Neobejdeme se bez čistého vzduchu, čisté vody a čistého svědomí. Obejdeme se bez hlupáků.

Čočku přeberu, propláchnu a namočím přes noc. Pak uvařím v jiné vodě, je vařená hned. Nesolím a bez pokličky. Na malé pánvičce na kousku másla zpěním cibulku a přidám trošku hladké mouky = cibulová jíška. Přileji lák z okurek (dělám si své) a provařím. Přesunu k vařené čočce, opepřím, osolím, víc není třeba, chuť obstará lák. Na pánvičce pak prohřeji uzené maso (mám vařené většinou předem) nebo kousek šunky a rozklepnu vajíčka, která mírně osolím a ozdobím špetkou červené papriky. Pod pokličkou nechám vejce na mírném plameni ztuhnout na buličí oko. Okurka přijde až na talíř. Tak nám to vyhovuje a je to jednoduché.

Slušní i neslušní lidé jsou v každé zemi, v každém národu. Jen jiný kraj, jiný mrav, říká se. A opatrnost, matka moudrosti. A nečiň druhému to, co nechceš, aby on činil tobě. Taky karma je zdarma. Tak uvidíme, jste se všechno vyvine. klidné svátky, pokud možno.

Ověřený předpis, spočítaný na 4 dkg kostku droždí:

35 dkg hladké + 35 dkg polohrubé mouky - prosívám, proseji k tomu 16 dkg cukru moučka. Udělám důlek, kam rozdrobím 4 dkg droždí a zaleji trochou vlažného mléka, aby začalo kynout.

V plecháčku nebo malé pánvičce rozehřeji tuk: 6 dkg másla, 6 dkg sádla a zchladím přilitím 4 dkg oleje. Ze dvou vajec si oddělím žloutky, přidám hned ke kynoucímu droždí. Bílky si nechám na potření. Stranou k mouce přidám lžičku soli a pro vůni mého mládí namelu trochu anýzu. Mezitím je tuk jen vlažný, je možno ho nalít k těstu a začnu zpracovávat vařečkou. Mléko přilévám dle potřeby, aby vzniklo pružné těsto. Může být trošku řidší, postupně zhoustne. Až se zapracuje veškerá mouka, vyklopím na vál a zpracovávám rukama, aby se prohnětlo a přestalo se lepit. Pak vrátím do mísy, přikryji pečícím papírem, který dám později pod vánočku. Nechávám kynout na kuchyňské lince. Mezitím přeberu rozinky, propláchnu je a pak ještě povařím a sleji. Mandle také zalít vařící vodou nebo krátce povařit, aby šla slupka dolů. Na prkénku je krájím podélně na ozdobu a také se tím dá přidržet horní díl vánočky proti svezení.

Vykynulé těsto zvážím a rozdělím napůl (dvě vánočky na plech). Zapracuji rozinky. Pak z každé půlky 9 pramenů, před splétáním je nechám mírně nakynout. Pletu současně obě, nejdřív spodní, prostřední a vrchní, mezi patry maži bílky. Chvíli nechám kynout, znovu pomažu bílky a naskládám mandle. Elektrická trouba cca na 170-180, přibližně 40-50 min, v půlce dle potřeby plech otočím. Hlavně s ním nemlátit. Nechat na plechu vystydnout. Je to jen cvik.

Tedy jestli je ten článek pravdivý, tak z něho plyne, že otec by pěkný zmetek (bral jí i jeji výplatu, měl milenku a pak v své nemoci pokládá za hrdinství se k tomu přiznat) a děti jsou sobci (o tátu se postarat jim přijde těžké, ale peníze si nárokují). Máma celou dobu sloužila všem třem a byla by pokračovala, pokud by on mlčel. Tři parazité.

Je otřesné to, že jako lékař vyhrožoval elektrošoky své pacientce. To pokládám za nejhorší věc, neboť ta se naprosto nemohla bránit. I kdyby podala trestní oznámení hned, kdo by jí věřil? Tento lékař byl veřejně známý, zvaný do televize, rozhlasu. Co jeho kolegové - to neměl nikdo ani stín podezření?

Tak za mne: všechen nábytek a další zařízení mám z té doby, je nadčasový, funkční a vyrobený v naší zemi. Myslím, že by přežil i další generaci. Proč se k tomu někteří mladí dnes vracejí? Kde končí zboží, které sloužilo krátce a je neopravitelné? Nestáváme se náhodou smetištěm pro zisky jiných?

Žádná z těchto aktivit mne už leta nezajímá, nedívám se, články nečtu, je to všechno snobismus. Na jednu stranu brečí, jak nemají práci, peníze, že jsou moc tlustí nebo hubení, pak na sebe navlečou různé hrůzy, odhalí co možná nejvíc, napůjčují si šperky a soutěží v tom, kdo bude víc šokovat. Možná by jim pomohlo chovat se normálně. Takto spíš odpuzují.

Tak to vypadá, že někdo chce naštvat ještě víc už naštvané lidi. Jistou dobu si nepustím jak rádio, tak televizi a téměř 50 let platím z obojího poplatky, automaticky v SIPU. Vysílané pořady nemají žádnou úroveň, než žvanění o ničem, to raději ticho. Pustit si rádio v autě je hotový nesmysl, není ani rozumět, příšerné znělky nepřiměřené hlasitosti jenom nervují a řidič se má věnovat řízení. Nechápu, proč se poplatky musí platit, kdo chce ty hrůzy poslouchat, mohl by si předplatit určité stanice formou karty - viz SKYLINK apod.

K dovršení všeho se opakovaně řeší příjmy stálé i mimořádné odměny různých pumprdentů jak v rozhlase, tak v televizi. Já se obejdu bez obojího a asi nejsem sama.

v pravém dolním rohu je pejsek. Nevíte, co je to za rasu?

Můj příspěvek se umístil pod článkem "Jaká je nová vila Britney Spears..."

Nejspíš se tam jela podívat na filmy a adekvátně se oblékla. K tomu snad festival slouží, nebo se mýlím? Jiní a hlavně jiné, které jí nesahají ani po kotníky co se týče herectví, musí zaujmout hlavně svým zjevem. Tak si na sebe oblečou cokoli, jen aby na sebe přitáhli pozornost a když nestačí oblečení, podpoří to svým chováním. Musí být nezapomenutelní! Už neřeší, co jiným v paměti na ně zůstane. Já si pamatuji p. Bydžovskou jako skvělou herečku, a to úplně stačí. Z filmového festivalu se stalo něco, co mne začíná odpuzovat.

Byly doby, kdy jsem jinou stanici neposlouchala. Bylo to po roce 1989 (aby nedošlo k omylu).To se ještě nejmenovala "Dvojka". Pořady byly kvalitní, vzdělávací i zábavné, nádherné četby na pokračování, zajímavé vysílání pro děti, hosté erudovaní, hlasatelé kultivovaní. Pak se to začalo vylepšovat - změnou osazenstva, názvu, složením pořadů, žvaněním o ničem, skákáním do řeči a pouštěním odrhovaček v momentě, kdy nebyla dokončena myšlenka mluvícího hosta, hlasitě pouštěnou hudbou oproti mluvenému slovu. Na písemná vyjádření posluchačů v diskusi na portálu stanice nebyl brán zřetel, kritické hlasy byly chápány jako útok a diskuse byla nakonec zrušena. Nevím, zda a jak změny pomohly zvýšení sledovanosti. Mne odradily, stanici neposlouchám vůbec, ticho je přínosnější. Neposlouchám ani stanice jiné, překotný projev a hlasité znělky mi vadí. Nevím, proč ještě platím měsíční poplatek, snad proto, že ho mám v SIPU a nenalezla jsem, jak se dá zrušit.

Na film jsem byla zvědavá, ale vím jen to, co jsem mezi reklamami viděla. Mluvené slovo (myšlenky psa) nebylo slyšet, zvuk hudby a jiného řevu byl nevyvážený. Z důvodu přílišné hlasitosti doprovodných zvuků nenavštěvuji ani kina, ani divadla. V únoru velmi zdařilá četba povídky Viktora Fischla: Psí život v podání Jaroslava Kepky v rozhlase na stanici "Dvojka" film rozhodně převýšila. Byl zbytečně hlučný, informace o osudech jednotlivých psů na závěr nebylo možno přečíst.

Když už mají potřebu to zveřejňovat, stačila by na to jedna holá věta. Je to pořád stejné, články nemá vůbec cenu číst. Nebo chtějí něčím trumfnout dceru Agátu, kauzy Štikových, Brzobohatých, Slováčkových, Gottové a dalších "celebrit", které se domnívají, že svoji pravdu musí za každou cenu sdělit? A neohlíží se na své děti, rodiče, škodí jak jim, tak sobě. Myslím, že už stačilo.

Tedy, to už nemáte jiný námět? Proč se přiživujete na stáří a nemoci? To, že je syn zapsán jako vlastník domu, může být z toho důvodu, že proběhlo dědické řízení po p. Šafránkové a její manžel se vzdal ve prospěch syna. Vyřízeno při jednom přepisování. Takové články je stydno i číst.

Ach jo

Nádherné četby. Hrabal: obsluhoval jsem anglického krále.

Anna Lacinniková: vyjmenovaná slova po l: slyšeti, mlýn, ...

takže vyslýchání. Je divné, že to prošlo, pokud napíšu nějakou jednoznačnou chybu, je slovo v textu podtrženo.

A jak vidím, než jsem to napsala, už někdo zareagoval.

Pokud byla košile někde poškozená ( límeček) a tak se ještě dala využít a rolák něčím vadil, tak proč ne. Za našeho dětství se přešívalo a přeplétalo naprosto běžně, aby oblečení rostlo s námi. Není na škodu to umět.