Přidám jednu zajímavost. Hranice mezi státy vede přes vchol a část stolů restauračního prostoru je i na české straně. Pro náročnější turisty doporučuji cestu podél hraničních sloupků, přes vrchol Svarohu, až na vrchol Jezerní hory. Z české strany zakázaný přístup, z Bavorska na Svaroh normálně přístupné. Proč, to ví jen zelení ochranáři. Dříve , až do roku 1948 tam stála Juránkova turistická chata, zřejmě nikomu nevadila.
Pokud si matně vzpomínám, tak v tom venkovním prostoru mezi stoly je i hraniční mezník.
Je zvlášní, jak v podobných smutných případech nikdo neřeší, jestli ten vlak nejel moc rychle, jestli neměl včas zastavit, jestli mašinfíra nebyl pod vlivem, ženského pohlaví nebo dokonce "z Praheee", zda neměl počítat s tím, že mu tam někdo vleze nebo neřídil lokomotivu značky BMW.
Ale když se přiožralý chodec motá (ideálně v noci a se sluchátky v uších) přes vozovku mimo přechod nebo na červenou, to je vždycky keců o pirátech silnic a o dementech, co jezdí jako hovada a za volantem nečumí před sebe...
A že přece "...nikdo nemůže přejet člověka a nejít za to do kriminálu!"
Prostý fakt, že v obou případech neměl dotyčný v daný okamžik co dělat v jízdní dráze je asi pro řadu lidí (často včetně příslušných úřadů) příliš nepochopitelný.
Samozřejmě, vlak se nemůže překážce vyhnout, ani kdyby strojvůdce stokrát chtěl a má mnohonásobně delší zábrzdnou vzdálenost.
Nicméně že za svou osobní bezpečnost v provozu si každý odpovídá v první řadě sám, že se má podle toho chovat a neměl by lézt jako vrtohlavá ovce někam, kde je to o kejhák, to platí všeobecně.
Zda vlak nejel moc rychle - provádí se rozbor rychloměrového proužku nebo "černé skříňky". Zda mašinfíra nebyl pod vlivem - provádí se detalkolová zkouška. M.j. se zjišťuje i kdy měl strojvedoucí nástup směny a jak dlouhý odpočinek měl před směnou.
Naštěstí do supermarketů a obdobných zařízení nemusím. Pár kroků od domu je prodejna, něco jako bývalo na venkově Smíšené zboží, kde pozdravit se s pokladní už při příchodu je samozřejmost. Nikdo mne nehoní, a když jsem potřeboval poradit, vždy mi bylo vyhověno. Pravda je, že s personálem prodejny se zná 99 % zákazníků osobně. Je tu život bez honičky, i proto bych do žádného velkoměsta nešel za nic, je mi přes sedmdesát, tady se žije v poklidu.
Proč a kam spěchat?
Dělám ve sportovním řetězci už 10 let. Problém s páteří či bolesti nohou jsem neměl a to tu máme ty dvanáctky.
Ale zajímalo by mě, kde se chodí šest až sedm dvanáctek v dlouhém týdnu. Ví autorka, co je krátký x dlouhý týden ?
Přesně tohle jsem chtěl taky napsat. Šest (natož sedm) dvanáctihodinových směn nikdy nebylo, snad šest, ale jen v případě, když náhle někdo onemocněl.
Pravda je trošičku jiná.
Okolo dvaadvacáté hodiny večerní řidič oznámil cestujícím, že začíná "noční klid" na spánek a ať omezí hlasitý hovor. Tyto dvě cestující hovořily přes uličku s jinými cestujícími. Jakýsi muž sedící před těmito dvěma ženami šel za druhým řidičem, který odpočíval a neseděl za volantem a stěžoval si na hlasitý hovor těchto dvou žen. Ženy hovořily klidně dál a na upozornění řidiče nereagovaly. Nebyl jsem tomu přítomen, ale tak, jak to popisuji, jsem už někde (už si doopravdy nevzpomenu kde) četl.
"Na obou čelech drážního vozidla pozemní lanové dráhy určené pro přepravu více než 20 osob musí být stanoviště průvodce. Toto stanoviště musí být odděleno od prostoru cestujících."
To říká Vyhláška MD 173/1995 Sb.
Navrhované vozy ani na jednom čele oddělené stanoviště průvodce nemají, tudíž odporují současné platné legislativě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To zřejmě v Praze či Středočeském kraji nebylo, že?
Smluvní přepravní podmínky Pražské integrované dopravy, čl. 3, odst. 9:
" V případě zamítnutí transakce, nefunkčnosti platební karty (případně jiného zařízení umožňujícího bezkontaktní placení) nebo nefunkčnosti platebního terminálu odbavovacího zařízení nemá cestující nárok na bezplatnou přepravu. Cestující je povinen si v takovýchto případech neprodleně opatřit platný jízdní doklad jiným způsobem ..."
2 odpovědi