Vážení komentující. Odpovím všem souhrnně.

Nikterak nesnižuji význam Přemysla Otakara II., který byl jistě výraznou postavou českých dějin a ve své době jedním z nejmocnějších králů Evropy, kterého se kdekdo bál. Až potud je to jistě pravda. Nicméně už když jsem před zhruba 20 lety studoval na FF MU historii, vyučující nás varovali před jeho jednostranným glorifikováním, jak se vžilo od "národoveckých" dob Františka Palackého - kdy se stavěl na piedestal hned pod Karla IV. jakožto hrdinský král "Železný a zlatý".

Pomiňme nyní jeho zjevně sobeckou a bezohlednou povahu, bezskrupulózní touhu po moci a nedostatek taktu a diplomacie při politických rozhodnutích. To je bohužel zjevné, ale to tak u středověkých králů bývalo - a i s tímto mohly být silné osobnosti úspěšné. Bohužel u P.O. II. jeho nedostatečný politický přehled (podcenění Rudolfa Habsburského) zavinil právě krach budování středoevropského soustátí.

To je ovšem obsahem jiných článků - tento se věnuje době kolem 1260 - tedy kolem skutečně jediného vítězství ve velké pojmenované bitvě, kterou si dodnes připomínáme. Nijak nezpochybňuji jeho další vítězství - při různých kořistnických nájezdech do okolních zemí - kvůli kterým se ho okolní panovníci také báli. Ani jeho jisté úspěchy při křížové výpravě do Pobaltí, o níž však máme velmi kusé zprávy, takže těžko rekonstruujeme, jakých úspěchů tam vlastně konkrétně dosáhl.

Nelze mu upřít statečnost a energičnost, ale bohužel nemáme důkaz o jeho vojevůdcovských schopnostech, což ale ve středověku u málokoho.