No a co by jste chtela, vsak takova je realita. Nevim o nikom kdo by si nechal pofoukat bolinko nebo ego. Ale to, ze Vase vykyvy nalad kazdy mesic jsou k po...ni je holy fakt k nesneseni. Jeste jsem nezazil zenskou ktera by to dala.
Ale vseobecne rozsireny blud, ze muz ma byt odrazem Vasich malichernosti a otrokem Vasich nalad je bohuzel fakt. Je potreba si vytahnout hlavu z p...le damy a pochopit po roce 2020 zasadni vec, my Vas nepotrebujeme tak jako kdysi a pokud se nezmenite zustante si klidne single do rakve, ale Vam pak zacne biologicky budicek cynkat, ale to uz bude pozde.
Protoze kdyz na to prijde chlap muze mit decko i 60 letech, vy ne, nepocitaje vyjimky.
Proste tim chci jenom rict, ze chlapy uz maji dost toho Vaseho MeToo, feminizace az nevim kam. Chlap se na vas jenom podiva a uz he sexualni predator. Nas to takhle nebavi a uvidime kdo to dele vydrzi
No a jak byste si to tedy ideálně představoval vy? Jak se dá podle vás dosáhnout toho, aby byli v partnerství spokojeni oba dva, když každý potřebuje něco jiného?
"Můj dům - moje pravidla" není žádný argumentační faul. To je naprosto správný argument na cokoliv, co se týká společného soužití a rodičům nevyhovuje :)
Ne. Je to nechutné zneužití převahy jednoho, na kterém je druhý existenčně závislý, ač si to sám nezvolil. Tím se vztahy netvoří. Tím se vytváří prostor pro jejich rychlé opuštění.
Z toho prostě není úniku. Jeden z těch dvou ty peníze do kasy sypat musí.
Férové od manželky bylo, že jak se situace časem uklidnila a ona pracovala pak už normálně, tak se mně omluvila, že si uvědomuje, že 6 let jsem nebyl na neschopence a můj život byl jen práce - domov... No ale ne každý to tak dlouho vydrží. I já jsem měl chvíle, kdy jsem si říkal, že lepší být na ubytovně s Ukrajincem než doma se ženou.
A zkusil jste si dát inzerát: Hledám chůvu (péče o děti, vzdělávání, výchova, krmení, hygiena, uspávání, doktoři, papírování ohledně školky, občas nocovka s nemocným), uklízečku (úklid po dětech, péče o domácnost), kuchařku (jídlo pro děti a dospělé) a hospodyni (nákup a prodej dětského oblečení, bota dalšího krámů se dělá pomalu co půl roku, plánování aktivit atd.)...vše ideálně v jedné osobě za 8000 měsíčně a všeobecné pohrdání s kecama o sezení na zadku. Určitě by vám lidi ruce utrhali a manželka by nemusela být chuvou, uklízečkou, kuchařkou ani koordinátorkou, ale partnerkou a milenkou a navíc by mohla hodí do práce a nosit dom taky peníze.
Na vlastní uši jsem slyšela jak mladá maminka dává čočku své matce za to, že nastydlému vnoučkovi, kterého babička dostala na hlídání, udělala lipový čaj se lžičkou medu. Protože: "jsem ti říkala, že my mu slazené nápoje nedáváme". Babička obranným hlasem vysvětlovala, že "slazené nápoje" pochopila jako limonády nebo kolu...a že lipový čaj s medem je běžně lékaři doporučovaný na kašel a nachlazení...neuspěla. Mladá matka, takto zjevně zastánkyně té jediné pravé metody výchovy a výživy, zjebala svou vlastní matku tónem seržanta na buzerplacu a bez pozdravu zavěsila. Popravdě - vůbec bych se nedivila, kdyby tato babička už jakékoliv další hlídání odmítla...
Pokud babička pak vnoučkovi vyčistí/dočistí zuby, případně s ním absolvuje ošetření zubního kazu nebo zaplatí několik desítek tisíc za zubní ošetření dítěte v narkóze, aby se zachránily aspoň druhé zuby, pak ať si mu sladí co chce.
V zásadě mi vadí, když obchodník svou práci, resp. práci svých zaměstnanců přehodí na zákazníka a ještě se to snaží prodat jako výhodu. Uráží mě to. Pokud si mohu vybrat, jdu do takového obchodu, kde jsou kompetentní zaměstnanci schopní a ochotní poradit a nikoli zoufalí agenturní otroci. Samozřejmě že samoobslužné pokladny mohou ušetřit spoustu času. Nicméně třeba u nás v Bille šetří absolutně na všem: zpočátku skvěle zásobený obchod – to když se chtěli předvést jako nováček na lokálním trhu – dnes jen laciný šunt jako penny, jen s jinou cedulí venku. Nikdy neměli obsazeny víc než dvě pokladny, ačkoli jich tam je asi 5 nebo 6, protože se jim nikdy nechtělo platit dost zaměstnanců. A když už, často tam byli nekompetentní lidé či jedna paní, která bývala zjevně opilá. Těm nejspíš mohli platit ještě míň. Tak teď zavedli samoobslužné pokladny a ty ostatní zavřeli úplně, jen v některých časech v průběhu dne obsadí jednu. U té sedívá velmi milý pán, který nám třeba minule přidal pár nálepek, když viděl, že holčička strašně touží po plyšovém zvířátku v akci, který třeba člověku poradí, vyjde vstříc, něco odmarkuje, když zjistíte, že jste si nevzali dost peněz, který vás pozdraví a kterého můžete pozdravit vy. Pokud přede mnou nejsou tři starší paní s košíky plnými zboží, které se snad všechny a všude odjakživa vyznačují příšerným zvykem nejdřív všechno nacpat do tašek, potom teprve z další tašky lovit peněženku a po zaplacení si nejdřív do té peněženky všechno zase srovnat podle velikosti, peněženku strčit do té tašky a teprve potom odejít, jdu mnohem radši k tomu pánovi.
Proto preferuju samoobslužné pokladny, kde můžu všechno provádět naprosto pomalu, aniž by mě někdo popoháněl a vytvářel tlak, že musím rychle vypadnout. Kdyby za mě pokladní ten nákup i narovnala do tašky tak, aby se mi to dobře nešlo a nic se nezničilo, neřeknu ani slovo.
Ignoruju druhé. Trápím je. Dělám si, co chci a směju se jim. A pak se mi něco při tom trápení a zlobení stane. A pak mě ti druzí budou ještě litovat a ošetřovat mi bebí? To asi ne, tak to v životě nechodí. Empatii v takovéto situaci vnímám jako vysloveně škodlivou, zvlášť u školních dětí schopných domyslet důsledky. Vzkaz je jasný = nerespektuješ mě, mé pocity a jasně sdělované požadavky, děláš, co nemáš, tak s nějakým soucitem nepočítej. Koleno ošetřím, je to moje povinnost, ale důsledky svého chování, bolest, si nes sám. Bez utěšování. Pravda, lze to takto dítěti v klidu sdělit, místo naštvání. Sakryš, nejsou ty "přirozené důsledky" ve výchově žádoucí?
Myslím, že dítě, které "je schopno domyslet důsledky", je schopno si závěr udělat samo, bez moralizování, které funguje tak akorát jako zadostiučinění pro dospělého. Ten, kdo zrovna prožívá bolest, moc poučné kecy nevnímá.
Možná by bylo lepší se na té trampolíně ozvat a naučit syna jak reagovat na nespravedlnost. Protože život není spravedlivý a je potřeba se naučit jak to řešit a to se naučí od rodičů. Tímhle chováním mu rodiče moc nepomohli.
Kluk s odřeným kolenem má příběh. Maminka ho určitě upozorňovala ať nezlobí, protože se mu může něco stát. A když se mu stalo, tak se zlobila ona. Neptala se proč pláče, protože to věděla. Maminka se lekla a dala to najevo. Když dítěti zatajíte svoji emocí, tak se na ni nikdy nenaučí správně reagovat a nese si tu vaši lež potom celý život.
Rodiče prostě dítě každou vteřinu učí svým příkladem. Autorka toho dceru moc nenaučila, když se nedokázala postavit za její právo a potom jí vysvětlit okolnosti chlapcova úrazu.
Když se říznete do prstu, taky nechcete, aby na vás blízký člověk naštvaně cedil, že máte dávat větší pozor a že se vám to brzy zahojí a ať neřvete nebo vám přidá, protože jste levá jako šavle a neumíte zacházet s nožem. Empatie k bolesti druhého by aspoň u rodičů mohla převážit nad vlastním problémem s egem a tím, že "já jsem to říkala" a "kdybys poslechl, nemusela bych tu teď čelit tomu, že brečíš, což nedělám ráda, protože....(si dosaďte sami, proč mnozí dospělí neustojí ani opodstatněný dětský pláč)".
Vážení, děti se vozí v autě bez bundy, víme? Gratuluju všem, kteří zvládají obléknout do mrazu dvě děti u auta a tahají sebou do školky nabalené mimino v ruce, pomáhají zároveň staršímu se svlékáním a když jim mimino neplánovaně usne, nechají ho neoblečené v mrazu bez topení nebo ho vzbudí, oblečou a odnesou sebou (protože každej ví, že nevyspalý nechodící zpocený mimino je vždy matce k ruce, když je potřeba pomoct staršímu s oblékáním a kontrolou věcí)...
5
Sledujících
1
Sleduje
5
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Takže jste kabinetní ukázkou volné výchovy - arogantní, sebestředný agresor, přesvědčený, že Svět a lidé byli stvořeni, aby vám sloužili. Gratuluji vám i vašim rodičům.
1 odpověď
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
Váš komentář by se dal popsat také tak.