Článek jsem nečetl, jen nadpis, ale i to stačilo k tomu, abych se zeptal. Koho to zajímá?
Lepší než číst co Agáta, Lolo, Lulu a jiné kreatury a o x pohlavích o kterých jsem ani netušila že můžou existovat. Tento člověk je příklad, žije svůj sen...kdo z vás to má??
Já jsem utekla z Prahy na venkov a žiji svůj sen sice v menším, mám dva koně, ale to byl můj dětský sen mít svého koně, né jako sportovní nářadím, ale jako partnera, na vyjížďky, toulky přírodou, koně mají obrovské několika hektarové pastviny, společnost dalších koní, jsem s nimi šťastná, je mi 50 a stále mám pocit, že je mi 20..je pořád co dělat, není čas se nudit, rodina, koně, práce...život se má žít, né přežívat, češi jen na něco neustále brblají...to tento polofin je příkladný typ..smekám a obdivuji..
Mnozi lide by zivot na takovem kousku izolovane zeme povazovali spis za vezeni. Bez pratel, vyloucen ze spolecnosi. Jinak, na 14 dni dovolene je to skvele, ale co pak?
Však tam jak psáno nehodlá bydlet na stálo...Má můj obdiv, klidné místo daleko od lidí, ráj pro rybáře apod..a i jeho děti, vnoučata po x letech ocení, že mají kus svého...kam jet a vypnout od lidí a civilizace.
Já jsem uskutečnila pouze útěk z Prahy na venkov, mám vlastní koně, jsem šťastná, žít svůj sen je zázrak a jsem za něj vděčná...on si žije svůj...jen ráno vstát, nadávat na život večer padnout do postele a tak dokola to je živoření, mít svůj sen a ten žít ...jedno co, ale život se má prožít...
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
V lese jsem ob den a letos je to horší opravdu, aspoň křivoklátské hluboké lesy, jezdím dlouhé vyjíždky na koni a nejen na mně, ale hlavně na koně se jich snese desítky a to pak kůň je úplně chudák...i musím slézt a sundavat je a to je těžké, drží se pekelně, dokonce jednu cestu vůbec nejezdím tam mají snad nějaké ústředí, ta cesta je úplně za trest, začalo to tento měsíc, už aby byly mrazy...