Máte pravdu v tom, že chování psa musíte předvídat, ale není neodvolatelný pes. Je jen pes, kterého člověk nedokázal vycvičit. Hezky se mi to mluví, protože skvělého psa vycvičila kdysi tehdy naše 12tiletá dcera, která pro jeho získání splnila podmínky, které by Honza pro získání princezny nezvládl. Já jsem byla máma, jídlo, mazlení (ale to jen trpěl), ona byla šéf - cvičák, dril, neústupnost. On ji kousl do obočí, ona jemu ucho, rvali se jak psi, ale běda, kdybychom zasáhli. To byli rázem nebezpeční oba, a těžko říct, kdo víc. Znal pouze "fuj, nesmíš" jako nejhorší povely - trestatelné. Sedni, zůstaň, čekej, k noze, bylo normální. Miloval pistáciovou zmrzlinu z okénka v Domě potravin, kam si na ni chodil sám, mx jme jen přišli zaplatit, pak jsme museli zasáhnoout, protože mu ji tam platili turisti, což by ho zabilo, měl povolenu jednu. Nebála jsem se s ním chodit v noci, cooural si, najednou mi byl unohy, za krkem lví límec vyceněný chrup a ten co spával v trubkách pod Muzeem jen pozdravil. Nosíval pouze obojek se známkou, čipy nebyly, vodítko neznal se mnou a s dcerou. Manžela a syna měl rád, ale respekt tam nebyl, takže vodítko. Druhý byl "mámino mimino", dcera už necvičila, ale on ze samé lásky k nám poslouchal na slovo. MNE, ve všem. Ostatní jen proto, že řekli to samé, ale už přece jen byly jinakosti. Naštěwtí byl přátelský, první se nedružil, tenhle byl miláček pejskařské komunity, vyšel se psy, fenkami, jejich paníčky. U Obou psů jsme vědeli, kdy je zle. U prvního to byl takový lví límec na krku, u druhého konec ocásku, říkali jsme tomu chřestítko.
Jak se lví límec nebo chřestítko zvedlo, u prvního stačilo "Nesmíš, k noze", a ač to s ním cloumalo, šel dál, U druhého to bylo o rychlosti, jak chytit obojek, protože manžel razil zásadu, že mu nebude výcvikem lámat charakter a ničit osobnost. Takže- já mu sice lámala charakter, ale poslouchal. Naštěstí nebyl rváč, takže byl oblíbený u pejsků i paníčků. Dodnes, a je to 15 let, na něj vzpomínají. Abych nezapomněla, byli to irští teriéři. Ani jednomu jsem nedovolila, aby skákali na lidi, nemám ráda, když se ke psu řítí někdo, že si ho pohladí.Já ama se vždycky zeptám, jestli můžu, kdy se ke mně pejsek hrne. Dneska mám už posledního pejska, bohužel už 15letou foxinku, další už vzhledem k věku nemůžu, ale pořád tvrdím, že není špatný pes, ale špatná výchova. A špatné zkušenosti psa.
Chování psa musíte předvídat. Pokud propásnete správný moment, pes je neodvolatelný a pak je vhodné upozornit člověka, ke kterému běží, že pes není agresivní a nic neudělá.
Máte pravdu v tom, že chování psa musíte předvídat, ale není neodvolatelný pes. Je jen pes, kterého člověk nedokázal vycvičit. Hezky se mi to mluví, protože skvělého psa vycvičila kdysi tehdy naše 12tiletá dcera, která pro jeho získání splnila podmínky, které by Honza pro získání princezny nezvládl. Já jsem byla máma, jídlo, mazlení (ale to jen trpěl), ona byla šéf - cvičák, dril, neústupnost. On ji kousl do obočí, ona jemu ucho, rvali se jak psi, ale běda, kdybychom zasáhli. To byli rázem nebezpeční oba, a těžko říct, kdo víc. Znal pouze "fuj, nesmíš" jako nejhorší povely - trestatelné. Sedni, zůstaň, čekej, k noze, bylo normální. Miloval pistáciovou zmrzlinu z okénka v Domě potravin, kam si na ni chodil sám, mx jme jen přišli zaplatit, pak jsme museli zasáhnoout, protože mu ji tam platili turisti, což by ho zabilo, měl povolenu jednu. Nebála jsem se s ním chodit v noci, cooural si, najednou mi byl unohy, za krkem lví límec vyceněný chrup a ten co spával v trubkách pod Muzeem jen pozdravil. Nosíval pouze obojek se známkou, čipy nebyly, vodítko neznal se mnou a s dcerou. Manžela a syna měl rád, ale respekt tam nebyl, takže vodítko. Druhý byl "mámino mimino", dcera už necvičila, ale on ze samé lásky k nám poslouchal na slovo. MNE, ve všem. Ostatní jen proto, že řekli to samé, ale už přece jen byly jinakosti. Naštěwtí byl přátelský, první se nedružil, tenhle byl miláček pejskařské komunity, vyšel se psy, fenkami, jejich paníčky. U Obou psů jsme vědeli, kdy je zle. U prvního to byl takový lví límec na krku, u druhého konec ocásku, říkali jsme tomu chřestítko.
Co má současný Izrael společného a nacistickými koncentráky a holocaustem?
Že by tam žili židi? A zatím ještě stále dost těch, kteří ten holocaust přežili? Pravda, už jich tolik není a ubývají, bohužel, ale třeba měli děti a vnuky, a předávali zážitky a zkušenosti? Bože, do čehos to duši dal!!!!! Co jste zač? Jste vůbec člověk?
A není to málo, Antone Pavloviči? Aby měl dost lidí na obsazení ministerstev až vyhraje ty volby. Kdysi jsem mívala kolegu, Brňáka, kterému jsme jeho milovanou "moravskou hymnu" Moravo, Moravo ....upravili tak, že místo toho ... a jaké potomstvo rodí půda tvoje, jsme mu zpívali ..... a jaké to koňstvo rodí půda tvoje. Mohl se zvencnout. Nejlepší na tom bylo, že to vymyslel další Moravan z Kojetína.
Jana Adamcová, by si, podle mého názoru, měla vzít příklad třeba z paní Medřické. Také měla doma straršího manžela, ale dokázala při něm stát a udržela si úctu a noblesu.
Možná je inkludovaná, takže si nedokázala tehdy spočítat, co udělá rozdíl 24 let věku o 20 až 30 let ppzději. Škoda, nemusela připravit jednu rodinu a nějaké ty děti o tátu. No co už Asi už přestalo plati to staré dobré ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém. Bytostně bych se styděla, hlavně před svými. tedy společnými dětmi. Můžou si své matky vážit?
Co nás nutí? No protože celou dobu vláda a novinári nás dezinformovali co za důležitý post bude zastávat, tak to nás nutí konstatovat ,že Urshula si vytřela se Sikelou a s celou Vládou a ČR zadek. Tak zase můžete psát a dělat jak jsme důležitý, Nejsme ,jsme páté kolo u vozu a tak to zůstane.
..... a dopadlo to jako vždycky.!!! Jen nechápu, jak je možné, že ta paní, jejímž jediným známým počinem jsou těhotenské uniformy pro příslušnice německé armády, má neomezenou moc nad celou EU, její komisí a tím pádem nad směřováním EU. Co teď s tím? Najde se konečně to dítě, které řekne: "Král je nahý"?
Obě jste tu odsoudili, ale nikdo se zřejmě nesnažil vžít do jejich situace, psychika je mocný nástroj..už jim to jednou zničilo komplet dům, vlastníma silama ho zrekonstruovaly a daly dohromady, sotva se postavily na nohy, přišlo to znova..mysl tomuhle věřit prostě nechce, málokomu se takové neštěstí stává dvakrát za život.. Pokud nechtěly jít, proč je nutit proti jejich vůli...
Právě proto by mohly vědět, že tím, že v domě zůstanou, jej nezachrání. Co myslíte - mají ten dům pojištěný? Je mimo záplavovou oblast? Pro pár cihel , sedačku a televizi pak riskují život hasičů a jejich rodin, to myslíte, že stojí za to? A máte pravdu v tom, že bych proti jejich vůli nešla, nechala bych je tam, ať to nějak dopadne.
Jj dobrý ale nevím jak byly pruhy v pořadí 👍
Koťátka, já chci koťátka. Tu a tam proložit jásáním nad klíčem a kopírkou v Bruseli. Prosíííííím!!!!!!!!!!!!!!!! Jo, a když zbyde trochu času, tak taky sochu Jošta a jeho padající (cože to vlastně je?) něco. Z Brňa. V Praze je ho pořád málo, skoro nic. Děkuji.
tak pokud jsem dobře informovaná všechny státy Eu by vás vrátili do vlasti,pokud by byla mobilizace a naše úřady by tyto lidi, nebo případné dezertéry chtěli, jinak je to vlastizrada a jako vlastizrádcům vám stát může zkonfiskovat veškerý majetek, včetně účtu v bance...
Když už jste tak dobře informovaná, tak byste měla vědět, že státy by vrátily a úřady by chtěly. Zkuste si doplnit mezery ve vzdělání, no a možná i v informacích.
Takhle blbě to podává Dusík. Když to neumí tak, aby to bylo každému jasné, tak by si měl hledat jinou práci. Graf vyhrála nad Williams. Nebo Graf prohrála s Williams. Je to tak složité? 😁😁😁
Jak prosté, milý Watsone. Stačí jen uvádět jména, takže Stefi Graf vyhrála nad nevím kterou Williams. My zase nejsem až tak blbí, abychom nepoznali, že jde o ženy. Ti, co se o tenis zajímají, vědí, ostatním je to fuk.Čeština je úžasná v tom, že umívelmi jednoduše, rychle a bez zbytečných kliček určit, jde-li o ženu či muže. Novák je muž, Nováková žena. Kecy o tom, že tím -ová je vyjádřena nadřazenost muže, může vést jen fanatik. Kecy o tom, že byly problémy třeba s ubytováním v hotelu v zahranicí, prtože on byl Novák a ona Novákova . kecy. A to, že ještě na začátku minulého století nebylo -ová úplně běžné je další blud. Jednak jsme byli R-U, němčina bl úřední jazyk, tam byla frau Nowak normální. Trochu jsem procházela matriky, takže český venkov s Novákovou dost souzněl. Jestli dnes mají různé Fecko, Kinkl a pod. potřebu se dělat zajímavou, je to asi stejné, jako vytetovaná kotva na čele. Je zajímavé, že Martina Navrátilová je pro celý svět pořád Martina Navrátilová, ýádná Navrátil. Tak se, lidi, vzpamatujet!
Omlouvám se, vyvolal jste ve mně vzpomínku na mé bývalé kolegy- Ti měli tento návod k použití: "Prokopnout p....l zepředu".
Dodnes jsem jim vděčná za recept na odbourání přehnaného respektu. Prý - představ si ho na nočníku. Málem se mi to stalo osudným, když půl hodiny poté přišla zástupkyně šéfa, asi 120 kg, vytkla mi, že jsem do protokolu napsala zprvu, ač je tam jasně slyšet sprvu, a stalo se. Já ji viděla na nočníku a tlemila jsem se (smích to nebyl) tak, že jsem až dostala škytavku. Možná to tehdy byl tak trochu i hysterák, protože po jejím odchodu mi jeden z nich trochu propleskl a smích přestal. Ona ale zase byla dobrá v tom, že přišla ještě jednou, aby mi řekla, že se ptala více lidí a i šéf jí potvrdil, že zprvu je správně. Takže si zase trochu toho respektu vydobyla zpět,
ale dodnes se řídím oběma zkušenostmi, a sice, že není třeba přehnaně adorovat "autority" a přiznat plus těm, kteří přznají své chyby. Hezký večer a nejen ten.
4
Sledujících
3
Sleduje
4
Sledujících
3
Sleduje
Tento komentář byl smazán uživatelem.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Mně vyléčil ječné zrno děda. Trápilo mne už asi tři týdny, bolelo to, řezalo, máma si nevěděla rady a k doktorovi se s tím tehdy nechodilo. Pak přijel děda a ještě než sundal kabát, tak od bráchy věděl, co je. Při té vítací puse, jak mne držel v náručí, mi s y m b o l i c k y (jako si dělají tfuj tfuj tfuj herci pro štěstí) 3x jakoby "plivnul" na oko a pokaždé řekl: "Ječné zrno - svinské ho.no". Myslete si, co chcete, ale do dvou dnů bylo pryč. Od té doby, a je to už 73 let, jsem ho neměla. S úspěchem jsem použila u tříletého syna, výsledek stejný, dalších 54 let bez problémů. Vysvětluji si to tím momentem překvapení, leknutím. To se i ten zblblý imunitní systém zastydí a zdvojnásobí úsilí (pokus o vtip, pravda, nepodařený). Ještě mi léčil bradavice na chodidlech, taky bolely a lápis nezabíral. Každou (asi pět a asi z koupaliště) jakoby ovázal nití, tu stáhl a udělal uzlík. A tuhle zauzlíkovatou nit jsme spolu dali pod kámen pod okapem. Děda mi řekl, že až ta nit tam umře, tak umřou i bradavice. 'Bylo mi pět, děda byl bůh. Ale je fakt, že nit asi do měsíce (možná dřív) nějak vyhnila či co, a bradavice zmizely.
1 odpověď