V Saúdské Arábii chodí na fotbalovou ligu víc diváků než u nás, ale mají proti nám daleko větší stadiony, takže vypadají prázdně.

V dědictví kromě dluhů musela být i nějaká aktiva, jinak by notář dědické řízení zastavil. Aby mohla být provedena tzv. likvidace dědictví (prodej aktiv a rozdělení výtěžku poměrně mezi věřitele), musí ho všichni dědici odmítnout.

Článek upozor%nuje na vážný problém v ochraně přírody a krajiny, že ochránci přírody a myslivci na ní nespolupracují, ale mnohdy jdou proti sobě. Tohle je potřeba změnit.

Autor opomenul, že v době vlády Tita Kosovo bylo autonomní oblastí v rámci Srbska. Po Titově smrti Kosovští Albánci požadovali, aby se Kosovu dostalo v rámci Jugoslávie statusu plnoprávné svazové republiky. Srbové ovšem byli důrazně proti. V Kosovu proto docházelo k nepokojům a k bombovým útokům kosovských radikálů proti jugoslávským úřadům. Miloševič na to reagoval tím, že kosovskou autonomii zcela zrušil a útlak Albánců ze strany Srbů výrazně zesílil.

Není pravda, že by v Kosovu vždy žili převážně Albánci. Při vzniku Jugoslávie tvořili mírnou většinu obyvatel Kosova Srbové. Ovšem poměr obyvatel se postupně měnil ve prospěch Albánců. To mělo několik příčin. Albánci měli větší přirozený přírůstek než Srbové. Do Kosova se stěhovali Albánci z Albánie, protože tam pro ně byl život přece jen o trochu lepší než v chudé Albánii. Naopak kvůli tomu, že v Kosovu nebyl průmysl a tudíž tam byl nedostatek pracovních míst, se mnoho Srbů z Kosova odstěhovalo za prací do průmyslových center v Srbsku. Dále pak autorem zmíněné vyhánění Srbů v době 2. světové války, kdy Kosovo bylo přičleněno k Itálií okupované Albánii, zatímco Srbsko bylo okupováno Německem.

Zásada cantera ovšem neplatí pro trenéry. V této souvislosti stojí za připomenutí, že v r. 1956 dovedl Athletic k titulu v LaLize slovenský trenér Ferdinand Daučík, který v létech 1935 - 1941 byl obráncem Slavie Praha a po Únoru 1948 emigroval do Španělska.

Tady se směšují dvě věci. O tom, že Andrej Babiš byl registrován jako spolupracovník StB a s StB spolupracoval, není pochyb. To museli prakticky všichni, kdo pracovali v zahraničním obchodě a chtěli pracovně vyjížedět na Západ. Sporné je, zda byl agentem StB, tedy že jejími důstojníky byl pověřován speciálními úkoly a byl za jejich plnění StB placen. To podle slovenského MV průkazné není.

Vina generála Benedeka na porážce je nesporně v tom, že podcenil sílu pruské armády a pustil se do příliš ambiciózního útoku na pruské pozice, takže rozhodující fází byl boj z blízka, ve kterém Prusové měli výhodu. S velkou pravděpodobností by bitvu vyhrál, kdyby se snažil především udržet vlastní pozice a bojovalo se hlavně na větší vzdálenost, kde mohl využít toho, že měl k dispozici větší množství děl a že rakouské pušky měly delší dostřel než pruské.

To je trochu zvláštní, že ve Slávii se v kabině moc neprojevuje, přitom v Libérii je kapitánem nároďáku.

Jsem také přesvědčen, že válka by nebyla tak rychlá, jak se autor šlánku domnívá. Ale právě proto by přinesla zničení československé dopravní infrastruktury a klíčových průmyslových podniků, a zejména pak obrovské množství obětí, které by zřejmě výrazně překročilo 1 milion lidí. Válka se vyhrát nedala a zřejmě by skončila tím, že by si )zemé ČSR rozdělily nacistické Německo a komunistický SSSR, jako se to stalo o rok později Polsku.

Titulek je zavádějící, z obsahu článku vyplývá, že Brusel povodňových 50 miliard (resp. 2 mld. Eur) pošle, ale s tím, že Česko je pak bude muset ušetřit omezením evropských dotací na jiné akce.

Autor si aspo%n měl dát tu práci a svá tvrzení doložit statistickými údaji. Statistiky kriminality se vedly v době socialismu poměrně přesně, ale nebylo tehdy dovoleno je zveřejňovat v médiích.

Ani jedno ani druhé. Když Beneš nedokázal zabránit Mnichovu, který znamenal fatální selhání jeho zahraniční politiky, bylo jediným rozumným krokem přijmout za to politickou odpovědnost a abdikovat. Po abdikaci se rozhodl raději odejít do exilu, protože cítil, že v zemi, která se dostávala pod vliv nacistického Německa, už nemá co dělat, jen by politickou scénu příliš rozděloval, a jeho jedinou šancí je, že nacismus bude poražen.

Autor měl pro ty, co to nevědí, zdůraznit, že na základě dohody mezi Velkoněmeckou říší a Slovenským státem byly v létě 1939 na severu Slovenska rozmístěny útočné jednotky Wehrmachtu, které se podílely na napadení Polska, a slovenská armáda jim poskytovala podporu. To už pak z článku zřejmé je, že slovenské jednotky proti Polsku bojovaly pod německým vrchním velením, kterému je slovenská vláda dala k dispozici.

Základní problém je v tom, že je oddělená myslivost od vlastnictví (či pachtu) honebních pozemků. Císař František Josef I., který sám byl výborným myslivcem, dbal na to, aby myslivost provozovali především ti, kteří na honebních pozemcích lesnicky nebo zemědělsky hospodaří. Myslivecké společnosti, které za jeho vlády vznikaly a dostávaly státní podporu, měly být tvořeny především sedláky, kteří honební pozemky vlastnili a hospodařili na nich zemědělsky či lesnicky. Opuštění principu, že peovozovat myslivost je přirozenžm právem i povinností vlastníků honebních pozemků, vede k problémům v článku zmiňovaným.

Lingr potřebuje ukázat leda to, že v Holansku neztratil formu. Když bude hrát jako před odchodem, bude zas oporou Slavie. Proto dala přednost jeho návratu před nákupem někoho, u koho není jisté, že se v klubu dobře adaptuje.

Hitler si skutečně přál uzavřít mírovou smlouvu s Velkou Británií, ale ne pro ukončení války, ale pro usnadnění jeho tažení na východ.

Hlavní příčinou porážky SNP bylo to, že dvě východoslovenské divize misto toho, aby se připojily k povstání, zahodily zbraně a rozpustily se. To umožnilo Wehrmachtu obsadit východoslovenské Karpaty tzv. horskými myslivci (elitní německé jednotky vycvičené pro boj v horském terénu) a zabránit tím Rudé armádě v rychlém přechodu Karpat.

Trpišovského herní filosofie je založená na vysoké intenitě hry, pokud možno po celý zápas. Kdyby Slavia chtěla hrát jinak, musela by vyměnit trenéra i velkou část kádru.

Ano, problém byl, že partyzánské oddíly na Slovensku v době vypuknutí povstání byly sice početné, ale nedostatečně vyzbrojené a složené z velké části z mužů, kteří nejenže neměli žádné bojové zkušenosti, ale ani vojenský výcvik. Mnohdy to byli všelijací dobrodruzi, ba i vyložené kriminální živly. Velitelé brali prakticky každého, kdo se k nim přihlásil, aniž pak měli čas nejen na důkladnější výcvik, ale ani na prověření morálního charakteru svých podřízených. Z toho pak plynulo, že partyzánské oddíly byly nedisciplinované a v boji nespolehlivé.