ale trochu na chlapy a skladatel národní opery Smetana zase na děvčata. Je známo, že měl milostné pletky za působení v Göteborgu a tu pohlavní chorobu, na níž s největší pravděpodobností zemřel, si někde taky uhnat musel.
Pokud jde o vztah s Eliškou Krásnohorskou. Byli dlouholetí spolupracovníci a jak známo i ze současnosti, pracovní vztahy se velmi často zvrtnou ve vztahy milostné. Stojí jistě za úvahu, proč spisovatelka část korespondence s hudebním velikánem na sklonku života zničila.
Zazněl tady i stesk nad tím, že Smetana nehovoří vzletnou obrozeneckou češtinou. Kdyby se autor poznámky mohl se skladatelem setkat, byl by nejspíš hluboce zklamán .Smetana pocházel z poněmčené rodiny a s češtinou byl na štíru. Psal mnohem lépe německy a také raději hovořil německy než česky. Byl na tom podobně jako například malíř Josef Mánes, v mládí spisovatelka Božena Němcová nebo zakladatelé ryze národní tělovýchovné organizace Sokol, pánové Tyrš a Fügner, a mnozí další. Musíme se již jednou smířit s tím, že lidé, kteří se zasloužili o vzestup našeho národa, nebyli vždy tak úplně ryzí Češi a že neměli žádné lidské nedostatky. To jim ovšem nic neubírá na jejich zásluhách a velikosti. Včetně Bedřicha (nebo vlastně Fridricha, jak byl pokřtěn) Smetany.
Most byl po celou dobu své existence považován za spíše nehezký a rušivý element pražského panoramatu. Naposledy se na toto téma psalo v roce 1987. O jeho zbourání se uvažovalo již v roce 1928, měl být nahrazen betonovým čtyřkolejným (!) mostem s případnou vozovkou pro automobilovou dopravu. Škoda, že se tak nestalo, odpadly by tyto žabomyší diskuse.
Bydlel jsem za bolševika v domě se řeznictvím. Pořád tam stály fronty. Zadním vchodem chodili nakupovat herci z Vinohradského divadla, úředníci z národního výboru, policajti, veksláci.... Když jsem si cestou na odpolední směnu koupil k večeři gothaj, během několika hodin zezelenal. A prezident Novotný každý rok na prvního máje sliboval: souzi a soužky, maso není, ale bude. A lid si vyprávěl vtip, jak za ním přišel Štrougal a povídá: Tak Tondo, masa už je dost. Pro všechny? Nikoliv, jen pro nás dva.
Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
3
Sledujících
0
Sleduje
Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
3
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Práce je zboží, jako cokoliv jiného. Klást na sebe cihly dokáže kdekdo, ale navrhnout dům jen někdo. Proto má obvykle architekt větší příjem než zedník. Nemůže-li zaměstnavatel sehnat zaměstnance, musí nabídnout odpovídající plat. Ve finále to ovšem zaplatí spotřebitel, protože mzdové náklady zvednou cenu výrobku. Jednoduché počty. V některých případech mají už dnes instalatéři větší příjmy než vysokoškoláci.