Ahoj lidi, trpěl jsem panickou atakou spoustu let.cca od dvaceti do třiceti sedmi. Stupňovalo se to a já pomalu přestal i vycházet ven. Doktor mi předepsal Lexaurin přesně na rok. Pak mi ho po roce vysadil. Nikdy jsem nenavštívil psychologa nebo podpůrnou léčbu. Potkal jsem se s pár lidma kteří tím taky trpěli. Schoval jsem si poslední plato Lexaurinu do peněženky, že až bude nejhůř určitě si prášek vezmu. Dnes mi je 57 let a nedávno jsem našel to platicko ve staré peněžence. Dnes můžu říct, že jsem se s tím hnusný pocitem popral a víc jak dvacet let už prášky nepotřebují nosit ani v peněžence pro jistotu. Nikdy však nezapomenu, že by se to mohlo vrátit zase plnou silou. Ale dnes vím a můžu říct že jsem na potvoru panickou ataku pripravenej a naucenej s ní bojovat. Všem přeji pevnou vůli a dostatek sil. Každému pomůže něco jiného.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Úplně k ničemu je nový bodový systém. Jezdím každý den po Praze a můžu říct, že každý druhý je sobec, sebestredny, protože dnes to že je na hlavní nic neznamená. Věčně ohrozovani dalších účastníků provozu, rychlejší a větší má přednost. Agresivita je samozřejmost. A policie si stoupne na úsek kde můžou vybrat pár pokut za rychlost a to je vše. Hnus fialovej. Tak už nezbývá si v duchu říct, tak se zabij demente, hlavně nevem nikoho sebou...😬😪🤮
1 odpověď