Právě proto, že jsem do zatáčky brzdil motorem, jsem osm měsíců po získání řidičáku způsobil dopravní nehodu, díky kterým byla dvě auta na šrot. Policajt, který to šetřil mi řekl, že ze zákona je to moje vina, ale při své nezkušenosti jsem neměl šanci. Bylo pod nulou, ale silnice byly suché. Před obcí jsem do levotočivé zatáčky brzdil motorem (v tu chvíli jsem už jel jen asi 45 km v hodině. Jak jsem vjížděl do zatáčky. Mírně jsem pohnul volantem doleva. Přední kola brzděna motorem se dostala na led, který nebyl vůbec vidět, zadní byla ještě chvilku na suchu, takže mě to hodilo přímo do auta přijíždějící v protisměru. Já se obával, že by mě setrvačnost mohla v případě náledí vyhodit vpravo do pole. Ani ve snu by mě nenapadlo, že náledí auto místo toho vyhodí vlevo. Naštěstí ani řidič v protisměru nejel rychleji než padesátkou, protože právě vyjížděl z obce, tak ani jeden z nás neměl újmu na zdraví. Teprve po letech jsem se dozvěděl, že příčinou srážky bylo právě brzdění motorem do zatáčky (tedy kromě náledí). Takže fakt rada nad zlato...
Jak může vůbec vypustit z úst (pardon - z prstů na klávesnici), že na to má právo?! Pokud se nezachová k rodičům podle zákona zavrženíhodným způsobem, má právo (no, spíš zákonný nárok) po nich jednou dědit, ale do té doby je na rodičích, jak se svými penězi a prostředky naloží. Jistě, pokud je autor nezaopatřenými dítětem, musí se o něj rodiče postarat. Dokonce i kdyby byl starší 26 let a byl v nouzi, je povinností rodičů, je-li to v jejich možnostech, se o něj postarat, ale to neznamená, že mu musejí dát byt. Na nic takového autor právo nemá. To, jak podporují své dospělé děti rodiče jeho známých, je jejich věc, nijak to nezakládá nějaká jeho (dokonce ani morální) práva. Mě to přijde, jako když školák přijde domů s tím, že rodiče "všech" spolužáků už koupili svým dětem např. tablet, tak on má právo, aby mu ho taky pořídili. Prober se, člověče, a začni se starat sám! Pochop, že jsi už dospělý a za svůj život a jeho kvalitu zodpovídáš ty...
Máme krysaříka. V návštěvě nepotravinového obchodu se psem nevidím problém (pokud tam není přímo výzva či piktogram, že se dovnitř se psem nesmí - to respektují), ale samozřejmě dbám na to, aby pes nikoho neohrožoval ani neobtěžoval - většinou ho mám na ruce. Někdy se během venčení stane, že zjistím, že je na poslední chvíli potřeba něco koupit například mi zavolá manželka). Nepohybuji se právě nejsnadněji, tak se přiznám, že vracet se kvůli psovi domů se mi nechce. Navštívím tedy ten market, o kterém vím, že tam malé psy pod bundu či na ruce neřeší - samozřejmě se při vstupu zeptám, jestli s ním za těchto okolností dovnitř smím a verdikt ostrahy resp. obsluhy respektuji. V žádném případě bych ale psa venku neuvázal - zaprvé bych se s ním po návratu z obchodu nemusel shledat, za druhé je to rapl a svým chováním a hlasitými projevy by obtěžoval okolí mnohem více, než když ho vezmu s sebou. Na to, aby nepřišel do kontaktu s čímkoli, co by mohl kontaminovat, samozřejmě úzkostlivě dbám.
Ne že by článek byl úplně mimo, ale asi ho nepíše obyvatel severních Čech, který kdysi v minulosti devět měsíců nesehnal práci, přestože poctivě hledal... Občas ony výmluvy prostě výmluvami nejsou. Vím o jednom profesorovi (akademický titul), který shodou okolností skončil (a tuším, že nakonec i zemřel) na ulici. Nebyl tam z vlastní viny (aspoň tedy ta prvotní a hlavní příčina nesouvisela s jeho jednáním).
To je, paní, s prominutím, pitomost. Vůbec vás nechci kritizovat za to, že svlékáte dítěti bundu, než ho dáte do sedačky. Souhlasím, že pokud by dítě bylo nabaleno jak pumpa na zimu (tím nemyslím jednu bundu), riziko vyklouznutí z pásů je nepatrně větší, rozhodně je ale nesmysl, že se dítěti přes bundu pás více zařízené do břicha - opak je pravdou, protože se síla rozloží na větší plochu a působí tak menším tlakem. Úplně mimo je ale vaše kalkulace s rizikem. Pravděpodobnost, že vaše dítě nastydne a strávíte s ním dva týdny doma, se vzhledem ke skutečnosti, že mu to hodláte dělat celou zimu, pokud není mimořádně otužilé, blíží jistotě. Naproti tomu pravděpodobnost, že vaše dítě během té samé zimy utrpí trvalé následky kvůli tomu, že je poutáno v bundě, je naprosto mizivá. Už jen pravděpodobnost, že během zimy havarujete tak, že by šlo o víc než o plechy je v řádu nižších jednotek procent. V kombinaci s tím, že by se jednalo o nehodu s trvalými následky pravděpodobnost ještě víc klesá. A pravděpodobnost, že by vaše dítě utrpělo trvalé následky kvůli tomu, že má bundu (tedy že bez bundy by to bylo bez následků) odhadují na desetiny až setiny promile. Naproti tomu, z takového nachlazení se s nízkou, ale zdaleka ne tak zanedbatelnou pravděpodobností může vyklubat polízanice na mnohem delší dobu než dva týdny: Můj táta, když na táboře chytil angínu, ukecal zdravotníci, aby mu dovolila hrát fotbal. Následky si nesl celý život a nakonec na ně v sedmapadesáti letech zemřel.
Když je vás doma 6 a z toho dva mají celiakii, takže jim musíte vařit zvlášť bezlepkově, je asi trochu unreal omezit vaření pouze na zadní plotny - jsme rádi, že se sejdeme na čtyři. Takovéhle představy o tom, jak dokážu všemu předejít, jsem měl přesně do chvíle, než mi naše prvorozená v necelém roce sletěla na dovolené z postele hlavou na dřevěnou podlahu. Povlékal jsem postel vzdálenou nějakých 80 cm od té, na které úplně u zdi seděla dcera a hrála si s hračkou. Otočil jsem se, abych sáhl pro cejchy, a když jsem se asi po dvou sekundách otočil zpět, už jsem jen viděl, jak holka letí po hlavě dolů. Pořádně to zadunělo, pak řvala jak tur. Naštěstí z toho nic nebylo. (A to jsem předtím shlížel svrchu na manželku, že jí pár týdnů předtím sletěla z přebalováku, když se jen natáhla pro plínu. Do té doby jsem jí nevěřil, že holka umí být občas tak rychlá.) A ne, nemohl jsem ji předtím nechat hrát na podlaze, protože se jednalo o chatku a ta podlaha svou "čistotou" a opotřebení nebudila právě důvěru.
Domácí úkoly se dětem zadávají hlavně proto, aby bylo dítko donuceno si doma zopakovat a procvičit to, co probíralo ve škole. K upevnění si dané dovednosti je to mnohem účinnější než nárazové šrocení před písemkou. Dítě, které není blbé, má dobré učební návyky, dává ve škole pozor a případné nepochopení problematiky řeší s učitelem ihned, když nastane, zvládne většinou domácí úkol levou zadní i bez pomoci rodičů.
Co jsem se dozvěděl z jiného zdroje, tak posílání do háje, původně do háje zeleného, bylo vymyšleno, jako vyhnutí se vulgarismů posílání do h*a*j*z*l*u. Podobně do prkýnka namísto do sedací části těla. Zajímavé mi přišlo dětské "zaklínání" ajcemtrajcem, což má původně význam: "Ať jsem zatracen (jestli lžu)."
Až na to, že Cyril (trehdy ještě Konstantin) hlaholici vytvořil v Konstantinopoli mnoho let předtím, než se spolu se starším bratrem Metodějem vydali na (Velkou) Moravu... Mimochodem ji nevytvořil pro Moravany, ale pro Slovany žijící hojně kolem Soluně (Tessaloniky), aby ve (staro)slověnštině (jejich nářečí) mohl napsat překlad Bible. Přeložil a zapsal však (tuším) jen Nový zákon, a ten s sebou vzal na Moravu, protože staroslověnština byla pro slovany na Moravě srozumitelná. Z tohoto jeho počinu se dochovala pouze jím napsaná předmluva - tzv. Proglas.
Prostí nevzdělaní lidé asi byli přesvědčeni o "placatosti" Země, ty ale nepřesvědčila ani Magellanova cesta kolem světa. Vzdělanci (tedy i církev) však o "kulatosti" Země věděli už od starověku a považovali ji za nade vší pochybnost prokázanou. Na rozdíl od geocentrismu (pro který, mimochodem, svědčily i veškeré vědecké důkazy té doby - např. nulová naměřená paralaxa všech známých hvězd) "plochozemství" Země církev nikdy nezastávala. Takový nesmysl jsem ale kdysi slyšel i ve škole, takže se nedivím, že se objevil i v úvodu tohoto jinak skvělého dílu.
Pokud vím, tak v japonsku techniku boje dvěma sečnými meči (konkrétně delším a kratším samurajským mečem), nevím, zda vyvinul, ale zcela určitě přivedl k dokonalosti v 17. století Mijamoto Musaši a byl s nimi mnohem nebezpečnější (nikoli sobě) než předetím jen s jedním mečem, ačkoli už předtím byl považován ve své vlasti za jednoho z nejlepších šermířů, ne-li vůbec nejlepšího.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To se autor(-ka) trochu spletl(-a): "(Dědeček Hříbeček) Ve filmu působí jako takový laskavý lesní duch, který provází hlavní hrdinku Nastěnku na její cestě za štěstím. Jeho úkolem je poskytnout pomoc a naději, když je situace zdánlivě bezvýchodná. Díky kouzlům dědečka Hříbečka se Nastěnka zahřeje a přečká tuhou zimu, aby nakonec našla lásku." Pokud vím, tak dědeček Hříbeček přímo pro Nastěnku udělal pouze to, že pařez vykvetl (jestli si to dobře pamatuji). Jinak byl v interakci pouze s Ivanem. To další měl "na svědomí" Mrazík...