Přesné není bohužel ani tvrzení následující hned v druhém odstavci. Ani polským Piastovcům se v ranném středověku nepodařilo získat královskou korunu trvale a dědičně. Do roku 1300 se na polském území vystřídali čtyři králové, což je méně než v Čechách. Ostatní vládli jako knížata.
Výhoda, kterou Piastovci oproti Přemyslovcům měli, byla existence samostatného arcibiskupství (od roku 1000). V praxi to usnadňovalo královskou korunovaci, ale nárok na korunu z toho automaticky nevyplýval.
Máte pravdu, je to spíš zjednodušení, protože jsem nechtěl polskou situaci rozebírat a tím odbíhat od hlavního tématu... nicméně až do velké krize ve 12. století si Polsko pořád tak nějak drželo status království a na něj se pak i navazovalo na přelomu 13. a 14. století... oproti tomu království Vratislava II. i Vladislava II. byla opravdu silně individuální a izolovaná.. takže na ně pak Přemysl Otakar I. vlastně ani nenavazoval... i když se zmiňuje jako třetí přemyslovský král...
O Zlaté bule sicilské už bylo napsáno mnoho, článek ale rozebírá (včetně překladu) pouze část uvedeného dokumentu, celkem to byly listiny tři a jedna z nich, rozhodně rovněž významná, byla věnována Přemyslovu bratrovi Vladislavu Jindřichovi coby markraběti moravskému. V té se objevuje i ono záhadné "mocran et mocran", (snad pojmenování Moravy), území svěřené Fridrichem Vladislavu Jindřichovi. Zmínka o tom v článku rozhodně chybí!
To máte pravdu, původně to součást článku bylo... ale nakonec mi přišel i tak na internetový článek až přespříliš dlouhý, takže Mocran et Mocran si nechám na někdy jindy... 😉
Zajímavý článek. Z mého pohledu by dávala smysl teorie, že Dagobert původně vyslal Sáma, aby mu tady tu okrajovou část říše spravoval. Tomu zřejmě složitost úkolu a jeho úspěšné zvládání zvedlo sebevědomí a přestal Dagoberta poslouchat. Ten se tedy vypravil to tady dát do pořádku. Proč jinak by sám osobně vyrazil do boje a nechal vypravit tři armády.
To mi ve skutečnosti taky přijde dost pravděpodobné, ale nejsou na to pochopitelně žádné důkazy. Je tam tedy ta drobnost, že Sámo sem nepřišel za Dagoberta, ale ještě za jeho předchůdce Chlothara II. (kolem 623), ale o to by mohlo být pravděpodobnější, že se cítil zavázán jen předchozímu králi, zatímco Dagobertovi (nastoupil cca 629) prostě vypověděl poslušnost (?možná ho zrovna neměl rád), takže hned o rok či dva později čelil jeho vojskům u Wogastisburgu.
Ze 7. století známe jediné jméno spojené s naším územím. To ale není pravda. Možná ještě významější panovník na našem území byl král Marobud z období +- Ježíše.
Marobud rozhodně nebyl v 7. století 🙂, ale kdybychom brali do 7. století, pak jsou tu opravdu ty markomanské války a Marobud... ale jinak v podstatě až do Sáma (a následně pak do Velké Moravy) nic...
Na základě takového pramene lze psát leda historické romány. Tohle jsou jen pravděpodobné výmysly. Hledání Wogastisburgu silně připomíná hledání Atlantidy, zabývá se tím kdejaký historický kutil.
Je to jediný písemný pramen k našemu území před 9. stoletím (nepočítám starověk a markomanské války... to jsme jinde). Pochopitelně se musí skloubit se souvislostmi, které známe z okolních zemí a také s archeologickými nálezy... pak se na základě těchto pramenů dá ledacos vydedukovat, byť je pravda, že jde často o teorie, které se v průběhu času mění a vyvíjejí. Například zmínění historici Profantová a Lutovský o Sámově říši na základě toho napsali celou knihu (byť ne zrovna objemnou) a nemám pocit, že by šlo o historický román 😉 ...
No, zrovna toto bych onou "historičností" moc neomlouval. Věřím, že i ve 14. století mohli být ilustrátoři dost inteligentní na to, aby věděli, že když někdo někoho vraždí, nebo je vražděn, určitě se u toho nesměje jako měsíček na hnoji. 😀
Myslím, že se na to díváte moc moderním realistickým pohledem... Středověké iluminace neměly jako prvotní účel zobrazovat realitu... 😉 ... šlo o nějaký symbol... Tady o tom, co tímhle výrazem chtěl autor říct, sice nic nevím, ale pořád mi to právě přijde zajímavé...
Tak pravda je, že pokud by to soustátí teoreticky vydrželo do 19. století, klidně by ty jazyky mohly splynout..
Koneckonců ona vlastně ta velká slovanská říše, rozlohou jedna z největších té doby, Polsko-litevské soustátí vedoucí až k Černému moři (Litevců bylo početně malinko), vzniklo a ve velkém rozsahu existovalo až do 17. století.. Otázka, jak by to vypadalo i s Českými zeměmi no, to je, jak říkáte spousta kdyby 🙂
Ale asi všechno lepší, než rekatolizace v Čechách a na Moravě po r. 1627. Proto možná spíš než smrti Václava III., lituji smrti Ludvíka Jagellonského v r. 1526, protože polsko-litevské soustání zajišťovalo náboženskou svobodu a existovali tam vedle sebe katolíci, evangelíci i pravoslaví 🙂
Jinak, že by byla část součástí říše a část ne, to by asi problém nebyl. Vypadalo by to asi stejně jako Rakousko, jehož rakouská a česká část v říši byly, a uherská a haličská část v říši nebyly, a problém to vůbec nedělalo. Stejně už pak říše byla jen čistě formálním uskupením bez reálné moci.
K té Svaté říši římské... To máte jistě pravdu, jenže to už právě byla říše v raném novověku, kdy byla už skutečně hodně formální. Ona tedy do jisté míry byla formální už během středověku... protože skutečnou moc drželi místní vládci, ne císař, ale přece jen měl více pravomocí i respektu než potom později od 16. století.
Další věci jsou pak na dlouhou diskuzi o těch spoustě "kdyby" 🙂 ...
Pane autore, když už citujete Fredegarovu kroniku, citujte prosím přesně a nevytrhávejte text z kontextu.
Myslíte ve franském originále? 😉 Ve skutečnosti pochopitelně latinsky ovlivněno galským dialektem.
Omlouvám se, ale byť se zabývám středověkem a latinsky tak trochu vládnu, tak k citacím používám odborné překlady z odborné literatury. Ta je uvedena dole pod článkem... v tomto případě jde většinou o knihy od dua Profantová-Lutovský nebo od pana Galušky. Citace tak nějak bývají vytržené z kontextu už ze svého principu, ale v tomto případě si zrovna moc neuvědomuji, že by tam byly nějaké nevysvětlené souvislosti. Pokud máte nějakou konkrétní námitku vůči nějaké pasáži, řekněte to, prosím, přesně, ať víme, o čem se bavíme.
Já se samozřejmě snažím dovysvětlovat kontext i interpretovat obsah dobových citací podle svých znalostí a svého nejlepšího vědomí a svědomí... což nemusí být dokonalé. Ale máte-li jiný názor (a třeba zdroje), uveďte ho, prosím, přesněji.
Autore, prosím, alespoň si to po sobě přečtěte.Jestliže nečiníte rozdíl mezi devátým a devatenáctým stoletím (viz článek), pak se musím zamyslet nad Vaším vzděláním. Tohle je už opravdu nářez.........
A kdepak jste ten rozpor prosím objevil? Znovu jsem si to projel a jediná zmínka o jednom z těchto století je v této větě: "Naopak Slované bývali zejména v 19. století považováni za holubičí mírný národ, který nerad bojoval, a proto si ho Avaři snadno podrobili. " A to určitě není chyba... ta teorie o slovanském holubičím národě opravdu bujela nejvíc v době národního obrození 😉 ... Ale pokud jste objevil chybu ještě jinde, napište to, prosím, konkrétně. Nejsem neomylný... chyba či překlep se stát může, a nikdo to po mně nekontroluje... ale potřebuji vědět, co myslíte.
Proč se na tom obrázku všechny postavy tak imbecilně usmívají? Podobných ilustrací, kde jsou vyobrazovány historické mordy, jsem si všiml už na základce v různých učebnicích. Dokonce i oběť útoku vypadá dobře naladěná. Má zaražený meč v hlavě a směje se jak polechtanej.
Ano, ten obrázek je skutečně bizarní. Středověké iluminace zkrátka nebývaly úplně realistické, no 😉 .... Ale jako originál ze 14. století mi právě proto přijde docela pozoruhodný...
No odstavec "Rostoucí panstvi" je tedy výživný 😁
Slovanská říše konkurují Svate říši římské.
Jednak my jsme byli Svatou říší římskou a díky Lucemburkum i její nejvýznamnější součástí a jednak říše byl spolek různých více či méně významných celku, kteří proti sobě i různé bojovali, nebyla to říše ve smyslu nějakého jednotného celku.
A hlavně. Snění o slovanske říši je až otázkou baroka o 400 let později. Říká se tomu barokní slavismus a vymysleli ho Němci, protoze jim to prislo desne romanticke 😁
V nasem prostředí je to až 19. století a Kollár a spol., jemuž se za jeho působení v Německu děsně líbilo, jak se spojují různá nemecka území v Německu a líbilo by se mu to i u Slovanů.
Kolem roku 1300 nikdo neřešil, kdo jakým jazykem mluví a různé celky se spojovali a rozpojovali bez ohledu na jazyk.
To nijak nerozporuji a máte určitě pravdu. Ten poukaz na "slovanskou" říši byl míněn tak, že se v obou královstvích mluvilo slovanským jazykem a asi by to tak i zůstalo. Pokud by spojení vydrželo, tak by si pravděpobně čeština a polština ve vývoji zůstaly ještě více podobné - jako tomu bylo ve středověku. Je pravda, že se to tehdy ve státním uspořádání tolik neřešilo... ale šlechta si třeba uvědomovala svoji jazykovou příslušnost, jakkoliv klidně čerpala své nové přídomky z německých vzorů (Šternberk, Rožmberk, Lichtenburk, Rýzmberk, Pernštejn a pod.). Stačí si přečíst tzv. Dalimila a vidíte, že to určitou roli hrálo, i když ne takovou, jakou si mnozí představují dnes - pod vlivem baroka i moderního vývoje po VFR.
Máte pravdu i to, že my jsme byli součástí Svaté říše římské, ale i tak jsme byli jednou z největších zemí - vedle Bavorska, Saska a Braniborska... ale Polsko součástí říše nebylo a je otázka, jak by se to vyvinulo, kdyby přemyslovské spojené soustátí opravdu vydrželo... Ale samozřejmě to jsou pořád ta "kdyby" a úvahy o milionu neznámých 😉 ...
Zajímavý článek ale čekal jsem že sem zařadíte i Žukova a jeho bitvu o Seelowské výšiny. Je to typická ukázka toho co popisujete, kdy stál nabubřelý maršál proti brilantnímu odborníkovi na obranné boje - generálu Heinricimu. ( Ve zkratce )
Boj o dobytí Berlína byl zdržován, když Žukov nechal navážet všechnu dostupnou munici aby mohl obránce Seelowských výšin rozstřílet dělostřelectvem. Před počátkem bojů se obránci stáhli z první obranné linie do druhé a veškerá munice padla vniveč do prázdných zákopů. Když to Žukov zjistil, povolal letectvo a nechal druhou linii vybombardovat. To se ale obránci mezitím stáhli zase do prvé linie. V zoufalství nad vývojem bitvy, nařídil Žukov oběma svým tankovým armádám hromadný útok. Poté obránci v úžasu sledovali, jak jedna tanková armáda zaútočila na tu druhou, v noci a naprostém zmatku a prachu který ještě umocnily ty slavné Žukovovy světlomety. Tankisté chtěli být všichni první a zapomněli že nejsou na dostizích a stříleli cestou úplně po všem. Když Stalin zjistil jak proběhl první den bitvy, vydal rozkaz okamžitě Žukova zastřelit. Ten se nakonec trestu vyhnul, když vše svedl na svého zástupce.
Čerpal jsem z pamětí a knihy Sovětského generála - účastníka oněch bojů, lze tedy předpokládat že je to pravda, když to na sebe přiznávají sami Rusové.
Děkuji za doplnění, ono je takových případů samozřejmě víc. Já se obecně soustředím na starší historii - primárně středověk, méně pak do 18. století, takže jsem ty nové věci vynechával, protože se v nich tolik neorientuji...
Jan Rokycana nebyl jediný husitský arcibiskup. Již za panováni Václava iv. přestoupil na husitskou víru pražský arcibiskup Konrád z Vechty.
Máte pravdu v tom smyslu, že Konrád byl arcibiskup a následně pak husita. Asi by bylo úplně korektně správně napsat, že Rokycana byl jediným "zvoleným arcibiskupem" husitů - to jest už přímo arcibiskup pro husitskou církev. Původně jsem to tak měl, ale nakonec mi to přišlo do nadpisu nadbytečné (byl dlouhý)... a je fakt, že na Konráda z Vechty jsem přitom nevzpomněl. Tak snad mi to odpustíte...
Takže dostával nějaké peníze. Mě to moc nezajímá, ale vydržovat si v té době takový arzenál, to bylo na úrovni středního šlechtice.
Nedostával peníze. Těžil ze společného majetku řádu. Princip spočíval v tom, že on sám osobně musel být chudý, ale řád jako instituce mohl být bohatý, aby dodával svým členům (a zejména rytířům) potřebné zázemí a vybavení, které muselo být na špičkové úrovni - aby mohli plnit své poslání... Můžete si je představit jako mnichy, kterými ve skutečnosti měli být a kteří žijí z komunitního majetku kláštera. Rozdíl je v tom, že rytíři potřebují nejen výbavu, ale také třeba lepší stravu (maso), aby byli fyzicky silní na boj... ale to vše jim dodá řád podle svých předpisů.
Dobry vecer, pane Kacere, dekuji za Vasi reakci. Jiz pri psani sveho prispevku jsem vubec nepochyboval o tom, ze jste mnohem kompetentnejsi nez ja pri hodnoceni dejin stredoveku.Me poznamky tak mely byt spise formulovany jako dotazy. Vy jste mi sice odpovedel, ale ne na konkretni pripomiky. Muzete mi, prosim, sdelit Vas nazor alespon na tu prvni pripominku o glejtech ? Mam na mysli svou poznamku : "Zikmund garantoval Husovi bezpecny prujezd risskymi zememi, ovsem v Kostnici se Hus vydal zcela dobrovolne (!) do rukou cirkevni autority, na jejiz rozhodovani nemel Zikmund zadny vliv."
V podstatě šlo o to, že Hus se dobrovolně zúčastnil disputace, kde veřejně přednášel své kacířské názory (aspoň z pohledu církve). Bohužel byl v tom trochu naivní, protože byl o své pravdě natolik přesvědčený a zřejmě upřímně věřil, že se mu podaří větší část těch "správně" smýšlejících knězů přesvědčit o nutnosti reforem a zásadních změn ve fungování církve. Vypadá to, že si vůbec neuvědomoval politický zájem mocné církevní organizace a tlačil čistě morální a duchovní hledisko... což ale bylo zcela logicky pro většinu kněžích nepřijatelné. V takové chvíli se postavil do oblasti kanonického práva a podle něj byl také souzen - a odsouzen. Zikmund mu garantoval bezpečí v rámci práva světského, na něž měl jako římský král vliv a mohl trestat každého, kdo by ho porušil. Církevní otce za jejich proces trestat nemohl - tam jeho pravomoc nesahala.
Z clanku o Zikmundovi mam trochu rozpacity pocit. Myslim, ze obsahuje nektere stare, dnes jiz prekonane narativy, a naopak mu chybi moderni pohled na osobnost jednoho z prvnich renesancnich panovniku Evropy.
Nesouhlasim s tim, ze autor hodnoti Husovo upaleni v Kostnici jako selhani Zikmundovych zaruk (glejtu). Tak tomu prece nebylo (!), Zikmund garantoval Husovi bezpecny prujezd risskymi zememi, ovsem v Kostnici se Hus vydal zcela dobrovolne (!) do rukou cirkevni autority, na jejiz rozhodovani nemel Zikmund zadny vliv.
Dale autor prilis, z meho pohledu nekriticky, prebira hodnoceni husitskych valek v duchu nasich drivejsich dejepiscu. Nejsem si jist, zdali se vse odehralo dle jejich vyliceni, myslim, ze spise ne. Krizacka presila jiste nebyla tak ohromuji, pokud vubec nejaka byla (?). Samotne popisy stretu s opakovanym uslovim "porazil na hlavu" nepovauji za pravdepodobne.
V clanku je sice zminen, ale hodne"upozaden" celkovy kontext, ve kterem Zikmunduv boj o sve ceske dedictvi probihal. Cisar v te dobe resil mnoho jinych akutnich problemu na vsech frontach sve rise, zejmena boj proti pronikajicim tureckym utocnikum. Zminku o tom, ze se Zikmund nenaplnoval "rytirsky vzor" povazuji v kontextu 15. stoleti za obsoletni a zbytecnou.
Dobrý den, pane Fleku. Děkuji za upozornění. Nějak si nemyslím, že bych byl nekritický obdivovatel působení husitů v rámci husitských válek... pokud to tak vyznívá z článku, tak je to možná způsobeno krácením do "populární formy". Příliš dlouhé články na internetu by nikdo moc nečetl... Leč příště na to dám pozor.
Pane Kačere doučte se dějepis a nebo pište celou pravdu! Proč se nezmíníte o jeho podlém zajetí a věznění svého staršího bratra českého krále Václava IV ?? A o tom že měl zřejmě prsty v možné vraždě svého bratra Jana Zhořeleckého také ani zmínka.
To je uvedeno v těch ostatních článcích o Zikmundovi, na něž na začátku odkazuji.... tady jsem se zabýval čistě obdobím od roku 1419.
Já bych chtěl jenom upřesnit pro autora i pro čtenářstvo, protože někde to někdo napsal a ostatní, už to jenom automaticky přejímají, že vrch Vítkov nebránilo 26 mužů a 2 ženy ale, že přibližný počet bránil pouze Viniční věž na Vítkově, která byla součástí Vitkovského opevnění, přesně "29 husitů včetně tří panen" . Samotné sruby měly něco mezi 100 a 150 obránců. A když už umdlévali a hrozilo dobití celého vrchu, vyrazilo z Prahy jim na pomoc asi 50 střelců, plus oddíl cepníků, (nevím kolik měl tenkrát oddíl cepníků členů, počítejme také mezi 50-100 muži) včele s knězem, který držel na tyči monstranci, kteří se vyšplhali po straně hory a vpadli jim do boku, a tím způsobili zmatek, a křižáci se začali řítit z vrchu a prchat přes Vltavu, kde se jich i část utopila... Počet útočících křižáků se odhaduje mezi 2 až 8 tisíci... I po té opravě počtu obránců vrchu Vítkova, to byl hrdinský kousek od Žižky a jeho bojovníků, což nám může připomenout, že žádná bitva není předem ztracená, ať už na každé straně stojí jakýkoliv počet bojovníky... Ztracená bitva je jen ta, z které jedna strana před bojem ustoupí a dobrovolně se vzdá...
Dobrý den, děkuji za informaci, ale mohu se zeptat, odkud ji čerpáte? Já jsem zatím ve vší literatuře četl přibližně ty počty, jaké uvádím... ale je možné, že mi někde něco uteklo...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Mno, pane autore, předně ani Polsko, ani Uhry nebyly součástí sv. říše římské, takže jejich vládci se mohli prohlásit, čím chtěli. Naše hlava státu o to musela žádat v Německu...
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak to úplně nefungovalo... Královský titul měl váhu pouze tehdy, když ho uznal papež a vlastně i okolní vládci. Koneckonců na povýšení Polska i Uher měl velkou zásluhu císař Ota III., který jim tam zařídil arcibiskupství a měl původně v plánu připojit je i k říši, kterou chtěl kompletně reformovat... (Renovatio Imperii) Jako císař pak měl vládnout i nad králi, takže by se tím zvýšila jeho moc.. bohužel zemřel velmi předčasně zhruba ve 22 letech věku, takže ty plány nestihl uskutečnit... a Uhrům i Polákům ty jejich koruny i arcibiskupství tak nějak zůstaly... byť to vůbec nebylo samozřejmé, jak píše pán o pár komentářů výš....