Tak nějak leda kulový. Kdybyste o zvládala a byla v pohodě, nelovila byste poplácání po ramínku shazováním těch, které to mají nastavené jinak než vy.

Plácnutí přes zadek je bití a třetinka piva je pití alkoholu (to vám řeknou při každé běžné policejní kontrole na silnici). Kdo určuje tu míru, jestli plácnout batole třikrát nebo čtyřikrát? A co ve věku, kdy už se mi to dá normálně vysvětlit (a už nenosí pleny, aby "nic necítilo")? Pokud si neumíte obhájit své hranice bez použití násilí před dítětem, jak to proboha děláte s dospělými, kteří vám je překračují?

Vy očekáváte, že někdo něco. O je váš problém, že očekáváte. Vaše očekávání totiž nemusí být naplněna a je fajn s touto variantou počítat. Pokud s ní nepočítáte a překvapí vás to, kdo jiný by to měl řešit než vy? Vy očekáváte, skutečnost je jiná a vy jste 6 toho nešťastná. Může za to prodavačka?

Rodiče v té době říkání ne dost potírali, kdo řekl ne tak dostal na zadek, takže těžko se za sebe mohl postavit holky, které byly zvyklé poslouchat starší autoritu v podobě učitele, lékaře nebo kněze. Sexuální osvěta pramalá, notabene v církevních rodinách. Obviňovat 16 letou holku z toho, že neumí říct ne, když ví, že pokud to udělá vystaví se opovržení okolí i nejbližších a pozbude výhod (u teenagerů a dětí běžný přístup), je ubohé. To neumí ani v dnešní době mnozí dospělí.

Takže máte pouze kamarády, které jste poznal ve škole a žádné jiné? Škola není o přísunu lidských zdrojů. Kamarád se netvoří tak, že někde je. Potřebujete spolu něco prožít, být si blízcí. A k tomu školu vůbec nepotřebujete. To se může stát kdekoliv jinde - na hřišti, za barákem, v muzeu, v kroužku plavání atd.

Kdybyste šel s depresemi způsobujícími problémy v rodině i v osobním životě k tomuto psychiatrovi a on vás jako muže začal sexuálně obtěžovat (třeba by vám položil ruku na rozkrok a ptal by se vás na to, v kterých oblastech života se cítíte jako muž, nebo na váš sexuální život, nebo by se vás pokusil políbit), letěl byste hned na policii a popisoval to tam? Co by se vám honilo hlavou? Svěřil byste se s tím doma rodičům nebo manželce okamžitě? Kdy se po čase kdy jste to prostě vytěsnil jako nějaký úlet, kterému by stejně nikdo nevěřil, začaly objevovat zprávy, že onen lékař obtěžuje muže, mělo by to nějaký vliv?

V té době nebylo přemýšlení společnosti na dnešní úrovni - než lidi přestali "držet hubu a krok" uběhlo hodně let a lidi se učili ozvat se, když se jim něco nelíbí (velkou roli hraje i internet, kde je možné najít podporu od mnoha lidí, když ji člověk nenajde u nejbližších). Nad jedincem tehdy společnost mávla rukou, že kdovíjak to bylo. Dnes je to s jedinci stejné, ale hlas skupiny už má jinou váhu, než hlas bezvýznamného jedince proti významnému jedinci (i ten internet a propojování podobně postižených s psycholgickou pomocí tomu dopomáhá).

Proč by se človek nemohl mít tak jak potřebuje okamžitě?

Tak si zkuste představit černou.

Matka ale riskuje i v porodnici. Pokud máte po ruce nějaké vědecké srovnání rizika FYZIOLOGICKÉHO porodu v obou prostředích, tak sem s tím. Vaše dojmy nikoho nezajímají.

Proč všichni zmiňujou hned babybox a nikdo druhého rodiče? Kde je otec? Proč se nestará o matku ani o dítě? Proč došlo k tomu, že o dítěti třeba ani neví? Co se musí dít, aby žena neřekla muži o tom, že s ním čeká dítě?

Jo, protože když ho nechá v nemocnici, vůbec ji většina společnosti naodsoudí a nebude o ní psát jako o zdrogované prostituce...

A kterej táta dopustí, aby se toto stalo?

Myslela evidentně tu matku, o které píšou, že může být v ohrožení života a kdyby ho dala do BB, tak o ní nenapíšou nic.

Máte pravdu. Podpora rodin po krizových situacích je u nás tragická a nikdo by se jim nevěnoval, aby rodině pomohl překonat náročné období.

Pokud chci po druhých, aby respektovali moje hranice, nemůžu přece očekávat, že vědí, kde je mám. "Dobrým zvykem" bývalo kdeco nepoužitelného. Pokud neumím komunikovat s ostatními, tak svoje hranice asi budu hájit složitě, budu pomlouvat za zády, na internetu, budu s tím otravovat rodinu a ode všech se budu dožadovat potvrzení svého pocitu ohrožení. Když komunikovat umím, tak si zařídím, co potřebuju. A pokud mám od ostatních očekávání, že by něco měli dělat,tak budu asi dost v háji, protože ostatní nezměním. Můžu změnit leda sebe a svůj přístup. Nazdar.

Však to paní píše. Mail ji došel až po zaplacení.

Lidi mají dost práce učit se komunikovat mezi sebou, komunikaci se zvířaty od nich nelze vyžadovat. Pokud chcete mít nadstandard v podobě zvířete, budete se muset smířit s ním, že ostatním je to u zadku.

Absence plánovacích schopností na vaší straně není problém ostatních.

Váš komentář by se dal popsat také tak.