Ne že by článek byl úplně mimo, ale asi ho nepíše obyvatel severních Čech, který kdysi v minulosti devět měsíců nesehnal práci, přestože poctivě hledal... Občas ony výmluvy prostě výmluvami nejsou. Vím o jednom profesorovi (akademický titul), který shodou okolností skončil (a tuším, že nakonec i zemřel) na ulici. Nebyl tam z vlastní viny (aspoň tedy ta prvotní a hlavní příčina nesouvisela s jeho jednáním).

Pokračování: Celý život je o kalkulovaném riziku, a i kdybychom ho dokázali vždy správně vyhodnotit, i tak můžeme mít prostě smůlu...

To je, paní, s prominutím, pitomost. Vůbec vás nechci kritizovat za to, že svlékáte dítěti bundu, než ho dáte do sedačky. Souhlasím, že pokud by dítě bylo nabaleno jak pumpa na zimu (tím nemyslím jednu bundu), riziko vyklouznutí z pásů je nepatrně větší, rozhodně je ale nesmysl, že se dítěti přes bundu pás více zařízené do břicha - opak je pravdou, protože se síla rozloží na větší plochu a působí tak menším tlakem. Úplně mimo je ale vaše kalkulace s rizikem. Pravděpodobnost, že vaše dítě nastydne a strávíte s ním dva týdny doma, se vzhledem ke skutečnosti, že mu to hodláte dělat celou zimu, pokud není mimořádně otužilé, blíží jistotě. Naproti tomu pravděpodobnost, že vaše dítě během té samé zimy utrpí trvalé následky kvůli tomu, že je poutáno v bundě, je naprosto mizivá. Už jen pravděpodobnost, že během zimy havarujete tak, že by šlo o víc než o plechy je v řádu nižších jednotek procent. V kombinaci s tím, že by se jednalo o nehodu s trvalými následky pravděpodobnost ještě víc klesá. A pravděpodobnost, že by vaše dítě utrpělo trvalé následky kvůli tomu, že má bundu (tedy že bez bundy by to bylo bez následků) odhadují na desetiny až setiny promile. Naproti tomu, z takového nachlazení se s nízkou, ale zdaleka ne tak zanedbatelnou pravděpodobností může vyklubat polízanice na mnohem delší dobu než dva týdny: Můj táta, když na táboře chytil angínu, ukecal zdravotníci, aby mu dovolila hrát fotbal. Následky si nesl celý život a nakonec na ně v sedmapadesáti letech zemřel.

Když je vás doma 6 a z toho dva mají celiakii, takže jim musíte vařit zvlášť bezlepkově, je asi trochu unreal omezit vaření pouze na zadní plotny - jsme rádi, že se sejdeme na čtyři. Takovéhle představy o tom, jak dokážu všemu předejít, jsem měl přesně do chvíle, než mi naše prvorozená v necelém roce sletěla na dovolené z postele hlavou na dřevěnou podlahu. Povlékal jsem postel vzdálenou nějakých 80 cm od té, na které úplně u zdi seděla dcera a hrála si s hračkou. Otočil jsem se, abych sáhl pro cejchy, a když jsem se asi po dvou sekundách otočil zpět, už jsem jen viděl, jak holka letí po hlavě dolů. Pořádně to zadunělo, pak řvala jak tur. Naštěstí z toho nic nebylo. (A to jsem předtím shlížel svrchu na manželku, že jí pár týdnů předtím sletěla z přebalováku, když se jen natáhla pro plínu. Do té doby jsem jí nevěřil, že holka umí být občas tak rychlá.) A ne, nemohl jsem ji předtím nechat hrát na podlaze, protože se jednalo o chatku a ta podlaha svou "čistotou" a opotřebení nebudila právě důvěru.

Až na to, že slovo robot pro hru R.U.R. nevymyslel Karel Čapek (ten měl v plánu mechanického člověka pojmenovat labor), ale jeho bratr Josef (malíř a autor Pejska a kočičky).

Domácí úkoly se dětem zadávají hlavně proto, aby bylo dítko donuceno si doma zopakovat a procvičit to, co probíralo ve škole. K upevnění si dané dovednosti je to mnohem účinnější než nárazové šrocení před písemkou. Dítě, které není blbé, má dobré učební návyky, dává ve škole pozor a případné nepochopení problematiky řeší s učitelem ihned, když nastane, zvládne většinou domácí úkol levou zadní i bez pomoci rodičů.

Hmyzu?!! Snad pavoukovců, ne?

Cyklista starší deseti let hlavně nema co dělat na chodníku, takže není důvod, aby využil přechod pro chodce.

Co jsem se dozvěděl z jiného zdroje, tak posílání do háje, původně do háje zeleného, bylo vymyšleno, jako vyhnutí se vulgarismů posílání do h*a*j*z*l*u. Podobně do prkýnka namísto do sedací části těla. Zajímavé mi přišlo dětské "zaklínání" ajcemtrajcem, což má původně význam: "Ať jsem zatracen (jestli lžu)."

Až na to, že Cyril (trehdy ještě Konstantin) hlaholici vytvořil v Konstantinopoli mnoho let předtím, než se spolu se starším bratrem Metodějem vydali na (Velkou) Moravu... Mimochodem ji nevytvořil pro Moravany, ale pro Slovany žijící hojně kolem Soluně (Tessaloniky), aby ve (staro)slověnštině (jejich nářečí) mohl napsat překlad Bible. Přeložil a zapsal však (tuším) jen Nový zákon, a ten s sebou vzal na Moravu, protože staroslověnština byla pro slovany na Moravě srozumitelná. Z tohoto jeho počinu se dochovala pouze jím napsaná předmluva - tzv. Proglas.

Prostí nevzdělaní lidé asi byli přesvědčeni o "placatosti" Země, ty ale nepřesvědčila ani Magellanova cesta kolem světa. Vzdělanci (tedy i církev) však o "kulatosti" Země věděli už od starověku a považovali ji za nade vší pochybnost prokázanou. Na rozdíl od geocentrismu (pro který, mimochodem, svědčily i veškeré vědecké důkazy té doby - např. nulová naměřená paralaxa všech známých hvězd) "plochozemství" Země církev nikdy nezastávala. Takový nesmysl jsem ale kdysi slyšel i ve škole, takže se nedivím, že se objevil i v úvodu tohoto jinak skvělého dílu.

Pokud vím, tak v japonsku techniku boje dvěma sečnými meči (konkrétně delším a kratším samurajským mečem), nevím, zda vyvinul, ale zcela určitě přivedl k dokonalosti v 17. století Mijamoto Musaši a byl s nimi mnohem nebezpečnější (nikoli sobě) než předetím jen s jedním mečem, ačkoli už předtím byl považován ve své vlasti za jednoho z nejlepších šermířů, ne-li vůbec nejlepšího.