Myslím, že dětem se líbit bude. Já bych tomu vytkla, že jsou postavy moc Dysneyovské, nemají nic ze slovanských rysů. Já prostě vidím americkou pohádku, ne českou 🙁.

Bydlím sice ve městě, ale je to taková větší vesnice. Traktory mi nevadí, štěkání psů mi nevadí (pokud to není o víkendu v 5 ráno), kohout mi vadí (protože jeho doba je ve 4:30 ráno pracovní den nebo víkend, je mu to fuk 🙂), ale stěžovat si na něj na městský úřad a ani majiteli nechodím. Co mi vadí, je ta hlučná práce v neděli. Vyhlášku proti tomuto nešvaru naše obec nemá. Křoviňáky a sekačky vřískají snad každou neděli od rána do večera od jara do podzimu. Do toho majitel jednoho domu, který přestavuje a upravuje snad 10 let a nejraději používá brusku a podobné vrčící a ječící potvory - tomu je také fuk zda je svátek, všední den, jaro, zima, světlo, tma. Ale do velkoměsta bych nešla, tam je hukot permanentní, v létě nesnesitelně, v zimě 2 cm sněhu a pohroma.. Je pravda,že dopravní obslužnost obcí je dost nevyhovující - nejezdí nám tramvaj každých 15 minut 🙁. Ale z článku je vidět, jak jsou měšťáci rozmazlení 😄 . A děti, které nevyužívají zahradu a čumí do mobilu? To samé by dělaly ve městě 😄.

Dětem jsem dala vždy jen 1/2 rohlíku (pokud už to nešlo jinak), tzn. v sáčku 1/2 zůstala, abychom nezapomněli nahlásit a zaplatit (samozřejmě celý kus 🤣😂🤣), děti odchované 2 a nikdy nikdo s tímto naším systém neměl problém. A z dětí nejsou žádní rozmazlenci.

Já jsem se dnes v práci pokecala jogurtovým mlékem. Škoda, že to nikdo netočil, hned bych to sem dala. Jen nevím, zda by to byla reklama na jogurtové mléko nebo na ten debilní nápad s neodstranitelnými víčky (které stejně všichni následně utrhnou)😆 .

Také jsem toho po dětech spoustu prodala, ale ca od věku 8-10 let to bylo složitější, bylo i méně času na focení, přeměřování, popisování... Dávala jsem nakonec vč. všech celkem drahých hraček (kromě Lega - to jsem poschovávala) do kontejneru Domova pro matky v nouzi. Tam to maminky přeberou a jde to dále do Klokánku. Nyní už nemám nervy na to nakupovat ani prodávat. Knihy odvážíme do volně přístupné knihovničky, nebo do domova důchodců. Dceři bude 17, vytřídila skříň a jde to zkusit hodit "do placu", tak jí popřeji štěstí...

Souhlasím s tím, že druhý cizí jazyk pouze pro děti, které zvládají ten první. Se synem to byl boj, druhý jazyk utrpení! Dcera nyní na střední zvládá s přehledem 3 cizí jazyky a 4. se ještě před rokem učila sama přes aplikaci (z češtiny do angličtiny a dále do italštiny), z důvodu zaneprázdněnosti čtvrtý jazyk opustila. Každé dítě je jiné, má jiné schopnosti a nadání pro něco jiného. U syna bych v té době uvítala spíše více hodin AJ než další boj s NJ.

Spousta známých, co v posledních letech ubytovávala své potomky na koleji (bohužel nesehnali sdílené bydlení) si stěžovali, že museli koupit matraci, skříňku, polici, lampičku, rychlovarku, židli, stolek, věšák na ručníky... Na stolečku 0,5 m x 0,5 m (pro 2 ubytované) se toho moc tvořit nedá! Vymalovat - vše na vlastní náklady! Na konci roku vše odvézt a uskladnit doma! Maminky opravdu první návštěvu obrečely! Není to o tom, že to někdo zničil. Zničené věci jsou dlouhodobě, jsou tam věci desítky let staré! I některé sociální ubytovny vypadjí lépe!

Že by to tak trochu zaváňělo snobárnou? Tenhle člověk je jak z jiné planety. Kdo nenosí předražené rádoby "krásné" kousky, jako by nebyl, hlavně si zaslouží jeho veřejnou kritiku. No přiznejme si, že velmi často vyzvdihuje outfity, které by 4/5 národa na sebe nevzaly ani na zahradu. Tento člověk má zvláštní vkus a nevím, kdo ho jmenoval do role módního kata.

Jeden z důvodů asi bude i ten, že pousta státních institucí a úřadů se centralizovala do Prahy. Samozřejmě korporáty v tom hrají staké svojí roli.

Opravdu nejsem proti tomu, aby dobrý pedagog byl řádně oceněn. Ale tady pozor na slovíčko DOBRÝ. Každý z Vás se jisté setkal s dobrými učiteli a méně dobrými. Někdy jsou učitelé dokonce velmi špatní. Takový učitel dokáže vše kolem školy znechutit až do takové míry, že jeho svěřenci ztratí motivaci do té školy (popř. na jeho předmět) vůbec chodit. Přiznejme si, že ani ředitel není mnohdy objektivní. Takový pedagog pak napáchá škodu nejen na dítkách, ale i na celém učitelském sboru. Běžný člověk, který se s takovými zástupci této profese setkal, je pak zákonitě popuzen neustálými stížnostmi, jak jsou učitelé nedoceněni.

Není toto zakázáno, takto veřejně ukazovat? Mělo by se odkliknout, že je vám více než 18 a pak teprve možno zobrazit! Pak se diví, že mládež zvlčí 😄 😄 😄!

.....á paní (slečna) je jistě z velkoměsta 😄, no ona taková třeba Praha je vedle např. Tokya také taková vesnice. Buran se dle mého pozná úplně podle něčeho jiného (chování, hygienických návyků, používání slovní zásoby, vzdělání, odívání - tím nemyslím poslední módu, ale spíše čistotu a upravenost) a ne podle toho, zda jméno svému potomkovi dá po rodičích. Já jsem po mamince, svým dětem jsem jméno po rodičích nedala (právě z důvodů oslovování, doručené pošty apod.). Nutno dodat, že spousta generací naší rodiny vč. mě žila v okresním městě. Určitě bych výběr jmen neřadila do buranství. Pisatelka používá zajímavé slovní obraty, také možná patří do nějaké sorty lidí, do jaké, těžko říci….

Včera jsem byla v jedné celkem exponované výdejně zásilkovny, 2 pracovnice měly za sebou snad přes stovku balíků, ve frontě nás stálo ca 5 s telefony v ruce, z kterých jsme následně přečetli kód, zaplatili obdrželi balík a vypadli... do 3 minut jsme byli venku všichni!!! Česká pošta má velkou spoustu managerů za nekřesťanské peníze, ale ti ještě nedokázali zjednodušit a zrychlit systém - alespoň u těch balíčků, které nyní převládají.

Já se vidím v tom, že nepoužívám košík a to pouze v Penny v Klatovech. Jdu si koupit pouze svačinu a nechci vozík, páč mezi různě postávajícími košíky dalších nakupujících projíždím s velkými obtížemi a plasové košíky jsou mi svou špínou tak odporné, že vložit do něj housku (ač v sáčku) se mi oravdu ekluje. Kvůli tomuto tam chodím minimálně, to si raději zajdu dále do Lidlu.

Úplně nesmyslné mi přijde neustále přepisování slovíček do slovníčku. Prý si žáček zapamatuje, jak se slovo píše. Nezapamatuje, pokud jich přepisuje najednou třeba 20,40 i více. Hlavně je často přepisuje s chybami. Pak se ze slovníčku učí a mnozí učitelé z něj i zkouší. Toto je dle mého už hodně zastaralý postup výuky...

Můj dědeček si nepřál pohřeb. Dříve z pozice mistra na dílně byl velmi často přemluven k proslovu na některém z pohřbů bývalých kolegů. Když sám došel do seniorského věku, tak nechtěl, aby mu někdo nad rakví blekotal a mlel nesmysly, aniž by ho řádně znal. Dle jeho názoru se každý nebožtík jen vychvaluje, jak je skvělý dědeček, otec, manžel, dcera, teta (o mrtvých jen dobře). Přitom některý z jeho známých domů nedával peníze a rodina neměla co do huby, jiný obtáhl každou ženskou v okolí 10 km, jiná svými drby způsobila nemálo mrzutostí…(omlouvám se, samozřejmě i chlap může být drbna, ženská lehká děva, ale nejsem spisovatelka a nedokážu psát správně - nestranně 🙂). Jako rodina jsme se s dědou rozloučili posezením v restauraci a vzpomínkami na něj. Toto rozloučení bylo snad až 2 měsíce po jeho skonu. Emoce už byly zklidněné a vzpomínkový večer byl opravdu velmi poklidný a příjemný. Takto si to následně přála i babička. Toto poslední přání jsme splnili samozřejmě i jí. I moje maminka si takové rozloučení přeje a samozřejmě i já. Naopak, když zemřel tchán, pohřeb byl v kostele za účasti mnoha lidí, pár dní po úmrtí. Následně průvod na hřbitov a další projev. Pozůstalí samozřejmě psychicky zcela vyčerpaní. Zdálo se mi to jako 2 hodinové drásání nervů. Tím samozřejmě nechci říci, že pohřby jako takové neuznávám. Pro někoho je velmi důležitý, bere ho jako opravdové konečné rozloučení. Moje původní rodina si tak nějak navykla rozloučit se s pokorou, v klidu a myslím i méně stresujícím způsobem.

Byla jsem před pár lety, také velké zklamání. Cenu si sice nepamatuji, ale opravdu nebylo co vidět, všude jen nahlédnutí přes provazy. Ještě někdy před 15 lety byla prohlídka mnohem zajímavější, zdálo se mi, že snad i delší.

Promiňte, možná jsem puritánská, ale tohle nejsou fotografie pro vlasové studio, vlasy jsou to poslední, čeho si člověk na fotografiích všímá.

Patřím mezi maturanty r. 1989. Před výběrem školy u nás ve škole probíhala spousta diskuzí na toto téma, chodili i zástupci firem a zástupci škol aby nám rozšířili obzory. Hodně se nám věnovala i výchovná poradkyně. Pamatuji si, že jsme dělali i nějaké testy 🙂. V loňském roce si vybírala školu dcera - jedničkářka. Bohužel dá se říct že šikovná skoro na vše, nadaná je i na hudbu, ve hře byla i konzervatoř. Bohužel dcera není dříč a nepřipadala si připravená. V závislosti na možnost jak finančních tak jinak organizačních (např. dojíždění z malého města) se vybíralo z Gymnázia a odborných škol v nedalekém městě. Gymnázium jsme tak nějak zavrhli, škola je velmi časově náročná a dcera má ca 6-8 hodin týdně v ZUŠce (hraje na více nástrojů) . Výběr dá se říci nic moc 🙂. V rodině probíhali různé diskuze, dcera stále neměla jasno. Tak jsem jí doporučila výchovnou poradkyni, zda by to s ní neprobrala z jiných úhlů. Bohužel její rada byla: "To si musíš rozhodnout sama a pak mi přijď říct" 🙁. Dle mého názoru výchovná poradkyně na baterky. Takže z venku vlastně žádné rozšíření obzorů a možností. Řekla bych, že i tady něco funkčního zmizelo. U nás tedy nakonec vyhrála Obchodní akademie s tím, že pravděpodobně v kanceláři sedět nebude. Možná se jí ale vzdělání hodit bude, nyní nějak přemýšlí o následném studiu hudební produkce.

Moc ráda sleduji Vaše videa, tady je i velký posun ve zpracování, jen tak dál 🙂. Tvrůžky si koupím tak 1-2x do roka, ale boužel už to opravdu není ono.