Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power) nebyly v první sérii nikdy „špatné“, doplácely ale na přehršel dějových linií a pomýlenou snahu tvůrců vzbudit zvědavost publika zbytečnými záhadami. Stále se naštěstí jednalo o úchvatnou filmařskou práci, jaká mimo plátna nemá obdoby a během níž zjevně stovky lidí odvedlo maximální výkon. Pochvalu si zasloužil design světa, důraz na praktické efekty a ano, i celkem funkční práce s předlohou. Při sledování jsme tedy dostávali spoustu úžasných střípků nádherných scén a dobrých nápadů, které ale tak úplně nezapadly do sebe. Druhá série, svému apokalyptickému závěru navzdory, v tomhle ohledu přichází (prozatím) s happy endem. Je výjimečnou ukázkou toho, jak se může seriál vyšvihnout na zcela novou úroveň kvality. (V textu předpokládáme, že jste druhou řadu viděli celou, očekávejte tedy spoilery)