Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
Tohle to je ministr zahraničí mojí České republiky ? Tento bezcharakterní pán, který zradil nejen svoji stranu, ale naší republiku. Určitě nebyl na vojně, protože helmu neví jak nasadit, miny hledá nějakou lopatou, samopal asi vůbec neviděl . Vojnu by potřeboval, jednak by shodil nějaké to přebytečné kilo a třeba by jej i poučili.
Co bylo výsledkem jeho čtvrté návštěvy ?
Hezký den
Třeba zní otázka jinak. Jste vy vůbec občan České republiky?
Tehdejší prezident ČSSR Gustáv Husák s předsedkyní ÚV ČSSŽ Marií Kabrhelovou (druhá zleva v popředí) na Pražském hradě 7. března 1984 ---- a v témž roce psal mladý novinář, který k nám přijel ze Sovětského svazu , Saša Mitrofanov do Plzeňských novin na toto téma oslavné články.
A pak najednou, po roce 1989 změnil názor, stejně jako soudruh dnešní prezident.
A vy jste dělal 7. března 1984 copak? Velel jste v brdských lesích partyzánské skupině?
Náhodou jsempo čase narazila na vaši odpověď. Ano, paní Veškrnová se zasloužila o stát 🤣🤣🤣
Kdybyste tušila, že existuje instituce jménem divadlo, musela byste vědět, že paní Dagmar Havlová-Veškrnová byla v době své aktivní dráhy velmi dobrá divadelní herečka. Určitě lepší, než např. Ivan Vyskočil nebo Jiří Krampol, kteří si medaili za zásluhy v oblasti kultury vysloužili jako poskoci exprezidenta Miloše Zemana. O pokleslém muzikantovi Michalu Davidovi ani nemluvě. Kromě řady krásných rolí v Divadle Na Vinohradech má Veškrnová na kontě asi šest desítek filmů, o televizních inscenacích ani nemluvě. Některé snímky byly mizerné, jiné poplatné době, ale pár pěkných věcí se v její filmotéce najde. 🐒🐒🐒🐒
Nepřidávejte v procentech ale stejnou částku , jak mají politici. Nebo politik kupuje zlatý chleba nebo zlaté máslo? Ne stojí to pro všechny stejně. A Rakušan našel peníze v soc, důchod..atd Tak jen proto, že tam je ukradl.
Dobře jste se vyškolil u bolševiků. Chleba sice stojí pro všechny stejně, ale všichni nedělají stejnou práci. Pokud máte pocit, že byste mohl dělat ministra, tak do toho. Volby se blíží.
Vážený, mě tohle udělal syn, když mu byli tři, a držela jsem ho za ruku, najednou se vytrh, a letěl do největšího provozu, po jeho akci, prostě dostal, auta se naštosovala okolo něj, nikomu se nic nestalo. Před očima to mám ještě dneska, když mě chce naštvat, tak se zeptá, jestli na to pamatuju. Moje odpověď zní, ať je zticha, nebo dostane za tohle znova. Je to už hodně let, byl malý, pamatuje si to dodnes.
A co jste tím vyřešila? Tak buďte ráda, že se jen zeptá. Taky by vám to mohl oplatit.
Tak především: Vondruška byl kariérní komunista, Z fakulty ho vyhodili po listopadu 89 studenti, protože byl velmi aktivní soudruh, který se natajil tím, že je ochotný pro udržení komunistického režimui odrovnat bez milosti kohokoliv. Je zapřisáhlým nepřítelem západní civilizace a velkým podporovatelem ruského imperialismu. Má obrovský až panický strach z muslimů, ale fašisté a komunisté mu nevadí. Napsal několik výborných knih v době, kdy to vypadalo, že se ruský imperialismus nevzpamatuje. Ale jeho Kronika zániku Evropy je již na jiné vlně, zde si vyřizuje své účty s listopadem 1989, přededvším s Havlem a jeho okolím, se studenty, vyzdvihuje STBáky, jako lidi, kteří jsou pragmatičtí, bývalí členové nomenklatury jsou zde moudří a předvídaví lidé se širokým nadhledem, havlisté jsou jen alkoholici a nemorání lidé. Je to opravdu ke zblití. Vonruška v knize odhaluje svou bezpáteřnost a naprostou absenci morálky. Breviář už určitě číst nebudu, Vonruška se stal morálním odpadem.
Myslím, že Vondruška nebyl v roce 1989 vyhozen z fakulty, ale z Národního muzea. Všechno ostatní je pravda.
Souhlasím, že výchova je složitější než jen "plácnout či neplácnout". Vaše analogie s autem a řidičákem je trefná - na rodičovství nás nikdo nepřipravuje, a přitom je to jedna z nejdůležitějších rolí v životě.
Máte pravdu v tom, že agrese často plodí agresi. Nicméně bych nesouhlasila s tím, že všechno je dáno jen geny. Výchova hraje obrovskou roli a právě proto je důležité najít rovnováhu mezi hranicemi a respektem.
K té druhé signální soustavě - ano, děti vnímají gesta a tón hlasu. Ale v krizových situacích (když dítě běží pod auto) nemáme čas na jemnou nonverbální komunikaci. Tady jde o vteřiny a instinktivní reakce.
Co se týče přípravy na dospělost - v reálném světě existují přirozené důsledky našich činů, které mohou být mnohem tvrdší než jakékoliv výchovné opatření. Možná právě proto je důležité, aby děti pochopily hranice a následky svého jednání už v bezpečném prostředí domova.
Je to samozřejmě také záležitost vývoje společnosti. Já jsem šel do první třídy v roce 1949 a učitelka nás mydlila pravítkem přes ruce a ukazovátkem přes zadek. Dneska by to udělala jednou a nestačily by jí schody. Chci tím říct, že věřím, že i společnost jednou dospěje k tomu, že se děti nebudou bít ani hodně ani málo.
Vážený pane, děkuji za sdílení Vašich zkušeností. Vaše výchova bez fyzických trestů je obdivuhodná, ale každá rodina a každé dítě je jiné. Co fungovalo u Vás, nemusí fungovat všude.
Případ Vašeho bratra je extrém - nikdo zde neobhajuje systematické bití. Mluvíme o výjimečných situacích, kdy je třeba rychlá reakce pro bezpečí dítěte. Jedno výchovné plácnutí není týrání, ale jasný signál "STOP" pro dítě, které ještě nechápe složitá vysvětlování.
Zmínil jste druhou signální soustavu, ale zapomínáte, že malé děti ještě plně nechápou verbální komunikaci. Někdy potřebují jasnější signál, zvlášť v nebezpečných situacích.
Dnešní přehnaná korektnost ve výchově vytváří děti bez hranic, které pak v životě buď nezvládají překážky, nebo jsou agresivní. Je skvělé, že máte dobré vztahy s rodinou, ale prosím, neodsuzujte rodiče, kteří občas musí sáhnout i k přísnějším metodám. Každé dítě je jiné a vyžaduje jiný přístup.
Napsal jsem jasně, že druhá signální soustava umožňuje reagovat i na nonverbální prvky - gesta, tón hlasu apod. Jinak vám musím sdělit, že jsem zásadním odpůrcem jakéhokoliv bití dětí. Vycházím mimo jiné z toho, že jedním z důležitých úkolů rodiče je připravit dítě na život v dospělosti. V zaměstnání se problémy přece taky neřeší tím, že vám šéf, pokud něco pokazíte, naplácá na zadek nebo vám nafackuje. Navíc je tu vždycky otázka míry. I zdánlivě nevinné plácnutí může skončit tím, že dítě upadne a rozbije si nos, to v lepším případě. Jako mladý otec jsem to na hřišti viděl. Jsou samozřejmě děti, které se hůře zvládají, ale ani tam nepomůže bití či plácání po zadku. Pokud to má jedinec v genech, stejně skončí na šikmé ploše. Je otázkou, zda děti nejsou agresivní právě proto, že se na nich agrese dopouštěli dospělí.
Výchova je samozřejmě velmi složitá věc. Já vždycky říkám, že i když si koupíte blbý auto, dostanete k němu návod a musíte složit řidičák. Dítě vám příroda nadělí a dělej co umíš. I když se snažíte sebevíc, vždycky přijde chvíle, kdy vychováváte systémem pokus omyl. Ve zmíněném autě vás podobný přístup může stát i život. V případě výchovy si dítě odnese nějaký ten šrám do života.
Nemusí to být pod auto, ale do silnice a soudíte zbytečně. Maminka která má třeba jedno děcko v kočárku a druhé na odstrkovadle a řekne mu že před přechodem musí zastavit a dítě neposlechne, třeba se jí vytrhne, to není selhání rodiče, to se zkrátka může stát a pak jedna výchovná přes zadeček je lepši než vysvětlování. Je to pro dítě výstraha že to nesmí. A mezi námi jednoho plácntí žádné trauma není.
Já jsem milá paní tohle všechno zažil, takže mě nemusíte poučovat. Mnohokrát jsem s manželkou svým dětem řekli nelez tam, nechoď tam, nedělej to, a ony to udělali a rozbili si nos nebo koleno nebo něco poškodili. Ale bitím jsme je opravdu nevychovávali.
Tohle je typický příklad, jak někdo bez vlastních zkušeností s výchovou dětí moralizuje z pohodlí domova. Každý rodič se snaží své dítě maximálně chránit, ale stačí vteřina nepozornosti - a batole je schopné provést neuvěřitelné věci v rekordním čase.
Plácnutí přes zadek v takové situaci není "vybíjení vzteku", ale instinktivní reakce rodiče, který má o dítě strach. Je to rychlý signál "tohle bylo nebezpečné", kterému i malé dítě rozumí lépe než dlouhému vysvětlování.
Snadno se píšou chytré rady z gauče, ale zkuste si sami pohlídat živé batole. Pak možná pochopíte, že rodičovství není o dokonalosti, ale o lásce a ochraně. A že někdy i sebelepší rodič nemůže mít situaci pod 100% kontrolou.
Příště než začnete soudit rodiče, zkuste si to nejdřív na vlastní kůži. Realita je totiž hodně jiná než teorie z příruček.
S manželkou jsme vychovali dvě děti a jim jsme pomohli vychovat čtyři vnuky, aniž jsme je někdy uhodili. Shodli jsme se na tom velice záhy; manželčina maminka měla pět dětí a v životě na ně nevztáhla ruku, mě moje máti bila. V dětství jsem z ní měl hrůzu, v pubertě legraci. To už jsem věděl, že je to výsledek její bezradnosti. Dodnes, v osmdesáti letech na ni vzpomínám se smíšenými pocity.
Jeden z dskutujících tady plácnutí dětí přirovnal k tomu, že kočka své koťata taky trestá údery tlapkou. Je to přirovnání neobyčejně hloupé, protože pán zjevně neví, že zvířata nemají druhou signální soustavu. Tu má jen člověk a jako jedinému „živočichovi“ mu umožňuje reagovat nejen na řeč, ale i na její tón a gesta.
Když už jsme u té živočišné říše. Můj tatínek měl celý život psy. Nás děti – na rozdíl od mátí – nebil, a stejně se choval ke zvířatům. Vychoval si společníky, kteří ho poslouchali na slovo a milovali ho. Můj starší bratr zdědil tuto zálibu po něm a povahu po mamince. Psy „vychovával“ bitím a vždy z toho vzešel nezvladatelný prevít.
Nemusím snad ani dodávat, že obdobně jsme dopadli s dětmi. My s manželkou máme se svými dětmi a nyní již dospělými vnuky velmi dobré vztahy, často se navštěvujeme a máme se rádi. Bratr umíral v osamění, protože dcera, kterou bil jako ty psy, se na něj vykašlala a vnučka rovněž. Takže bacha, abyste se svými dětmi nedopadla taky tak.
Nemusím snad dodávat, že to nejsou "chytré rady" z gauče, ale postřehy ze životní praxe. Mějte se hezky.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poznamenal, že použitím nové experimentální balistické rakety středního doletu Orešnik Putin plivnul do tváře všem, kteří usilují o skutečný mír.
Tak nevím, jak někdo usiluje o mír a zároveň stupňuje odpálení raket dlouhého doletu. Zatím jsem si myslel, že o míru se musí jednat při klidu zbraní.
3 odpovědi
Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
2
Sledujících
0
Sleduje
Jsem absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity a Fakulty žurnalistiky tamtéž. Pracoval jsem jako novinář a občas i překladatel.
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Máte pocit, že Rusové mají chuť ho nastolit?