Když bychom zde ocitovali běžnou mluvu žáků - i těch maličkých, patrně prvňáčků - byl by z toho doživotní ban. A že děcko praští někoho taškou, bez ohledu na věk, zcela úmyslně, i s komentářem...
Volná (ne)výchova sněhových vloček. Takovému stačí důrazně (ne sprostě, ne řevem, prostě jen s tónem, který nepřipouští diskuzi) říct, aby tašku položil, mluvil slušně... a složí se to dítě. A přiběhne (naběhne) rodič se stížností na řidiče, cestující, kolemjdoucí, učitele... Vyberte si.
Škola by u takových dětí měla trestat jejich rodiče - protože až je za (ne)výchovu potrestá dotyčné dítě, bude to pro ně zlé, moc zlé.
Máte naprostou pravdu, ale jde jen o logický důsledek tzv. dítě respektující výchovy. Ona je to věc dobrá, pouze musí být oboustranná: I dítě musí být vedeno k tomu, aby respektovalo druhé. Když se dítě vedené stylem "že si teda může dělat co chce" setká potom v první třídě s dvaceti stejně vedenými vznikají mezi nimi nutně konflikty a pro ně šokové situace. Na jedné straně to vede k agresivním střetům, na které ale nebyly vychovávány, když dokonce i zvýšení hlasu na dítě je dnes ve výchově nepřípustné! Požadované navýšení počtu psychologů a psychiatrů by řešilo jen tlumení následků, ne příčinu. Šikana už mezi dětmi na jedné straně a psychické poruchy i nárůst počtu sebevražd mladých lidí do 30 let je "sklizeň výchovy jednostranného respektování dětí". Je to pohodlné: Nechat děti dělat co chtějí a říkat tomu moderní výchova je zločinem na těch dětech. A můžem za to jen my - dospěli.
Svět nynějších babiček stál na jiných základech a fungoval. Proto se bojí, že "to jiné" hrozí tím, že fungovat nebude. Mezigenerační změny se v důsledku rychlejších změn techniky a společnosti generaci od generace zrychlují. Rozdíl mezi životem babičky a její matky nebyl zdaleka tak výrazný, jako je tomu dnes mezi její dcerou a vnučkou. Zmínka o tom, že teprve od šedesátých let se postupně muži začali zapojovat do domácích prací je pravdivá, ale: Statistika rozvodovosti nejen u nás následně překvapivě zjišťovala vyšší rozvodovost právě u těch modernějších a vstřícnějších mužů!
Důvod byl překvapivý: Opouštěly je totiž často jejich ženy s jinými muži - těmi "nemoderními". Sice uznávaly, že ten první manžel "byl na ně hodnější", ale tenhle nový je "takový víc chlap než ten první". To ovlivnění vzory jejich otců a jejich chováním v rodině často typu "mačo" citlivě dívkami vnímané od útlého dětství sehrávalo roli silnější o představě "jaký má být partner" než jejich vlastní rozumová stanoviska, aniž by si to uvědomovaly. Tenhle problém setrvačnosti ale existuje i dnes, byť největší byl tehdy v té době zlomových 60tých let. .
Nejprve mi dovolte pane Soukup dotaz k prvnímu odstavci. Nevím, co popisujete. Když něco napíšu, tak vím proč. Jaká nespornost. To že se tady v diskuzi mnohdy mlátí prázdná sláma a zbytečně žvaní považuji za jev normální, lidský. IA to změní. To, co popisujete ve druhém odstavci, je produkt moderní nekonfliktní výchovy, v tomto případě je vinen otec. Můj názor
vyplývá z textu. Jsem starší, mám vnoučata ještě v ZŠ, ale toto si nedovolí. Můj syn, jejich otec by je rychle srovnal. K tomu domlouvání - kdysi bylo SRPŠ. Učitelce jsem přede všemi řekl, že nějaká ta dobře mířená facka je lepší, než plané tlachání. Je to již 40 let. A už tehdy někteří spolurodičové na mě pohlíželi jak na tyrana. Makarenko správně aplikovaný nemůže nic pokazit. V takových rodinách mají asi krátké domlouvátko. Zmenšit dvůr, prodloužit bič.
Aha! Na Vaší odpovědi se mi totiž objevilo jasné žluté razitko "Sporný obsah" a pod ním text zřejmě provozovatele webu Seznam upozorňující na provolání 1. lékařské fakulty UK Praha s jeho citací, jaké hrozné následky mívá tělesné trestání dětí na jejich pozdější agresivitu atd. - známe ta stanoviska zřejmě my oba. Proto jsem Vás upozornil na tu skutečnost touhle reakcí a (spíše pro ně) upozornil, že diskuze naopak nemá význam k nesporným otázkám. A na to, že dotyčné Provolání bylo vydáno pod vedením nedávno zemřelého pana prof. Ptáčka, který ve věku 50ti let teď ukončil sám svůj život.
Byl to velmi hodný a obětavý člověk - jenže i podle jeho blízkých a jeho okolí právě to způsobilo, že mu nakládali čím dál tím víc, dostatečně se tomu přetěžování nebránil a skončil takto tragicky. To je právě ten problém příliš hodných a laskavých lidí v dnešním světě a nejsem si jist, zda bych chtěl aby moji vnuci měli tuto vlastnost přehnaně, což je dnes také špatně. Musejí být připraveni i na zlé lidi a těžké časy. Nevím, zda se Vám zobrazuje to razítko Sporný obsah s komentářem provozovatele webu, bez té souvislosti moje odpověď Vám není potom logická. Mějte se co nejlíp!
Bohužel to tak je. Dnes jsem byl čirou náhodou svědkem "výchovy" dítěte při nákupu v obchodním chrámu Albert. Maminka evidentně bezradná nad sapajícím se spratkem. Kdyby mu dala pár na zadek, tak by pochopil, že je něco špatně. A takhle to s těmito dětmi roste, až to rodiče přeroste.
Doufám, že jste si pane Čechu všimnul poznámky Vám udělené za sporný obsah provozovatelem. Asi bychom tedy měli diskutovat jen o věcech, které jsou nesporné. Protože ale řeči kolem jen nesporných otázek jsou slovy mé babičky "zbytečné žvanění", měl bych k tomu poznámku: Své dvě dcery jsem v životě neuhodil, protože jsem ani nemusel. Zvýšení hlasu stačilo, ale i to je dnes odmítané jako špatné, např. nedávno tragicky zesnulým prof. Ptáčkem - právě z té 1. lékařské fakulty UK. Ostatně zmiňované prohlášení bylo vydáno právě pod jeho vedením.
V sousedství jsme donedávna měli hezkou rodinu. Otec podnikatel, maminka laborantka, 3 krásné děti. Na manželce si vymínil, že na děti nesmí křičet a v žádném případě ani sáhnout, aby nebyly v životě neprůbojné. Nejsou už dnes: Pětiletá dcera jakmile jí mamka něco vytkne nebo nedovolí dostane hysterický záchvat a na maminku se napřáhne - zatím jen. Zato dva mlaší bráškové mámu i kopnou! Jenže všeobecně od těch dob, co se v praxi úspěšně prosazují jen domlouvací způsoby výchovy (jsou taky pohodlné - blíží se ponechání dětí ať si dělají co chtějí) se to projevuje právě naopak: Agresivita dětí navzájem, šikana, sprostota, rvačky i mezi dívkami na ulici tak, že jsou z toho zděšení i zkušení učitelé, neboť tohle vidí jako rok od roku horší. Asi tedy rodiče neumí domlouvat...........
Thatcherová byla chlap v sukních, Merkelová dcerou evangelického faráře, která strávila celý profesní život ve vědeckém prostředí. Z bible si zapamatovala hlavně "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem!" Tohle je ale v mezinárodní politice smrtící - tam ti hodnější končívají špatně. Módní umělá feminizace politiky nese v sobě tohle obrovské riziko a Evropa se nepoučila z toho, že to byly hlavně dámské spolky (např. ve Velké Británii "Britské matky") které svými hesly: "Neprovokujte zbrojením pana Hitlera" či "Nedávajte další peníze válečným štváčům" zabrzdily v rozhodné době naléhavé vyzbrojení západních demokracií proti šíleně zbrojícímu Německu a těmito spolky vynucovaná a radostně vítaná "Mnichovská dohoda" jen Hitlera povzbudila. Ještě že ten trouba vyhlásil válku i USA, které stejně jako v první světové válce materiálně a vojensky opět Evropu zachránily.
Po pádu SSSR z Moskevských archivů mimo jiné vyplavalo i to, že "Britské matky" opět v době svých akcí od 70tých let proti vyzbrojení Velké Británie raketami včetně obranných systémů byly Kremlem podporovány nejen propagandisticky (byť to ony samy nevěděly) ale označovány jím za "užitečné idiotky" . Ostatně i naše "Jihočeské matky" v udatném boji proti Temelínu byly tak lidsky dojemné - a spočítejte si, jak by to dneska u nás bylo s elektřinou pro ně, jejich děti a vnuky nemít atomové elektrárny! V životě lidské společnosti jsou ti "všestranně hodní" nepostradatelní, nikoliv však na mezinárodním "kolbišti". Tam podobně (i jako ta šlechtična v čele EU) jsou až smrtelně nebezpeční. "Knížecí rady" nestačí!
Copak když to odnesou jen ti, co to zavinili (rodiče), tak je v tom stále ještě kus byť tvrdé spravedlnosti. Jenže ti kolem, kteří nic nezavinili a jejichž dítě zabil autem podobný feťák už krutě volá po starozákonním: "Oko za oko, zub za zub." Jenže to se pomalu vrátíme do středověku, byť v důsledku naivních psychologických teorií, které nevědí, že křesťanska novozákonní zásada: "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem" je jen nadsázka usilující o zmírnění lidských konfliktů - nic víc.
Takhle utíkali jen kriminálníci a zoufalci.
A proč jsme podle vás tedy kriminálníky a zoufalce ještě rádi nekopli do zadku ať se jim lépe utíká a škodí jinde a museli je střílet? To, že dokonce průnik (z ciziny k nám) byl pro kluky na čáře menší průšvih, než když někdo jejich úsekem úspěšně utekl ven jim ukazoval nejlíp, že jsou tam hlavně proto, aby se nám z toho našeho ráje lidi nerozprchli po světě.
Pokud by auta mohly vlastnit firmy tak si stačí "udělat IČO" a bude vlastnit všechna auta rodiny a příbuzenstva ta jejich firma. Ostatně už dnes je takových hodně - firma si odečte z ceny auta DPH + měsíčně paušál na jeho provoz ze základu daně, takže se to většinou vyplatí. A když ne tak auta bude muset vlastnit stát - tedy úředníci budou rozhodovat jaký a komu a s jakou "slevou" půjčí. Už dneska ty případy sociálních slev z nájmu bytu jedné paní státní zástupkyni a podruhé paní soudkyni sem tam vyplavou na světlo boží. To by dopadlo!
To je ale objev! Na stejné výrobní lince v zemi EU se desítky let vyráběly technické výrobky v ceně desetitisíců Kč. Teprve při expedici podle situace na trhu se rozhodovalo na kolik z nich se "nalepí" logo světoznámého výrobce a prodá se za cenu téměř dvojnásobnou než ten zbytek. Protože to bylo v součinnosti s tou firmou nebylo to nelegální, vždyť: Kdo si cenil "značku " zaplatil si za ni jen o pěknou řádku tisíc víc - přece cena je smluvní, že!
I s těmi "padělky značkových oděvů" ve vietnamských stáncích to bylo často tak, že ani soudní znalec je nemohl označit za padělek: Vyráběly se v Číně na zakázku jiné světoznámé firmy. Ta však měla ve smlouvě jen omezený počet výrobků měsíčně, aby se nepřesytil trh. Když ale čínská fabrika včas "nezastavila linku" se za zlomek ceny prodávaly násobky toho oblečení vyrobeného "načerno" na asijském volném trhu. U nás se potom mohli ti prodejci stíhat za porušení autorských práv - i když výrobek byl vlastně originál, ta značka na něm byla bez souhlasu majitele značky.
Pokud už autor výraz "slunce nad hlavou" nebere podle poledníků ale rovnoběžek - prosím. Potom by ale sám neměl přehlédnout, že letní slunovrat jsme letos měli už 20.6. Že někdo slunce nejvýše nad obzorem (tzv. horní kulminaci slunce) označuje za "slunce nad hlavou" by potom také měl přejít, ale to by už neměl téma článku. Možná by ale aspoň měl čas se podívat na každoroční statistiky dopravních nehod a překvapilo by ho, že ty dva roční časové zlomy jsou na nich opravdu znát. Že je tedy nezanedbatelný počet lidí, kterým ten umělý časový posun dělá problémy je objektivní fakt.
Ačkoliv mi posun času osobně vyhovuje, narozdíl od generace vychované módou sebestřednosti (počínající výchovou "Ať si dítko dělá, co mu libo") mi ale není jedno, že to řadě lidí objektivně dělá problémy. Rozumím proto tomu, že příští rok budou poslední změny času v EU. Zda od roku 2026 bude v EU trvale už letní či zimní čas se statečně diskutuje. Argumentace těch, co zimní a tedy středoevropský čas u nás označují za přirozený, neboť v pravé poledne kdy je slunce nejvýš je současně přesně na jihu má tedy svou logiku. V dnešním světě být rozrušen i nijak nelogickým názorem jen proto, že ho nesdílím vyvolává jen mé závistivé: To má někdo problémy - hned bych s ním měnil!
Demokracie má jen zajistit, aby se voliči v důsledku své volby měli tak, jak si to zvolili. Takže o zneužívání demokracie se nedá mluvit! Když podstatná část občanů jednoho státu volí podle toho, jak má hezkou který kandidát kravatu či bonmoty nebo volí toho, kdo jim naslibuje víc hor i s horákama si zaslouží mít se tak, jak volili. A nezávidět proto třeba Švýcarsku, kde si v referendech zamítají i vábivé návrhy na prodloužení zákonné dovolené, zkrácení týdenní pracovní doby či zrušení DPH, přestože by si to ta země ekonomicky dovolit mohla. Demokracie zajišťuje spravedlnost jen v tom, že se rozumní voliči mají nakonec podstatně lépe, než voliči toho státu prvního. Nic víc, nic míň.............
"Respektovaným" dětem navíc vznikají závažné problémy nejpozději nástupem školní docházky. I každý z těch spolužáků ve třídě přece chce aby všichni kolem respektovali jeho veškerá přání, což ve velké skupině už není splnitelné. Dochází ke střetům, konfliktům, stresovým situacím a vynucování si svého i silou. K tomu ale i k obraně se proto začnou spojovat ve třídě různé skupinky. Proč potom právě "mírumilovně" (i bez zvyšování hlasu) vychovávaná generace trpí největším nárůstem šikan a násilí (včetně u dívek) je potom neřešitelnou záhadou jen pro "dobromilné teoretiky".
Výchova má děti připravit na život jaký je čeká, nikoliv na ideální představy dobromilných teoretiků jaký by ideální život být měl. Není a nikdy nebude - bohužel.
A ještě víc bohužel je to, že děti rodiči vychovávané sladce bez stanovených bariér co dítě smí a co nesmí se potom setká hned ve škole s tvrdou realitou, na kterou není ani v nejmenším připraven. Ačkoliv celková sebevražednost u nás už po desetiletí klesá je jediná výjimka: Pouze sebevražednost mladých ve věku do 30ti let stoupá! Volání po vyšším počtu klinických psychologů a psychiatrů je voláním po vyšším počtu hasičů - ti také už jenom mírní následky, neřeší to ale příčiny malérů. Stejně tak jako nejnovější vynález snížení stresování žáků tím, že se zruší známky a bude pouze slovní (rozumí se jen superkorektní) hodnocení.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Ono tomu článku rozumí jistě hodně lidí. Jenže potom jim taky vytane na mysli, zda je pro jejich potomky opravdu to nejlepší je do tohohle světa vychovávat jako jen dobré, laskavé, vstřícné a citlivé. Pokud by je čekal svět podle názorů i vzoru pana profesora by bylo jasné, že stokrát ano! Ale do toho, který je čeká ve skutečnosti dnes a bude nutně čekat i v dohledném budoucnu je tomu už bohužel jinak. I blízcí pana profesora za podstatný důvod tragédie pana profesora označili shodně také to, že ve své vstřícnosti nikomu neuměl říkat "ne". Na tom, že se v Čechách význam původně pochvalné věty "On je to takový dobrák" změnil spíše na význam soucitu má vinu téměř každý z nás. Mezi těch nemnoho světlých výjimek patřil i on. Budiž mu země lehká!