V návrhu, o kterém diskutujeme, je třetí kolej na jižní straně, na vizualizaci ji vidíte na straně vyšehradské baziliky. Důvody jsou pohledové - trámová konstrukce bude mít nějakou výšku a spodní hrana je daná požadavky na plavbu.

Dvoukolejka stačí, pokud nepočítáte s rezervou na výluky. Dnešní stav mostu je mimo jiné výsledkem této skutečnosti - odpovědní lidé se zjevně báli most uzavírat na delší dobu s výhledem, že bude tak jako tak nahrazen.

Samozřejmě nejezdíte v 4km mezistaničním oddíle, jezdíte mezi Vyšehradem a Smíchovem, ale propustná výkonnost je omezená nízkou rychlostí na mostě (dnes 20km/h a nesmíte na mostě nic potkat). Nově navrhovaný most počítá se zvýšením rychlosti na 60 z původních 40, což souvisí i se zvětšením poloměrů na smíchovské straně. (Tam, dál od budovy, se teď horečně staví.)

Elegantně? Co je elegantního na kompletním přenýtování? Na dalších sto let budeme vyrábět konstrukci o parametrech 19. století? Dále, důvody, proč starý most korodoval, nezmizí. Máte představu, kdo to bude nýtovat?

I údaj o výměně 15 procent nosníků je asi podstřelený.

Přidá-li se třetí kolej na jižní stranu, vznikne na smíchovské straně miniaturní oblouk, kterým možná Elefant ani neprojede (nedělejte si iluze o jízdních odporech moderních vozidel v obloucích).

Jaký odpor po Fukušimě? Merkelová rozhodla bezprostředně po té havárii, odpor se ani nestihl zvednout, Zelení ani nestačili otevřít huby. Od té chvíle bylo mezi řádky čitelné, že jde o ruský plyn.

a Horská brána se nazývala podle Kutné Hory, což dnešnímu člověku nemusí být zřejmé.

V Hradci Králové žádná nádražní restaurace není. Musíte pátrat jinde.

Odkaz 1  

Dítě je na jednu stranu oddělováno od reálného setkání s čímkoliv sexuálním, nemůže třeba shlédnout standardní soulož, ale na druhé straně stát do něj přes papír může lít cokoliv. Pokud rodiče souloží před dítětem, podle zákona ohrožují jeho mravní vývoj, ta práva vnímám jako nevyrovnaná.

Pokud jde o žampiony, tak zrovna pečárka ovčí patří k houbám, které se poznají docela snadno. Rostou houfně podél cest, ani nemusí být vaším cílem houbaření, a je škoda je tam nechat.

A naopak Litevci se považují za největší houbaře v Evropě a jsou překvapeni, když jim říkáte, že my to máme úplně stejně.

Běžná kontrola, na kterou se dojíždí 180 km? Vzpamatujte se.

Mé ženě se kdysi dávno, když ještě nebyla dokončená D5, stalo, že cestou autobusem z Prahy do Plzně musela se špatně pohyblivou kamarádkou přečkat noc v autobuse někde u Holoubkova. Před nimi se převrátila cisterna a vylila se nebezpečná látka. Nešlo se otočit a ta druhá by nedošla na nádraží. Mobilní telefony nebyly. Dnes jsou sice jiné možnosti, ale podobně velká nepříjemnost se stále může stát, a kdyby neměla léky, tak co?

To jste prožíval nějaká dávná mladá léta, toto pravidlo zrušili tuším 1967. V obou případech jde historicky/etymologicky o tutéž předložku, lišilo se právě jen psaní.

Jako jo, ale mně je o rok méně a jsem skoro zdravý a když to tak zpovzdálí hodnotím, v jeho situaci bych jel sice bez doprovodu, ale vlakem, měl u sebe léky a nabitý telefon.

Stále nechápu. Řeč je o osmi hlasech. Pokud vznikl takový rozdíl, mohl vzniknout kdekoliv v kraji (neříkám, že vznikl, nejsem příznivcem toho uskupení, čistě technicky).

Systém podhození znemožňuje, nemělo by to jít. Tramvaj si výhybku zablokuje pro sebe, to oba poznají podle blikajícího výhybkového návěstidla. Pokud tam následující v tu dobu vjede, zkomplikuje si to jen sám sobě.

Nechápu otázku. Řeč je o Libereckém kraji.

A víc vody v atmosféře znamená silnější skleníkový efekt. Voda je nejvýznamnějším skleníkovým plynem. Takové ty tabuličky, které nám ukazují, jak v prvním řádku je CO2, ty vznikají tak, že se voda vynechá.

Ale my nehledáme reprezentativní vzorek, hledáme (tedy já osobně ne) nějakých 8 hlasů, které třeba někde jsou.

Asi jste z města. Na malé vesnici to samozřejmě skoro vědí, a jestliže je v okrsku dejme tomu 39 platných odevzdaných hlasů (taková vesnice se dá najít), můžou k takovému závěru dospět.

Ono je především těžké připustit si, že jsem zabloudil, převládá snaha vrátit se k původnímu plánu. Na jakémsi kursu nás učili, že když už si tedy připustím, že nevím, kde jsem, mám jít dolů. Směr dolů bývá v našich podmínkách dobře rozpoznatelný, jda dolů, nechodím v kruhu, dříve nebo později přijdu k nějaké vodoteči a podél ní, stále po proudu, k nějaké civilizaci, kde najdu pomoc.

No ale původní pevnostní výpočet také musel být právě takovou simulací. Jak říkáte, kdyby to bylo z homogenní a izotropní oceli, byl by výpočet jednodušší. A navíc k tomu, co uvádíte: ten legrační ocásek, jehož účel je nejasný a pevnostní návrh musel šílené zkomplikovat. Normální člověk by to navrhl jako kouli.

Opravdu je třetinková láhev od Budvaru zálohovaná? Zdá se, že se mám stále co učit.