Vůbec nechápu ty ubožáky, kteří paní Bohdalovou tady dehonestují. Nemám ráda její lidový humor, ale viděla jsem ji i v mnohem vážnějších věcech. Každopádně bavila několik generací lidí. Kdo z vás chytráků dokáže pobavit třeba jen kamarády? Jste ubozí už teď a až vám bude 93? Ona má prostě něco jako "hvězdné manýry" a dnes je to patrně také už trochu vrtošivá stařenka. A proč se o ní píše? Hádejte. Protože něco v životě dokázala?
Proti tomuto článku může protestovat jen ten, kdo patřil k dělnickým kádrům. Stavěla se celá hnusná sídliště pro dělníky z dolů, hutí, chemiček... viz Pardubice, Kladno...Tato města byla i lépe zásobená. Soudruzi potřebovali, aby udrželi dělnickou třídu se zaťatou pěstí. Další formou byla družstevní výstavba, když měl někdo známosti na správných místech a do družstva se dostal, aby mohl tzv. svépomocí platit a dřít. To se týkalo lékařů, vědců...a ještě se tím komunisté chlubili v tisku - to si konec konců ti, co nepoznali nebo ztratili paměť mohou dohledat v archivech. Něco stavěla JZD nebo Státní statky, aby získali zaměstnance. Pozůstatky této nádherné venkovské architektury vidíme na venkově dodnes. Část bytového fondu získali přesně, jak píše autor - ukradením části velkého bytu a vytvořením dalšího - často bez koupelny a VC na chodbě. V honosnějších činžácích jich bylo plno. Sama jsem 30 let bydlela v jednom takovém. Sousedův byt byl rozdělen přesně tak a na každém z pěti pater taky. A bylo to stejné po celém nábřeží - a to nemluvím ani o bytech v suterénu. Mám dceru-30 let, neteře, synovce... Všichni pracují a s bydlením si poradili všichni. Konec konců neznám nikoho, kdo nemá střechu nad hlavou.
Jezdím do vedlejšího Jankova již mnoho desítek let a mohu říct jediné - Holašovice nejsou žádný skanzen. Tam žijí a pracují lidé. Ty usedlosti si koupili hlavně sedláci z okolí poté, co byli vysídleni Němci. Už od začátku o své usedlosti pečují a po r.89 prostě jen využili možnosti. A k menhirům - já jsem hodně vnímavá, takže jsem se tam ráda při návštěvě podívala. Sahala jsem na ně...nic. Jediný dojem, který jsem získala, že koukám na hromadu kamení. O něco později příbylo vstupné a stánky a teď i atrakce pro děti? Asi provazový žebřík mezi kameny a skluzavka. Pro mě je to jenom holírna turistů.
Hodně mě štve ta kampaň od některých jedinců proti seniorům-řidičům. Na druhé straně i podle sebe vím, že s věkem se zpomalují reakce a člověk se prostě dřív unaví. Současná a dlouho trvající horka se podepisují na všech, natož na starších lidech. A přestože asi dnes už většina lidí má v autě klimatizaci, tak sluníčko pálící na hlavu přes sklo není nic moc. Pro mě z toho vyplývá, že prostě - pokud nezbytně nemusím, jsem prostě doma.
V Římě jsem byla 1x v létě před cca dvaceti lety - špína, všude hromady černých, potrhaných plastových pytlů s odpadky. Na nich a kolem nich hledaly potravu hubené kočky a pravděpodobně i potkani. Omluvila jsem se tehdy v duchu naším komunálním službám. Nevím, ale vypadá to, že Římané stále nevědí, že existují popelnice.
Zdá se mi, že slečna vynechala docela podstatnou část - víkendové domy si stavěli nebo kupovali prvorepublikoví průmyslníci, herci, spisovatelé. Tak napříkla vznikla luxusní vilová zástavba v Radotíně nebo Černošicích u Prahy. Po válce - s nástupem komunismu byla snaha mít celou spolenost pod kontrolou od jeslí přes rekreace ROH.. Nebylo divu, že tolik lidí, žijících v panelákových kotcích hledalo klid a seberealizaci mimo město. Konec koncu to byly i zahrádkářské kolonie, kde se sice žilo také komunitně, ale lidé se dobře znali a vyrostly tam třeba 2,3 generace dětí.
Já to tedy tak černě nevidím. Produkce knih je obrovská - co do počtu titulů, proto také přeje velkoplošným prodejnám a navíc, lidé jsou zvyklí jet všude autem. Ve větším městě, díky zónám většinou nezaparkujete. Navíc prostě malé knihkupectví nemůže konkurovat sortimentem těm velkým a to pomíjím internetový prodej. Knihkupectví jsou dokonce i v malých městech - např. Vodňany..., ale musí zkrátka sortiment knih obohatit třeba o hračky... Já osobně celkem s nostalgií vzpomínám na knižní čtvrtky. Vystála jsem si frontu a už večer jsem se na knihu vrhla. To ani nemluvím o vánočních dárcích. Dnes mám za sebou asi 30 knih, které jsem si koupila nebo dostala jako dárek a nemám na četbu tolik času.
Vůbec nechápu, jak ta děvenka mohla někoho oblafnou - a to nejsem žádný psycholog. Z její půvabné tvářičky čiší faleš, jak sláma z bot. Viděla jsem asi 2 rozhovory s ní - tolik se snažila, aby vypadala ušlechtile, měla promyšlené každé gesto, mrknutí, zachvění hlasu, významné pomlky. To pomjím fakt, že spolu byli, myslím, asi 6 let. Domnívám se, že měla promyšlené kroky k pomstě i s tou církevní rozlukou. Pokud vím, tak se Ondřej hodně dlouho nevyjadřoval a nikdy neměl potřebu na sebe strhávat pozornost médií. Vůbec si neumím představit, že by nějaký muž s tou ženskou šel do vztahu. Je to jen krásná, ale prázdná skořápka - pardon uvnitř shnilá.
Vážení komentující, asi se budete muset smířit s tím, že nemůžete mít každý pro sebe lékaře, natož nemocnici. Možná by bylo dobře začít u sebe = starat se víc o své zdraví. Mimochodem-aktuálně moje tchýne (89) od chvíle, kdy šla k lékaři kvůli krvi v moči byla do týdne na CT - Mělník. Dlouhé čekací doby, jak dobré a pobuřující téma pro lidi, jejichž povolání je: být věčně nespokojený a všechno je špatně.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Pan doktor P. je jako člověk sebestřetný a arogantní..... Bohužel, mli jsme jako rodina tu "čest" poznat ho jako v rodina v době, kdy působil ve vojenské nemocnici v Praze. Zachoval se k tchánovi tak, že jsem mu chtěla dát pár facek. Tenkrát jsem ani netušila, že je to ten známý sportovec. Nevím, jestli stále ještě funguje v motolské nemocnici jako anesteziolog, ale pokud bych tam někdy musela na operaci, tak jedině bez jeho asistence.
1 odpověď