Přečetla jsem si ten příspěvek p. Němcové, a jméno Schillerová se tam nikde neobjevuje. Je zábavné sledovat, jak se všichni sešikovali na obranu Schillerové, protože pod poskakovadlem si prostě všichni představí zrovna jí.

Irský vlkodav je nádherný. Kdysi jsem ho moc chtěla chovat, takové impozantni, krásné zvíře. Jenže pak jsem se dočetla, že jako většina velkých psů žijí strašně krátkou dobu. A to bych nedala. Nedávno nám odešel kříženec ridgebacka, průměr dožití 12 let, náš žil 16. A hrozně jsme to obrečeli. Asi bude zase nějaký kříženec z útulku, který nám bude dělat radost o trochu delší dobu.

Nepatřím k této komunitě, které se pan Hromada věnoval, přesto mi byl jako člověk sympatický, i tím zápalem pro boj, o kterém si myslel, že má smysl. Ono ne všichni gayové a lesby tvoří tu část, která je nejvíce viditelná, a nejvíc hlasitá, a možná leze běžným heterosexuálům nejvíc na nervy. Je spousta párů gayů a lese, kteří si chtějí žít svoje klidny, a spokojený život, jako většina z nás.

Co mě mrzí, a to je to, že jsem se dočetla, že umíral v podstatě osamocen. Kde byli ti, za které bojoval, a kterým věnoval část svého života? Nestál jim za návštěvu? I když prý poslední dobu už moc nevnímal, i pohlazení po ruce, a rozloučení, by možná poznal.

Po návštěvě Průhonického parku jsme navštívili take cukrárnu Paloma, která patří společnosti Imoba, teda Monice Babišové. Bylo před zavíračkou, to je fakt, krátce po naší objednávce nosili zbylé dorty do zákulisí. Přesto jsme si jeden vizuálně pohledný dortík vybrali, levný zrovna nebyl, ale s tím jsme byli v pohodě. Co však v pohodě nebylo, bylo to, že byl hnusný. Čerstvé jahody rozteklé, krém šťávou z jahod rozmáčený... Asi jsme je měli vrátit, ale nechtěli jsme dělat rozruch, a kazit si jinak hezký den. Příště dortíky už jenom z malinké cukrárny, kam chodíme rádi, dortíky naprosto luxusní, ceny poloviční.

To se bude muset rychle hledat nějaké místečko s imunitou, jako pro Nagyovou. Problém je, že parlamentní volby jsou až za rok.

Mně se seriál prostě líbí. Nebudu ze sebe dělat znalce Tolkiena, byť knihy jsem četla už začátkem devadesátek,a byla jsem dějem unešena. Ale možná proto, že se chci jen pobavit, nehledat mouchy, tak jestli bude, ráda se podívám i na další sérii. Snad se jí dočkám, už vzhledem k tomu, že jsem už důchodkyně 😉.

Doufám, že alespoň ten post stínové ministryně vnitra už vzdala.

To nám bude říkat člověk, kterému by bez evropských dotací nefungovala jediná firma, a který je nejspíš největším příjemcem dotací v Evropě. Jak říkat takovému člověku? Když kvůli němu, a nadužívání termínu eurohujer, je z toho nadávka? Eurososák? Eurosavec?

Já jsem se bavila, dobrý, oddychový film.

Včera jsem jednu jiřičku našla na silnici, seděla uprostřed, tak jsem ji vzala pryč. Než jsem se dostala k autu, ohřívala jsem ji v dlani. Chtěla jsem ji dát doma teplo, zachránit ji. Bohužel, nezvládla to. Byla už asi hodně vyčerpaná.

V Petře jsem před pár lety byla, a mám takový dojem, že tam žili Nabatejci, ne Natabejci.

Brácha mě mimoděk upozornil na jednu zvláštní věc. Radim Fiala měl docela čerstvý sestřih, a ulízlou patku. Světla mu ze strany tvořila pod nosem stín, který vypadal jako knírek. A brácha prohlásil, hele, on vypadá jak Hitler... 😂.

Dívám se na fotku té osoby, a já si nemůžu pomoct, ženu tam prostě nevidím. Je to spíš takový prototyp severoafrických mladíků. Ještě i to gesto, salutování...

Maďarsko bralo pro MOL levnější ropu od Ruska, ale jejich benzínky MOL v Čechách prodávají nejdražší palivo ze všech.

Lidové noviny i Mladou Frontu dnes jsem měla předplacené na celý týden snad 25 let. Pak to už nešlo. Zejména po odchodu Babiše do opozice, a nic na tom nezměnil ani prodej, to se v článcích ani nepoznalo. Prostě voliči ANO tištěné noviny kupovat nebudou.

Pan Veselý má nějaký zásadní problém se ženami. Asi u nich neslaví zrovna úspěchy, a tak je zapšklý, a mstí se jim alespoň urážkami.

Bylo to absolutně skvělé, netřeba dalších slov.

Nedávno jsem tady na Médiu na něj zavzpomínala. Byl to můj idol, hrozně jsem záviděla kamarádce obří černobílý plakát, který jí bratr přivezl z výjimečné cesty na " západ", já se musela spokojit jen s vyst|iženými fotkami z časopisů, a krásné modré oči jsem si mohla jen domýšlet. Bylo mi - náct, a jeho smrt jsem strašně obrečela. No, ale nezapomněla jsem, žije v našich vzpomínkách, pořád mladý, krásný, úspěšný...

Jako teenager jsem se o F1 zajímala, důvod byl vcelku jediný - pohledný François Cevert. Dnes si už na něj nejspíš nikdo nevzpomene, jeho hvězda nestihla ani zazářit, život měl před sebou, a už zhasla.

Ale dnes je prvního května, ne prvního dubna.. Ale jako " apríl" dobrý.